36 CO 307/2021-94 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v převážné míře vyhověl žalobnímu nároku, když žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení z od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobu zamítl pouze v rozsahu požadovaného příslušenství za období od [datum] do [datum] (výrok II). S ohledem na výsledek sporu žalovanou zavázal k plné náhradě nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vrácení zbylé části kupní ceny, kterou mu žalovaná po odstoupení od smlouvy odmítla uhradit s tím, že představovala část uhrazeného pojistného ke smlouvě o pojištění zakoupeného vozidla a že v dodatku ke kupní smlouvě se pro případ jejího zrušení tohoto nároku výslovně vzdal. 3. Mezi účastníky tak nebylo sporu o tom, že došlo k uzavření předmětné kupní smlouvy a že žalobcovým odstoupením od ní pro podstatné vady vozidla došlo k jejímu zrušení ex tunc, spornou se stala otázka, zda mu vznikl nárok na vrácení i části kupní ceny označené jako pojistné. 4. Vyšel ze zjištění, že žalobce s žalovanou uzavřeli [datum] kupní smlouvu na koupi ojetého vozidla. V rámci této smlouvy se žalovaná zavázala žalobci poskytnout i doplňkové služby, mimo jiné pojištění vozidla [příjmení] [jméno] za roční pojistné ve výši [částka], které sjednala jako pojistník se [právnická osoba] Europe Insurance Company Limited jako pojistitelem (zastoupenou [právnická osoba]). Žalobce ve stejný den podepsal Dodatek ke kupní smlouvě a Předpis pro vrácení pojistného, které obsahovaly ujednání o případném vrácení (nevrácení) pojistného. Jím uhrazená kupní cena včetně pojistného a dalších služeb činila [částka]. Celková částka sestávala z kupní ceny vozidla [částka], služby střežení a monitorování vozidla v ceně [částka] a pojistného ve výši [částka]. Při podpisu kupní smlouvy žalobce zaplatil žalované [částka], zbylých [částka] jí uhradil prostřednictvím úvěru od společnosti [právnická osoba] Dne [datum] odstoupil od pojistné smlouvy [příjmení] [jméno] a požadoval vrácení částky [částka], dne [datum] odstoupil od Smlouvy o střežení a monitorování vozidel. Následně doplatil částkou [částka] svůj závazek z úvěrové smlouvy, která tak byla ukončena [datum], a v květnu [rok] odstoupil od smlouvy kupní a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny oproti vrácení vozidla. Žalovaná mu vrátila kupní cenu za vozidlo ve výši [částka], částku [částka] za monitoring vozidla a část pojistného ve výši [částka] za pojištění vozidla. Zbylou část pojistného ve výši [částka] mu odmítla vyplatit. 5. Uvedená zjištění hodnotil zejména podle § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2001, § 2005, § 2758 a § 2766 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). 6. Konstatoval, že v daném případě měl žalobce při právním jednání se žalovanou postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. (tj. jednal s podnikatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání), tedy jejich právní vztah je podřízen příslušným ustanovením občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 a násl. o. z.) a veškerá smluvní ujednání je nutné posuzovat dle ustanovení na ochranu spotřebitele. 7. Přestože žalobce nebyl účastníkem pojistné smlouvy, soud prvního stupně dovodil, že mu vzniklo právo na vrácení pojistného poté, kdy odstoupením od pojistné smlouvy dal žalované jako pojistníkovi jednoznačně najevo, a to i následně vrácením předmětu pojistné i kupní smlouvy, že nemá zájem na trvání pojistné smlouvy, a tedy již nechce být pojištěným. Za situace, kdy pojištění konkrétního vozidla je zcela závislé na existenci kupní smlouvy, pak v případě jejího zrušení pozbývá smyslu i uzavřená pojistná smlouva. 8. Odmítl rovněž argumentaci žalované, že žalobce nemůže s úspěchem popírat právo na vrácení části hrazeného pojistného, neboť nebyl účastníkem pojistné smlouvy, a nesvědčilo mu tak právo od pojistné smlouvy odstoupit. 9. V této souvislosti poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3009/18, který se zabýval otázkou, zda pojištěné osobě – spotřebiteli – svědčí právo domáhat se pojistného plnění z pojištění hypotečního úvěru, ke kterému přistoupila podpisem přihlášky k pojištění. V něm Ústavní soud dospěl k závěru, že pojištěná osoba„ sice de lege lata nemá (přímo) právo na plnění z pojistné smlouvy, ale má, s ohledem na to, že je osobou, která vše financuje (a tudíž z toho očekává prospěch), zájem na tom, aby bylo z pojistné smlouvy plněno (v konečném výsledku) v její prospěch“. Dovodil, že ačkoli předmětem řešené věci byl spor ohledně výplaty pojistného plnění, lze ze závěru Ústavního soudu uzavřít, že i pojištěná osoba, která není v pozici smluvní strany, má právo domáhat se nejen pojistného plnění, ale i vrácení hrazeného pojistného. 