35 CO 95/2022-161 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení v rozsahu návrhu žalobce, aby žalovaný byl povinen vyklidit a předat žalobci pozemek parc. [číslo] zapsaný na LV [číslo] to v obci [obec], k. ú. [část obce], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.). Dále rozhodl tak, že žalobci se vrací část soudního poplatku, původně zaplaceného ve výši [částka], za návrh na vyklizení nemovitosti, a to ve výši [částka], z účtu Obvodního soudu pro Prahu 4, a to po právní moci usnesení (výrok II.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení, které bylo zastaveno v uvedeném rozsahu, částku [částka] do tří dnů ode dne právní moci usnesení, a to k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III.). 2. Konstatoval, že žalobce se vůči žalovanému svým žalobním návrhem podaným původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne [datum] domáhal jednak vyklizení shora uvedeného pozemku, a jednak i zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. 3. Následně však, a to svým podáním, doručeným tamnímu soudu dne [datum], žalobce soudu sdělil, že svou žalobu bere, a to v rozsahu žalobního návrhu na vyklizení předmětného pozemku, zpět, když žalovaný, dle jeho sdělení po podání žaloby dne [datum] předal žalobci předmětný pozemek (parkoviště), čímž tak důvod požadavku žalobce na vyklizení dotčeného pozemku odpadl, a proto soud I. stupně řízení v uvedeném rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 4. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., jelikož to byl právě žalovaný, kdo vyklizením a předáním dotčené nemovitosti, provedeným ovšem až teprve po podání zjevně důvodného žalobního návrhu zavinil, že toto řízení muselo být zastaveno, přičemž žalobci však již mezitím vznikly náklady tohoto řízení, vedeného ohledně vyklizení dotčené nemovitosti, a to v celkové výši [částka], představující tu část soudního poplatku (ve výši [částka]), kterou soud žalobci již nemohl vrátit, a dále i náklady právního zastoupení žalobce advokátkou, tj. odměnu advokátky žalobce dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (Advokátního tarifu), za celkem šest úkonů právní služby, po částce [částka] dle § 7 odst. 5 a dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) Advokátního tarifu (1x příprava a převzetí právního zastoupení, 1x zaslání před žalobní výzvy – ze dne [datum], 1x podání žalobního návrhu, 1x písemné vyjádření žalobce – replika - ve věci samé – ze dne [datum], dále 1x písemné vyjádření žalobce ve věci vznesení námitky nepřípustnosti vedlejšího účastenství – ze dne [datum], a 1x písemné podání - zpětvzetí žaloby – v rozsahu návrhu na vyklizení předmětné nemovitosti – ze dne [datum]), a celkem tedy ve výši [částka], a dále pak též i šest režijních paušálů, po částce [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jež se vztahují k uvedeným šesti úkonům právní služby, a celkem tedy v částce [částka] s tím, že advokátka žalobce soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud I. stupně do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, zastaveného ve shora popsaném rozsahu, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokátky a z paušálních náhrad, což tak představuje částku ve výši [částka]. 5. Žalovaný podal proti tomuto usnesení do výroku o nákladech řízení včasné odvolání. Namítl, že náklady na právní zastoupení žalobce advokátem nelze hodnotit jako náklady účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva, což je ostatně v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu, a jejich náhrada vypočtená výše uvedeným způsobem žalobci nenáleží. V otázce vyklizení nemovitosti (potažmo i v otázce zaplacení smluvní pokuty) se nejedná o právní problematiku úzce specializovanou nebo jinak specifickou, obtížnou, dosud neřešenou, ani o problematiku s cizím prvkem či vyžadující znalosti cizího práva nebo jazyka. Naopak jednoznačně jedná o spor spadající pod běžnou agendu žalobce, s ohledem na to, kolik pozemků pronajímá, a tak žalobce nemusel využít zastoupení externí právní zástupkyní, a naopak se měl nechat zastoupit svým vlastním právním oddělením, kdy v souvislosti s tímto žalovaná odkazuje na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. III. ÚS 566/18-1, ze kterého cituje:„ u statutárních měst tak lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k zabezpečení schopnosti kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by k tomu musela využívat právní pomoc (externích) advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem účelně vynaloženými.“ Žalovaná tak navrhuje, stejně jako tak již učinila ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum], aby odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení shora citovaného usnesení změnil tak, že žalobci přizná pouze náklady podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy analogicky jako v případě, když by v řízení žalobce zastoupen advokátem nebyl, a to ve výši [částka] za jeden úkon právní služby. Dále namítá, že žalobci náleží maximálně náhrada nákladů řízení za pět úkonů právní služby, jelikož náhrada nákladů řízení za úkon označený v napadaném usnesení jako„ 1x písemné vyjádření žalobce ve věci vznesení námitky nepřípustnosti vedlejšího účastenství – ze dne [datum]“ již byla žalobci přiznána pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], oproti vedlejší účastnici, dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dále dle ust. § 6 odst. 1, ust. § 7 bodu 6, ust. § 8 odst. 1 a ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a to z tarifní hodnoty ve výši [částka] (tj. peněžitého plnění ve výši [částka] (smluvní pokuta) a nepeněžitého plnění v tarifní hodnotě [částka] (vyklizení)), tedy ve výši [částka] za jeden úkon právní služby, neboť podaná námitka proti vstupu vedlejšího účastníka se v souladu s ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu svou povahou a účelem nejvíce blíží odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, a dále ve výši [částka] dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu (režijní paušál), vč. 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Žalobci tak za stejný úkon nemůže opětovně náležet odměna, a nadto ještě za celý tento úkon dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, když by měla být stanovena pouze ve výši jedné poloviny dle ust. § 11 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na vše shora uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výroku III. změnil tak, že žalobci náleží oproti žalované na náhradě nákladů řízení částka ve výši [částka] (tedy za část soudního poplatku ve výši [částka] a za pět úkonů právní služby po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). 6. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a to ve výroku nákladech řízení III., když ve výrocích I. a II. zůstalo podle § 206 odst. 3 o. s. ř. odvoláním nedotčeno, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, avšak ze zcela jiných důvodů, než v něm uváděných, s tím, že nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení ani pro jeho meritorní změnu. 7. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 8. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou. 9. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Tak je tomu zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil. Důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat pouze procesně, tedy z hlediska výsledku vztahu chování žalovaného k požadavkům žalobce; návrh je podán z tohoto hlediska důvodně, i kdyby žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost. 10. Soudu I. stupně lze přisvědčit, že ohledně části nákladů řízení vztahujících se k žalobnímu požadavku na vyklizení pozemku, který byl vzat zpět v důsledku plnění žalovaného po podání žaloby, je třeba aplikovat ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Nijak však již nezohlednil ve svém odůvodnění, že účastníku řízení jsou nahrazovány náklady dle § 137 včetně DPH (III. ÚS 3000/11) vynaložené dle § 140, které byly vynaloženy účelně, jakož i složené zálohy dle § 141. Účelně vynaloženými náklady zpravidla nebývají náklady právního zastou