36 CO 90/2022-148 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky do zaplacení (výrok I), žalobkyni pak uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalované (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody za pochybení žalované při zpracování znaleckého posudku. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že není ve věci pasivně legitimovaná, neboť nebyla ve smluvním vztahu s žalobkyní, a není zde ani příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti žalované a vzniklou škodou. 3. Soud prvního stupně činil podrovná skutková zjištění v bodech 7 až 17 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. V bodě 19 napadeného rozsudku pak soud prvního stupně dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Smluvní vztah, jehož předmětem bylo posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a zpracování znaleckého posudku byl uzavřen mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], (dále jen„ [anonymizováno]“), nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná vypracovala na základě samostatné smlouvy s [anonymizováno] znalecký posudek, v němž na základě žalobkyní předložených dokumentů (vyhlášení projektu [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a roční zpráva o výsledcích realizace projektu) dovodila, že náklady tohoto projektu v roce [rok] dosáhly částky [částka] a lze je odečíst jako odečitatelnou položku ze základu daně z příjmů žalobkyně. Žalobkyně na základě této informace podala daňové přiznání za rok [rok]. Následně byla provedena kontrola daňovým úřadem a ten dospěl k závěru, že podmínky pro odečtení této položky splněny nebyly (a to pro formální vady projektu). Soud prvního stupně zde uvedl, že formální náležitosti projektu žalovaná posuzovat neměla. Na základě kontroly byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob o částku [částka] a zároveň stanoveno penále ve výši [částka]. Poté byl žalobkyni předepsán úrok z prodlení ve výši [částka], žalobkyně v žalobě požaduje z tohoto zaplaceného úroku pouze částku [částka] (část vyměřeného úroku neměla souvislost se znaleckým posudkem žalované). Pojišťovna žalované sice souhlasila se závěrem, že žalovaná při zpracování posudku pochybila (neposoudila formální nedostatky projektu), avšak škoda ve výši zaplacených úroků z prodlení nevznikla v příčinné souvislosti s jejím pochybením. Jak soud prvního stupně zjistil z jejích závěrů, které popsal v bodě 13 napadeného rozsudku, žalovaná v posudku nesprávně posoudila splnění formálních požadavků stanovených zákonem na projekt, tedy neodhalila, že v projektu nejsou uvedeny osoby, které jsou řešiteli, není uvedeno datum a místo schválení projektu a že datum realizace projektu předchází datu jeho vyhlášení. Pojišťovna však v rámci zkoumání příčinné souvislosti mezi pochybením žalované a vzniklou škodou (sankce vyměřené z důvodu neuznání odpočtu nákladů) uzavřela, že posouzení, zda cíle projektu [anonymizováno] nejsou shodné s cíli projektu, na který poškozená obdržela prostředky z veřejných zdrojů, je odbornou záležitostí, která nebyla součástí znaleckého posudku. Žalovaná vycházela z účetní závěrky nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok], bylo na poškozené, aby poskytla doklady, ze kterých plyne, na který z projektů byly náklady vynaloženy. Podle pojišťovny by tak„ správce daně neuznal odečet nákladů na výzkum a vývoj ani v případě, že by projekt [anonymizováno] neměl formální nedostatky, a to z důvodu, že tento projekt měl shodné cíle jako projekt [anonymizováno], na který byly poskytnuty veřejné zdroje“. Pojišťovna tedy šetření uzavřela, že žalobkyni tak vznikla škoda, ale nikoliv v příčinné souvislosti s neodhalením formálních nedostatků projektu žalovanou. 4. V rámci právního hodnocení soud prvního stupně uvedl, že se v první řadě ztotožňuje s názorem žalobkyně, že se její nárok se neopírá o porušení smluvní povinnosti žalované z titulu Smlouvy o posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a znaleckého posudku uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouvy o posouzení nákladů výzkumu“), která byla uzavřena pouze mezi žalobkyní a [právnická osoba]. