36 CO 344/2021-46 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalobní částky s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne [datum] uzavřeny dvě rezervační smlouvy (téhož data), jimiž se smluvní strany zavázaly k uzavření kupních smluv na nemovitosti nacházející se v obci a k. ú. [obec] do [datum]. Žalobkyně složila k datu [datum] ve prospěch vlastníka dvakrát částku ve výši [částka], tj. celkem [částka], jako„ rezervační depozitum“ na bankovní účet žalované. Ve sjednané době rezervace nicméně nedošlo k uzavření kupních smluv, čímž nedošlo k naplnění účelu, za jakým byla rezervační smlouva sjednána, a to z důvodů na straně žalované. Ujednáním čl. 2 6. smluv pak bylo sjednáno, že v případě, kdy nebude uzavřena kupní smlouva na výše uvedené pozemky nejpozději v poslední den doby rezervace z důvodu na straně žalované nebo prodávajícího, bude rezervační depozitum vráceno žalobkyni, a to do pěti pracovních dnů, což se však nestalo. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána ke splnění smluvní povinnosti předžalobní výzvou ze dne [datum], avšak na požadovanou částku ničeho neuhradila. 3. Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán jako rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. na základě fikce uznání žalobního nároku žalovanou dle § 114b odst. 5 o. s. ř.. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když žalovaná, jíž byla dne [datum] řádně doručena výzva k vyjádření žalobě dle § 114b odst. 1 o. s. ř. provedená usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 134/2021-11, s poučením o následcích řádného a včasného nevyjádření se k podané žalobě, se ve věci ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřila ani neuvedla, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření ve věci samé brání. Soud prvního stupně tak měl dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je proti ní uplatňován a žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, když šlo o věc, v níž žalobní nárok nebyl v rozporu s hmotným právem ani zjevně bezdůvodný, a v níž by bylo jinak možno uzavřít a schválit soudní smír. 4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, jímž napadla rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích. Žalovaná namítala, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř. s a § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaná uvedla, že nepopírá, že se v důsledku opožděného převzetí výzvy soudu podle ust. § 114b o. s. ř. ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení ve věci písemně nevyjádřila, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, nicméně tak učinila podáním ze dne [datum] označeným jako žádost o prominutí zmeškání lhůty, ve kterém zároveň kromě závažných důvodů, ze kterých došlo ke zmeškání lhůty, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému řízení. 5. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozsudek je věcně správný a podmínky pro vydání rozsudku pro uznání splněny byly. Žalobkyně uvedla, že žalovaná nemůže těžit ze své pasivity v řízení k tíži žalobkyně. Shrnula, že žalované byl doručen elektronický platební rozkaz dne [datum] s tím, že ve stejné době lze důvodně předpokládat i dodání do datové schránky žalované. Elektronický platební rozkaz byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření se opět usnesením, které ji bylo dodáno do datové schránky ve středu [datum] a fikcí doručeno [datum]. Žalovaná namítá, že její jednatel byl na zahraniční cestě, která měla být překážkou vyzvednutí pošty v jeho datové schránce, od středy [datum], tedy více jak týden po dodání výzvy do schránky. Žalovaná tak zřejmě záměrně nevybírá svou datovou schránku a toto jednání nepožívá právní ochrany – právě proto instituty fikce doručení do datové schránky existují. Zároveň, pokud by se žalovaná v době od [datum] do [datum] do datové schránky přihlásila, v tuto dobu by ještě mohla dohledat v datové schránce i původně doručovaný elektronický platební rozkaz. Žalobkyně dále uvedla, že důkaz o okamžiku, kdy opadla překážka učinění jednání a počala běžet lhůta pro uplatnění žádosti o prominutí zmeškání lhůty je pouze v rovině tvrzení bez zcela jasného přímého důkazu (např. letenkou). Je tedy možné, že i tato žádost byla podána opožděně. Tvrzení žalované ohledně vydání rozsudku„ už následující den“ je nutné vnímat i v časovém sousledu, kdy žádost žalované byla soudu prvního stupně doručena v 15:3 5:42 hod. a rozsudek byl vydán v 8:57 hod., tedy ve velmi krátkém časovém sousledu. Do této situace se však žalovaná vůbec dostat nemusela a je nutné opět zdůraznit, že při vybírání její datové schránky byla pasivní po několik měsíců. Žalobkyně ke svému nároku uvedla patřičná tvrzení a předložila takové důkazy, aby oprávněnost svého nároku dokázala, a má za to, že tento je po právu a důvodný. Tvrzení žalované, které toto mají vyvrátit, jsou však pouze obecná a nijak nereflektující povahu závazku tak, jak byl smlouvami uzavřen. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 4, § 205b o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. nedostatek podmínek řízení, věcná nepříslušnost soudu prvního stupně, vyloučení soudce nebo nesprávné obsazení soudu prvního stupně) a dále to, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 205b o. s. ř.). Předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku (§ 153a odst. 2, 3 a § 114b odst. 5 o. s. ř.) je jednak to, že jde o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a dále, že se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří k žalobě a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání. 8. Žalovaná v odvolání existenci vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. netvrdila a ani odvolací soud tyto vady neshledal. Proto se odvolací soud dále zabýval pouze tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 9. V projednávané věci je předmětem řízení pohledávka žalobkyně vůči žalované z titulu rezervační (nepojmenované) smlouvy. Žalobou uplatněný nárok je v žalobě dostatečně individualizován a ve skutkové rovině vymezen. 10. Nejvyšší soud již rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, vyslovil, že má-li se za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Dále Nejvyšší soud v témže rozhodnutí dodal, že podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 11. V tomto případě není pochyb o tom, že žalovaná se v projednávané věci ve věcné (skutkové) rovině vyjádřila až podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne. Třicetidenní lhůta k vyjádření stanovená usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 C 134/2021-11, (dále jen„ kvalifikovaná výzva“), jež byla doručena žalované dne [datum], uplynula marně dnem [datum]. Vyjádření žalované ze dne [datum] tak bylo doručeno soudu opožděně. V intenci shora citované judikatury Nejvyššího soudu žalovaná ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nesdělila soudu žádný důvod, jež by jí bránil v podání vyjádření, ani důvod, který by jí zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělila, že u ní tento vážný důvod nastal. 12. Odvolací soud tedy konstatuje, že žalovaná se ve stanovené lhůtě k nároku uplatněnému návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl dostatečně indiv