36 CO 400/2021-91 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nesprávním úředním postupem Českého telekomunikačního úřadu, který o návrhu vedeném u něj pod č. j. ČTÚ 36520/2015 a ČTÚ [číslo] 2016, nerozhodl ve lhůtě stanovené v ustanovení § 129 odstavec 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických telekomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, bylo porušeno právo žalobce (výrok I), dále zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené mu nesprávným úředním postupem žalované. Ten měl spočívat v nepřiměřené délce správních řízení vedených u žalované pod sp. zn. ČTÚ [číslo] ve spojení s řízením sp. zn. ČTÚ [číslo] 2016 (dále též„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno již dne [datum] a probíhalo více jak 4 rody. Žalobce byl po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení, což se negativně projevilo v jeho psychické sféře dlouhodobými stavy úzkosti a duševními útrapami. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na rozpor ve formulaci petitu a žalobních tvrzení, když v rámci tvrzení žalobce zmiňuje posuzované řízení, v petitu však odkazuje na postup správního úseku Městského soudu v Praze. Dále uvedla, že předmětem posuzovaného řízení byla úhrada částky kolem [částka], vzhledem k tomu, je požadovaná nemajetková újma s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu nepřiměřená. Žalobce byl po celou dobu posuzovaného řízení, které trvalo od ledna [rok] do ledna [rok] pasivní. Navíc žalovaná se mu za délku posuzovaného řízení omluvila dopisem předsedkyně Rady ČTÚ ze dne [datum], což je třeba považovat za dostatečnou satisfakci. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že: -) návrhem adresovaným dne [datum] žalované se [právnická osoba] [právnická osoba], domáhala vůči žalobci zaplacení částky [částka] (správně šlo o částku [částka] - pozn. odvolacího soudu), a to jednak z titulu neuhrazených plateb za poskytování služeb elektronických komunikací na základě uzavřené smlouvy, jednak z titulu smluvní pokuty, -) dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení týkajícího se podané žaloby [právnická osoba] [právnická osoba] vůči žalobci znějící na částku [částka]. Zásilka byla zasílána jak [právnická osoba] [právnická osoba], tak i žalobci, a zásilka zasílaná žalobci byla tomuto uložena na poště dne [datum] a následně po uplynutí úložní doby, byla dne [datum] vložena do domovní schránky žalobce, -) dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto a žalobě bylo vyhověno jen částečně co do úhrad za poskytnutí služeb elektronických komunikací, ohledně smluvní pokuty ve výši [částka], nebylo návrhu vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podali oba účastníci rozklad, -) o rozkladu obou účastníků tj. jak [právnická osoba], tak i žalobce, rozhodoval ČTÚ dne [datum rozhodnutí], pod č. j. ČTÚ-41 904/2016-603, a rozhodnutí ČTÚ z [datum rozhodnutí], č. j. ČTÚ-36 520/2015-636/IV.vyř.-Koe potvrdil. Rozhodnutí bylo doručováno jak [právnická osoba] [právnická osoba], tak i žalobci, když zásilka zasílaná žalobci byla uložena na poště dne [datum] a po uplynutí úložní lhůty dne [datum] byla žalobci vhozena do domovní schránky, -) dopisem ze dne [datum] sdělila žalovaná žalobci, že dne [datum] obdržela jeho žádost na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která žalobci měla vzniknout v souvislosti se správním řízením vedeným u žalované. Dnem [datum] je datována omluva předsedkyně Rady ČTÚ Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] adresovaná žalobci, a to za nepřiměřenou délku řízení vedeného u žalované pod č. j. ČTÚ-36 520/2015-636 a navazujícího řízení o rozkladu č. j. ČT [číslo] [rok] [číslo]. Z omluvy rovněž vyplývá, že v posuzovaném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a k nesprávnému úřednímu postupu tak došlo a proto se žalovaná žalobci omluvila, čímž považovala jednání o mimosoudním vyrovnání za ukončené. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 13 odst. 1 a 2, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Dále věc posuzoval dle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 127/2005 Sb.