36 CO 378/2021-240 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody (majetkové újmy) v celkové výši [částka], resp. po částečném zpětvzetí žaloby částky ve výši [částka] s příslušenstvím, a to v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Brno pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně požadovala celkem dva nároky, jednak částku [částka], částečným zpětvzetím poníženou o [částka] na částku [částka], za protiprávně strženou mzdu žalobkyně jako manželky a později již pouze bývalé manželky povinného v exekučním řízení a dále částku [částka], částečným zpětvzetím poníženou o [částka] na částku [částka], spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v exekučním řízení. Žalovaná i vedlejší účastník na straně žalované vznesli námitku promlčení. Žalovaná dále namítala, že stát by měl odpovídat až jako poslední dlužník. 3. Soud prvního stupně nepřipustil změnu skutkových tvrzení žalobkyně, uplatněnou v podání žalobkyně ze dne [datum], týkající se pohledávky žalobkyně z penzijního připojištění a částky zde uvedené, neboť takovýto nárok nebyl v podané žalobě uplatněn a ani nebyl součástí mimosoudního projednání nároku žalobkyně u žalované. 4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, a to že žalobkyně uplatnila mimosoudně dne [datum] u žalované nárok v celkové výši [částka], jehož součástí jsou i částky uplatněné v žalobě, které jsou předmětem tohoto řízení. Dále bylo nesporné, že žalovaná nárokům žalobkyně nevyhověla ani z části, což jí sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalobkyně podala žalobu na celkovou částku [částka] k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, přičemž řízení bylo vedeno pod sp. zn. 12 C 177/2018. Součástí této žaloby byla i částka ve výši [částka] a částka [částka], a soud však řízení ohledně těchto částek zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Tyto skutečnosti byly známy soudu prvního stupně z jeho úřední činnosti. Účastníci učinili též nesporným, že ze strany žalované nebylo na nárok uplatněný v tomto řízení ve věci sp. zn. 6 C 49/2019 ničeho plněno a ani ze strany soudního exekutora nebyla v předmětném exekučním řízení žalobkyni vrácena zpět žádná vymožená částka. Dále soud prvního stupně činil zjištění ze spisu soudního exekutora, která popsal v bodě 9. napadeného rozsudku. Odvolací soud na jeho podrobná skutková zjištění plně odkazuje a jen rekapituluje, že k nařízení exekuce a pověření exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] došlo dne [datum], vyrozumění o zahájení exekuce bylo vydáno dne [datum]. Dne [datum] vydal soudní exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce srážkou ze mzdy manžela povinného. Dne [datum] podala žalobkyně soudnímu exekutorovi návrh na zastavení exekuce v části, ve které bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného. Doložila současně rozvodový rozsudek s právní mocí rozvodu ke dni [datum]. Současně požádala i o odklad exekuce. Soudní exekutor návrhu nevyhověl a předložil jej soudu. Prvostupňový soud návrh na částečné zastavení exekuce usnesením ze dne [datum] zamítl, odvolací soud jeho rozhodnutí dne [datum] změnil tak, že exekuci v části, ve které byla prováděna srážkami ze mzdy manžela povinného, zastavil, v otázce odkladu exekuce rozhodnutí potvrdil. O nákladech odvolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť exekuce stále pokračovala. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně urgovala exekutora o okamžité zanechání vedení exekuce. Soudní exekutor snesením ze dne [datum] zrušil exekuční příkaz srážkami ze mzdy manžela povinného. Žalobkyně se nedomáhala uspokojení svého nároku po oprávněném z exekučního titulu jejího manžela. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 3, § 4 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31 odst. 2, § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení části žalobního nároku vznesenou ze strany žalované i vedlejšího účastníka na straně žalované. Uvedl, že u nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde o vědomost o škodné události (nesprávný úřední postup), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného. Zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2712/2019. Z uvedeného vyplývá, že pouhá možnost se o škodě dozvědět nepostačuje, zákon předpokládá vědomost skutečnou, vztahující se k odškodnitelné újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích. V posuzované věci se žalobkyně o vzniku škody dozvěděla až dnem doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], přičemž žaloba došla soudu dne [datum], tedy daleko před uplynutím tříleté subjektivní promlčecí doby podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., aniž by byla při běhu promlčecí doby ještě zohledněna doba předběžného projednání uplatněného nároku u žalované. Na základě uvedených skutečností tedy uzavřel, že námitka promlčení vznesená ze strany žalované i vedlejšího účastníka nebyla uplatněna důvodně a k promlčení nároku na náhradu škody nedošlo. 6. Pokud jde o samotnou existenci nesprávného úředního postupu soudního exekutora v předmětné exekuční věci v podobě provádění exekučních srážek ze mzdy žalobkyně jakožto manželky povinného a později již pouze bývalé manželky povinného v období po datu [datum], zde konstatoval, že v souvislosti s novelou exekučního řádu a občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 139/2015 Sb., která nabyla účinnosti od [datum], byla od uvedeného data zrušena možnost postižení mzdy manžela povinného v exekučním řízení a vedení exekuce tímto způsobem není po datu [datum] již přípustné. Z tohoto důvodu došlo v posuzované věci v rámci vedené exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně od data [datum] a v období následujícím k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] a podmínka existence tohoto odpovědnostního titulu je tedy splněna. Nicméně i přes tuto skutečnost zaujal názor, že žaloba byla podána předčasně, neboť nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1158/2004. V tomto konkrétním případě žalobkyni jakožto věřiteli vzniklo právo domáhat se stržených částek ze své mzdy vůči dlužníku – oprávněné v předmětném exekučním řízení. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by se bezúspěšně pokusila svůj nárok vůči existující oprávněné vymoci. V této části proto žalobu zamítl pro předčasnost. 7. Pokud jde o požadovanou náhradu škody za právní zastoupení žalobkyně v předmětném exekučním řízení ve výši (aktuálně) [částka], tento nárok soud prvního stupně také neshledal důvodným a nepřiznal jej s odkazem na ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., dle něhož náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. V této souvislosti poukázal též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2928/2006, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení nebylo dosud skončeno, bude na soudním exekutorovi, aby v závěru veškeré náklady exekuce vyčíslil. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) dle zásady úspěchu ve věci. 9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Zopakovala, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že vedlejší účastník vedl na majetek žalobkyně exekuci pro dluh jejího dnes již bývalého manžela, i přes to, že od [datum] nebyl tento způsob vedení exekuce přípustný, jí byla způsobena škoda spočívající v neoprávněně stržených částkách z její mzdy ([částka]), neoprávněně přikázané pohledávky za Českou spořitelnou –