36 CO 149/2022-84 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dílčích dlužných částek (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II). 2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na zaplacení nedoplatku z vyúčtování nákladů spojených se správou domu a pozemku a s užíváním bytu za roky [rok] ([částka]) a [rok] ([částka]) a dále úroků z prodlení z neuhrazených měsíčních záloh za vodné a stočné po [částka] od jejich splatnosti do vyúčtování a dlužného měsíčního příspěvku do fondu oprav, na pojištění a správu za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] po [částka] měsíčně spolu s úroky z prodlení z těchto částek od jejich splatnosti do zaplacení. 3. Vyšel ze zjištění, že žalovaná je na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Nové Město, u [stát. instituce], [stát. instituce], zapsaná jako vlastník předmětné bytové jednotky spolu s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo]. Shromáždění vlastníků jednotek dne [datum] rozhodlo, že příspěvek do fondu oprav činí [částka] měsíčně za každý metr čtvereční podlahové plochy jednotky a jeho splatnost spolu se zálohami je vždy do 20. dne v měsíci. Žalobce doručil žalované vyúčtování za rok [rok] e-mailem ze dne [datum] na adresu [email]. Nedoplatek žalované za vodu, úklid, elektrickou energii ve společných prostorech a odvoz odpadu za období o [datum] do [datum] činil [částka]. Vyúčtování za rok [rok] žalovaná obdržela stejným způsobem [datum] s nedoplatkem za vodu, úklid, elektrickou energii ve společných prostorech a odvoz odpadu ve výši [částka]. Záloha na vodné, úklid, energie společných prostor a odpad v rozhodné době činila [částka] měsíčně a platba do fondu oprav, na pojištění a správu [částka] měsíčně, přičemž žalovaná neplatila zálohy od března [rok]. Právní zástupkyně žalobce vyzvala žalovanou k zaplacení částky [částka] dopisem ze dne [datum]. 4. Uvedené skutečnosti hodnotil zejména dle § [číslo] odst. 1, § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dospěl k závěru, že žalovaná jako vlastník bytové jednotky byla v rozhodné době povinna platit jak zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (popř. po vyúčtování doplatit rozdíl mezi zálohami a rozpočítanou spotřebou), tak podle spoluvlastnického podílu na společných prostorách domu a pozemku přispívat i na náklady spojené s jejich správou. Nesplněním těchto zákonných povinností jí vůči žalobci vznikl dluh v zažalované výši. Žalobě proto soud v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání. Namítla zejména, že dosud nebyla vyjasněna její pasivní věcná legitimace, když nelze na jisto postavit, kdo je skutečným vlastníkem předmětné bytové jednotky. Argumentovala tím, že do dnešní doby nebyl ukončen spor o vypořádání společného jmění s jejím bývalým manželem, a tedy nelze vyloučit, že v rozhodné době byt byl v jejich společném jmění. Tomu svědčí i postoj účastníků v řízení o vypořádání společného jmění, kteří zahrnutí bytové jednotky do celkového vypořádání nezpochybňují. Navrhla proto, aby odvolací soud dotčené rozhodnutí změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání odmítl námitku nedostatku pasivní legitimace s tím, že při podání žaloby vycházel ze zásady materiální publicity (§ 980 odst. 1 o. z.) s tím, že do doby, než je prokázán opak platí údaj zapsaný v katastru nemovitostí. Poukázal na § 736 o. z., podle kterého po rozvodu manželství do doby vypořádání společného jmění se vychází z předpokladu, že věci patřící do [anonymizováno] stále podléhají zákonnému režimu společného jmění. Nadále tedy platí, že za dluhy, které tvoří [anonymizováno], odpovídají oba manželé společně a nerozdílně (§ 1872 o. z.). Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal mu i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto právním hodnocením a v plném rozsahu na něj odkazuje. 9. Nedůvodná je jediná výhrada žalované, že nejsou splněny podmínky pro vydání konečného rozhodnutí, když dosud není pravomocně vyřešen spor o vypořádání společného jmění manželů, a tedy ani není na jisto postaveno, komu v rozhodné době svědčilo vlastnictví předmětného bytu. 10. Lze naopak plně přisvědčit žalobci, že do doby vypořádání společného jmění dle § 736, věty druhé, o. z. práva a povinnosti z nevypořádaného majetku se řídí přiměřeně ustanoveními o společném jmění. 11. Nadále tak platí solidarita bývalých manželů, která umožňuje věřiteli požadovat splnění celé povinnosti spojené s předmětem vypořádání po kterémkoli z nich. Mají tak do doby vypořádání [anonymizováno] ve vztahu k věřiteli stále postavení společně a nerozlučně zavázaných dlužníků (§ 1872 a násl. o. z.). 12. V opačném případě by byl zcela popřen princip ochrany věřitele, neboť žalobce by byl do doby pravomocného rozhodnutí o vypořádání [anonymizováno] v nejistotě, kdo odpovídá za závazky spojené s předmětným bytem a s kým má nejen jako věřitel, ale i jako správce jednat. 13. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený meritorní výrok (I) jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (II), když úspěšnému žalobci účelně vynaložené náklady řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal. 14. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl rovněž podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v tomto stadiu řízení byl žalobce plně úspěšný. Jeho účelně vynaložené náklady sestávají ze dvou úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl.) spolu s 21% daní z přidané hodnoty ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tak činí [částka]. Podání námitky ze dne [datum] odvolací soud neshledal účelným úkonem právní pomoci, když nebyla shledána soudem důvodnou a neměla žádný vliv na věcné posouzení sporu.