39 CO 232/2022-151 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za den [datum] žalobu zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III.). 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jí nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Ostrava. Tvrdila, že soudní exekutor vedl exekuci pod sp. zn. [spisová značka], na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], jenž byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] – [právnická osoba], na základě vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 293/2006 - 38, ve znění usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 293/2006 - 41, částku [částka] s příslušenstvím a dále na náhradě nákladů řízení částku [částka]. V průběhu provádění exekuce byl na soudního exekutora usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], prohlášen konkurs a zástupcem soudního exekutora byl rozhodnutím prezidia Exekutorské komory ČR ze dne [datum] ustanoven soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M. V daném případě představuje plnění vymožené soudním exekutorem od povinného za období od [datum] do [datum] částku [částka] (konkrétně [částka] po odpočtu nákladů ve výši [částka]), která se však k rozhodnému dni ([datum] – převod finančních prostředků na účet insolvenční správkyně) na účtu soudního exekutora již nenacházela. Shrnula, že jí tak vznikla škoda v uvedené výši, představující nevyplacené vymožené plnění z účtu soudního exekutora, který se dopustil nesprávného úředního postupu podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., jelikož porušil povinnost učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě, konkrétně povinnost danou ust. § 46 zákona č. 120/2001 Sb., podle kterého je exekutor povinen vymožené plnění vyplatit oprávněnému do 30 dnů ode dne, kdy vymožené plnění obdržel. V daném případě tak byl soudní exekutor povinen poslední vymožené prostředky poukázat oprávněné nejpozději dnem [datum]. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila žádost o náhradu škody, které nevyhověla stanoviskem ze dne [datum]. Učinila nesporným průběh řízení vedeného u soudního exekutora pod sp. zn. [spisová značka], včetně toho, že podle vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. (zástupce soudního exekutora) bylo do dne [datum] v daném exekučním řízení vymoženo plnění ve výši [částka], kdy tato částka byla poměrně rozpočtena na náklady soudního exekutora v částce [částka] a na pohledávku oprávněné (nynější žalobkyně) v částce [částka]. Dále učinila nesporným, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] byl prohlášen konkurs na majetek soudního exekutora. Uvedla současně, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne [datum] soud oddlužení dlužníka schválil plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Bylo přitom zjištěno, že žalobkyně dne [datum] přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku vymáhanou v rámci předmětného exekučního řízení. Důvodnost žalobou uplatněného nároku na náhradu škody sporovala s odkazem na ust. § 46 odst. 7 ex. ř. a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 12 VSOL 227/2020, podle něhož se v exekuci vymožené, avšak nevyplacené finanční plnění po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného vrací zpět do majetkové podstaty dlužníka, nedochází tedy k zániku vymáhané pohledávky. Dovozovala s podrobným rozvedením, že v případě žalobkyně nejsou v současné době splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 4. Při jednání soudu dne [datum] pak žalovaná znovu poukázala na skutečnost, že žalobkyně přihlásila předmětnou pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] a může ji tak v tomto řízení proti povinnému uspokojit s tím, že škoda je vůči státu požadována předčasně. 5. Soud prvního stupně dále konstatoval, že mezi účastníky byl nesporným průběh exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], stejně jako skutečnost, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] 14, byl na majetek soudního exekutora prohlášen konkurs. Strany nezpochybňovaly, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil úpadek dlužníka [jméno] [příjmení] a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením. Z přihlášky do tohoto insolvenčního řízení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně předmětnou pohledávku vymáhanou v rámci exekučního řízení přihlásila do insolvenčního řízení v plné výši. Žalobkyně u žalované dne [datum] uplatnila nárok na náhradu škody způsobené jí shora v žalobě uvedeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora v předmětném exekučním řízení v celkové výši [částka]. Žalovaná uplatněnému nároku žalobkyně nevyhověla stanoviskem ze dne [datum]. 6. Současně soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v předmětném exekučním řízení bylo do [datum] vymoženo plnění v celkové výši [částka], přičemž soudní exekutor si ponechal z tohoto plnění na svých nákladech částku [částka] a pro oprávněného tak zbyla částka [částka], která byla k [datum], stejně jako veškeré další finanční prostředky nacházející se v daný moment na účtu soudního exekutora, převedena na účet jeho insolvenční správkyně. Dne [datum] byla uhrazena povinným [jméno] [příjmení], krom dalších jednotlivých plateb provedených v období od [datum] do [datum], uhrazena částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M., jako ustanovený zástupce soudního exekutora, převzal vedení exekucí v jednotlivých exekučních spisech, v nichž byl soudní exekutor pověřen jejich prováděním. Soudní exekutor nevedl odděleně účet pro přijatá plnění v rámci exekučních řízení a insolvenční správkyně soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ke dni [datum] převedla všechny finance, které se nacházely k uvedenému datu na zvláštním účtu soudního exekutora, kam bylo také směřováno veškeré vymožené plnění v rámci jednotlivých exekučních řízení, na účet majetkové podstaty v řízení u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Spis předmětného exekučního řízení byl nepřehledný a nekompletní, ve stavu v rozporu s předpisy upravujícími vedení spisů, když celá spisová agenda soudního exekutora se nacházela v tristním stavu. 7. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. §§ 1, 3 odst. 1 písm. b), 4, 5 písm. b), 13, 32 zákona č. 82/1998 Sb. a ust. §§ 46 odst. 4 a 6 ex. ř. 8. Soud prvního stupně po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že v posuzované věci bylo jednoznačně prokázáno a mezi účastníky řízení učiněno nesporným, že soudní exekutor plnění vymožené od povinného v předmětném exekučním řízení v době od [datum] do [datum] (po odečtení nákladů soudního exekutora ve výši [částka]) v částce [částka] nepoukázal oprávněné a dne [datum] byly tyto prostředky převedeny na účet insolvenční správkyně soudního exekutora. Konstatoval dále, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s průběhem exekuce; nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle ust. § 32 odst. 3 ex. ř. (viz R 44/2009). Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 3. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 1931/2021 - 180, ve zcela obdobné věci týchž účastníků, týkající se pouze jiného povinného, uzavřel, že za situace, kdy soudní exekutor v rozporu s ust. § 46 odst. 4 ex. ř. žalobkyni nevyplatil částečné plnění, které na povinném v exekuci vymohl, a jež převyšovalo částku [částka], a to do 30 dnů od doby, kdy toto plnění obdržel, způsobil jí tím bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo, škodu, za níž žalovaná žalobkyni odpovídá. Soud prvního stupně shledal, že nemá žádného důvodu se v aktuálně projednávané, zcela totožné, věci od uvedeného závěru dovolacího soudu jakkoliv odklonit. 9. Soud prvního stupně uzavřel, že i v dané věci