10. Neplatným pak shledal ujednání dodatku kupní smlouvy, kterým se žalobce vzdal nároku na vrácení pojistného, když z hlediska jeho obsahu je třeba ho hodnotit jako nepřiměřené, uzavřené v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z. i v rozporu s ustanovením § 1814 písm. c) o. z.. V souladu s § 1815 o. z., proto k němu nepřihlédl. 11. Akcentoval rovněž, že Předpis pro vrácení pojistného má v rozporu se skutečností navodit dojem, že žalobce z celkové ceny pojistného ve výši [částka] uhradil pouze [částka] a zbylou částku uhradila žalovaná jakožto pojistník z vlastních prostředků. S přihlédnutím k následnému jednání žalované, která po ukončení smluvního vztahu počala tvrdit, že částka [částka] představovala slevu z kupní ceny vozidla, ačkoliv z listinných důkazů nic takového neplyne, dovodil, že svědčí o jejím účelovém, klamavém a s dobrými mravy rozporném jednání s cílem zajistit si pro sebe finanční prospěch i v případě, že zákazník (žalobce) důvodně odstoupí od kupní smlouvy a ukončí i navazující právní vztahy. 12. Dospěl tak k závěru, že odstoupením od smlouvy kupní, pojistné smlouvy i o střežení vozidla došlo ke zrušení celého právního vztahu účastníků, který byl těmito smlouvami upraven, a žalobci tak přísluší mimo jiné právo na vrácení celého uhrazeného pojistného. Žalobě proto co do žalované jistiny [částka] vyhověl. Spolu s ní žalobci výrokem I přiznal dle § 513 o. z. i zákonný úrok z prodlení od [datum] s tím, že žalovaná se dostala do prodlení se splněním peněžitého závazku dne [datum], když až třetím dnem po odeslání odstoupení lze podle § 573 o. z. usuzovat na jeho doručení a přiměřenou lhůtou ke splnění této povinnosti je sedm dní (odstoupení odesláno [datum], doručeno [datum], přiměřená sedmidenní lhůta k vrácení finančního plnění uplynula [datum]); příslušenství ve zbylém rozsahu (od [datum] do [datum]) výrokem II zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle poměru úspěchu účastníků ve věci, když přihlédl k zcela nepatrnému nezdaru žalobce v řízení, a přiznal mu plnou náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. 13. Proti vyhovujícímu výroku I a akcesorickému nákladovému výroku III podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém v převážné míře zopakovala či parafrázovala svou dosavadní obranu. Akcentovala zejména, že nesprávný je závěr prvostupňového soudu o možnosti žalobce, který v pojistném vtahu vystupoval pouze v pasivní roli pojištěného, odstoupit od pojistné smlouvy, a tedy i požadovat finanční nároky vyplývající z ukončení tohoto závazkového vztahu. Byla to ona, kdo byla pojistníkem a ve smyslu § 2766 o. z. jako účastník rámcové pojistné smlouvy měla povinnost pojišťovně hradit pojistné, a také tak činila. Výpovědí pojištění, které učinil žalobce, proto nemohlo dojít k zániku pojistného vztahu, ani ke vzniku jeho nároku na vrácení částek poskytnutých na zaplacení pojistného. Ohradila se rovněž proti závěru o svém zavádějícím jednání při uzavírání smluvního vztahu se žalobcem. Namítla, že žalobce byl srozuměn s podmínkami nákupu vozidla a z celého procesu uzavírání kupní smlouvy je zřejmé, že cena vozidla činila pouze [částka] a byla mu poskytnuta sleva [částka] na technický stav vozidla (uvedený v zápise o technickém stavu vozu) a že při zakoupení dostal i slevu [částka], když místo celkových [částka] za vozidlo zaplatil [částka]. V této souvislosti odkázala i na Předpis pro vrácení pojistného, který byl žalobcem podepsán v den podpisu kupní smlouvy. Uvedla rovněž, že k prokázání způsobu jejího jednání při uzavírání kupní smlouvy navrhla důkazy, které však soud odmítl provést. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený vyhovující výrok tak, že i v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 14. Žalobce se ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl jeho potvrzení. Opětovně zdůraznil, že odstoupením od kupní smlouvy došlo i k zániku dodatku této smlouvy, a tedy jakákoli argumentace žalované tímto ujednáním je nesprávná a nedůvodná. Obdobně je irelevantní poukaz na Předpis pro vrácení pojistného, který byl žalovanou uzavřen jen ve snaze vyhnout se vrácení celého přijatého finančního plnění pro případ odstoupení od smlouvy. Setrval rovněž na tvrzení, že proces uza