36 CO 85/2021-211 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Nejvyšší soud ČR rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], částečně změněn ve výroku II tak, že žaloba byla co do částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta, a ve výroku II o nákladech řízení před soudy obou stupňů zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 2. V této věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok II), přičemž ve vztahu k ostatním žalobním požadavkům znějícím na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím, jakož i na zaslání písemné omluvy, žalobu zamítl (výroky I, III a [příjmení]). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež jí měly být způsobeny nezákonným [anonymizována dvě slova] vedeným proti ní pro podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] podle § 201 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. V této souvislosti se žalobkyně konkrétně domáhala jednak zaplacení částky [částka] s příslušenstvím odpovídající škodě ve výši nákladů vynaložených na její obhajobu, jednak zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a písemné omluvy, a to z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou tímto [anonymizováno] utrpěla. 3. V rámci skutkových zjištění, která soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil, tento soud uvedl, že žalobkyně byla společně se svým bývalým manželem od [datum] trestně stíhána pro podezření ze spáchání výše zmíněného [anonymizována dvě slova], jehož se měla dopustit nevhodným informováním svého syna o probíhajícím konfliktu mezi rodiči. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], však byla obžaloby zproštěna, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byla stíhána. Žalobkyně pracovala jako učitelka na prvním stupni základní školy, přičemž informace o jejím [anonymizována dvě slova] byla známa jak vedení školy, tak i některým rodičům dětí, které učila. Na vlastní žádost pak od [datum] změnila školu svého působení, když své další setrvání na původní škole považovala za neúnosné. Prožívaný stres se negativně odrazil na jejím [anonymizována dvě slova], což v [anonymizováno] [rok] vedlo až k její půlroční pracovní neschopnosti. [anonymizována dvě slova] žalobkyně těžce prožívali i její tehdejší manžel a její syn, který v jeho důsledku rovněž přestoupil na jinou školu. U manžela žalobkyně se nadto zhoršilo chronické [anonymizováno], kterým trpěl, a dne [datum] zemřel. Poté, co žalobkyně u žalované podáním ze dne [datum] uplatnila svůj požadavek na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež jí byly předmětným [anonymizována dvě slova] způsobeny, jí žalovaná spolu s omluvou zaplatila též částku [částka] připadající na odškodnění nemajetkové újmy, jakož i částku [částka], kterou žalobkyně prokazatelně vynaložila na náklady svého právního zastoupení. 4. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace § 1 odst. 1, § 2 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), jež soud prvního stupně v rozsudku citoval, a dále z tímto soudem zmíněné judikatury Nejvyššího soudu, dospěl soud I. stupně předně k závěru, že existence nezákonného rozhodnutí představovaného rozhodnutím o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobkyně, které posléze skončilo zproštěním obžaloby, zakládá odpovědnost žalované za škodu i za nemajetkovou újmu, kterou toto rozhodnutí u žalobkyně způsobilo. Škodu odpovídající nákladům, které žalobkyně vynaložila na svou obhajobu, však již žalovaná žalobkyni plně nahradila, pročež je její žaloba v této části nedůvodná. Uspokojen byl i nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy formou písemné omluvy, neboť tu žalovaná včlenila do svého stanoviska reagujícího na požadavek vznesený v rámci předběžného projednání dané záležitosti. Totéž pak platí i o části finančního zadostiučinění odpovídající částce [částka], kterou již žalobkyně od žalované rovněž obdržela. Tuto částku však soud prvního stupně současně označil za nedostatečnou. Dovodil, že odpovídající měrou totiž nezohledňuje dopady, jaké mělo předmětné [anonymizována dvě slova] na žalobkyni jako na pedagoga, jednalo-li se o [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. S tím souvisela i vyšší míra zásahu do jejích osobnostních práv i hrozba ztráty její profesní prestiže. Dále soud prvního stupně poukázal na zhoršení psychického zdraví, jež u žalobkyně v důsledku jejího [anonymizována dvě slova] nastalo a které vyústilo v její dlouhodobou pracovní neschopnost, jakož i na zhoršení zdraví jejího manžela a následky, které toto [anonymizována dvě slova] mělo na školní docházku jejího syna. Poté posuzovaný případ porovnal s případem řešeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], načež uzavřel, že odpovídající finanční satisfakci pro žalobkyni představuje částka [částka]. Po odpočtu částky, kterou již žalobkyně z uvedeného titulu od žalované obdržela, proto soud I. stupně podané žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím, zatímco ve zbývající části tuto žalobu zamítl. 5. K odvolání žalované poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (tj. ve výroku II) změnil jen tak, že žalobu zamítl také ve vztahu k částce [částka] s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla žalobkyně spolu se svým bývalým manželem zproštěna podle § 226 písm. a) trestního řádu obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako [anonymizována čtyři slova] podle § 201 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, přičemž poukázal na některé další okolnosti provázející dotčené [anonymizováno] řízení, které z odůvodnění tohoto rozsudku vyplynuly. Poté zmínil případ řešený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným ve věci sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který v řízení označila žalobkyně, jakož i případy, které odvolací soud vyhledal sám, tj. konkrétně případ projednaný Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a případ projednaný Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Následně odvolací soud zkonstatoval, že každé [anonymizována dvě slova], a to především u osoby dosud netrestané a bezúhonné, působí diskomfort v její osobní sféře, a zabýval se faktory, které v posuzovaném případě měly či mohly mít vliv na míru tohoto diskomfortu u žalobkyně. Mezi faktory, které tento vliv zhoršovaly, přitom zahrnul reálnou obavu žalobkyně z možného dopadu [anonymizována dvě slova] do její profesní sféry, jakož i vydání [anonymizováno] příkazu, kterým byla žalobkyně nepravomocně uznána vinnou ze spáchání [anonymizováno], jenž jí byl kladen za vinu, a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, neboť tím u ní mohlo dojít ke zvýšení obav z hrozícího odsouzení. Současně však zohlednil i to, že její [anonymizována dvě slova] bylo krátké, trvalo-li jen 13 měsíců, a že snížení její prestiže v zaměstnání ani vliv [anonymizována dvě slova] na změnu jejího zaměstnání prokázány nebyly, což platí i o přímém podílu tohoto [anonymizována dvě slova] na zhoršení jejího [anonymizována dvě slova]. Byl-li syn žalobkyně vystaven šikaně ze strany spolužáků, opět odvolací soud dovodil, že nelze konstatovat, že by se tak stalo z důvodu předmětného [anonymizována dvě slova], když pravděpodobnějším důvodem byla medializace rodinné situace, kterou žalobkyně sama iniciovala. Po srovnání uvedených okolností s okolnostmi, které provázely [anonymizováno] kauzy, o nichž rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 2 ve výše zmíněných řízeních