“), § 71 odst. 1 a 3, § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Uvedená ustanovení ve svém rozhodnutí citoval. 6. Konstatoval, že se nejprve zabýval otázkou, zda správní orgán rozhodl ve stanované lhůtě a shledal, že nikoliv. Uvedl tedy, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Současně však konstatoval, že žalobce své duševní úzkosti a útrapy nijak nekonkretizoval ani neprokázal, k jednání soudu se nedostavil, nemohl být proto vyzván dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění tvrzení a důkazů. Tvrzení žalobce o vzniku nemajetkové újmy tak zůstala v obecné rovině bez jakékoliv konkretizace. Dále konstatoval, že bylo prokázáno, že se žalobce o řízení nezajímal, nepřebíral si řádně poštu, vyjádřil tedy pochybnosti nad mírou nemajetkové újmy, kterou mu řízení o zaplacení částky cca [částka] mohlo způsobit. Dále uvedl, že nemajetková újma, kterou žalobce utrpěl, bude dostatečně napravena samotným konstatování porušení práva, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. napadeného rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy míru úspěchu a neúspěchu shledal v zásadě shodnou. 7. Proti tomuto rozsudku, a to do všech výroků, podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to ze všech důvodů § 205 odst. 2 písm. a) až g) o. s. ř. Namítal s četnými obecnými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, souhrnná zjištění. Dále namítal nesprávné právní posouzení věci. Argumentoval, že dané řízení spadá pod čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod [číslo] Sb. (dále jen„ Úmluva“), nemajetková újma by tedy měla být presumovaná. Nad to setrval na tvrzení o výrazné psychické újmě, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení a která nebyla prokázána jen nedostatečným zjištěním skutkového stavu. Namítal, že význam řízení pro žalobce by měl být posuzován s ohledem na jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, které byly soudu prvního stupně známy. Byla to naopak žalovaná, která nedoložila nižší význam daného správního řízení pro žalobce. Trval na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích. Tvrdil, že posuzované řízení nebylo nijak složité (kritérium § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk), namítal též nesprávné zhodnocení kritérií § 31a odst. 3 písm. c) a d) OdpŠk. V rámci doplnění odvolání žalobce v zásadě zopakoval svou dosavadní argumentaci, a odkázal dále na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl. 8. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku I podala včasné a přípustné odvolání i žalovaná. Ztotožnila se sice se závěry soudu prvního stupně v otázce vzniku újmy na straně žalobce a s jeho úvahou vedoucí k určení přiměřeného zadostiučinění za jakoukoliv možnou nemateriální újmu, uvedla nicméně, že tyto závěry nenašly svůj odraz ve výrokové části rozsudku. Trvala na tom, že žaloba měla být zamítnuta jako celek, neboť žalovaná již konstatovala porušení práva a žalobci se omluvila dopisem ze dne [datum]. Na podporu své argumentace odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhla, aby byl výrok I napadeného rozsudku zrušen. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalobce shledal částečně důvodným, což vyústilo i ve změnu žalovanou napadeného výroku I. 10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a jde-li o rozhodná skutková zjištění, na něj odkazuje. Odvolací soud však ne zcela souhlasí s právním posouzením provedeným soudem prvního stupně. 11. Pokud jde o výtku žalované vůči nesrovnalosti mezi zněním žaloby a petitu, kdy z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce brojí proti nepřiměřené délce posuzovaného správního řízení, ač v petitu žaloby mj. mluví o postupu správního úseku Městského soudu v Praze Odvolací soud tuto skutečnost považuje za zjevnou nesprávnost, tedy písařskou chybu, neboť právě z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce brojí proti nepřiměřeně dlouhému řízení před ČTÚ. Ostatně není ani povinností žalobce petit přesně formulovat. Z obsahu žaloby je tak dostatečn