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyl nikdy založen smluvní vztah, žalovaná posudek zpracovávala na základě smlouvy se [právnická osoba] a nebyla v žádném vztahu s žalobkyní, pomineme-li její povědomost o předmětu smlouvy na základě působení ve statutárním orgánu [právnická osoba]. Z tohoto důvodu nepřichází v úvahu posuzování předmětu sporu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. A z tohoto důvodu také není přiléhavá námitka nedostatku pasivní legitimace, kterou vznesla žalovaná. Věc pak posoudil dle § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který v napadeném rozsudku citoval. Uvedl, že žalobkyně se domáhá náhrady škody, která vznikla na základě rady odborníka (zde znalce), která se následně ukázala jako nesprávná. Odpovědnost takového odborníka k náhradě škody je obecně dána vždy, pokud je škoda způsobena nesprávnou informací; zároveň však musí být splněna podmínka další, a to poskytnutí nesprávné rady nebo informace za odměnu. Není-li rada poskytnuta za odměnu, hradí se pouze škoda způsobená vědomě. Při výkladu § 2950 o. z. ještě konstatoval, že toto ustanovení nelze chápat tak, že poskytnutí jakékoliv odborné rady nebo informace ve znaleckém posudku, která se následně ukáže nesprávnou, vede vždy ke vzniku nároku na náhradu škody. Je totiž třeba rozlišovat mezi zjevným pochybením odborníka (kterým je například matematicky nesprávný výpočet či jiné obdobné technické pochybení) a poskytnutím informace na základě relevantně vyargumentovaného odborného názoru, který není následně příslušným orgánem (zde správce daně) akceptován. Při zkoumání podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody by tak měl soud vždy zvažovat míru pochybení konkrétního odborníka. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 5. V poměrech daného případu uvedl, že na základě žalovanou vypracovaného znaleckého posudku žalobkyně uplatnila odečitatelnou položku ze základu daně v daňovém přiznání za rok [rok]. Po kontrole finančního úřadu v roce [rok] jí byla daň doměřena a pro její pozdní zaplacení byla žalobkyně sankcionována úrokem z prodlení. Žalovaná se však vůči zadavateli posudku ([anonymizováno]) nezavázala k odbornému posouzení projektu [anonymizováno], ale pouze k ověření nákladů výzkumu a vývoje roku [rok], ověření hodnotících zpráv a zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Žalovaná neměla přímo od žalobkyně žádné zadání ve směru zkoumání formálních náležitostí projektu, zadání znaleckého posudku neformulovala žalobkyně, ale [anonymizováno] na základě požadavku žalobkyně ([anonymizováno] zprostředkovala vypracování znaleckého posudku žalovanou). Žalované také nebyly poskytnuty podklady vztahující se k realizaci obdobného projektu [anonymizováno] (který byl žalobkyní realizován ve spolupráci s řešitelem projektu [anonymizováno] [obec]). Žalovaná tedy neměla s výjimkou některých dokladů (vyhlášení projektu výzkumu a vývoje [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok] a roční průběžná hodnotící zpráva o výsledcích realizace projektu) povědomost o tom, jaké skutečné náklady na výzkum a vývoj v rámci projektu žalobkyně vynaložila, nemohla proto při svých závěrech ani dojít ke správnému výsledku u odečitatelné položky. Dále soud prvního stupně uvedl, že z důvodu neexistence smluvního vztahu mezi účastníky žalovaná nevypracovávala znalecký posudek za úplatu (v řízení nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by žalovaná od žalobkyně obdržela za zpracování posudku jakoukoliv odměnu; odměnu měla za toto zpracování obdržet [anonymizováno]). V takovémto případě by tedy odpovědnost žalované za vzniklou škodu nastala pouze tehdy, pokud by poskytla nesprávnou informaci vědomě (ani takovou skutečnost však žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje). 6. Soud prvního stupně v otázce příčinné souvislosti dále odkázal na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z nichž plyne (byť předmětem posouzení dovolacího soudu byla činnost daňového poradce a nikoliv znalce), že„ závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem činnosti daňového poradce (stejně jako advokáta při výkonu advokacie) a vznikem škody lze učinit jen v situaci, že nebýt pochybení daňového poradce (advokáta), mohla osoba, které byly služby daňovým poradcem (advokátem) poskytnuty, právo úspěšně uplatnit. Promítnuto do poměrů souzené věci to znamená, že závěr o příčinné souvislosti mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobkyně označenými jako projekty výzkumu a vývoje, a vzniklou škodou na straně žalobkyně, jež je předmětem žalobního nároku, může obstát jen tehdy, že nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by ji