39 CO 285/2021-51 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala úhrady částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž žalobkyně jako správce pozemní komunikace [číslo] ve směru [obec] [obec] požadovala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] při jízdě vozidla Karosa r. z. 7U 80 642, pro případ odpovědnosti pojištěném u žalované, došlo k prasknutí přívodní hadice katalyzátoru a následnému úniku oleje na komunikaci. Komunikaci za částku, představující žalovanou jistinu, vyčistila [právnická osoba] s. r. o. ([IČO]). Žalovaná žalobkyni škodu odmítla uhradit. V řízení navrhovala zamítnutí žaloby, byť událost, k níž došlo dne [datum], nepopírala včetně toho, že vozidlo, které škodu způsobilo, bylo pro případ odpovědnosti pojištěno u žalované. Základ nároku však neuznávala, neboť nedošlo ke škodě na vozovce, za kterou by byla povinna hradit. Únik provozní kapaliny na vozovku a její následný úklid nelze podřadit pod žádný z taxativně vypočítaných způsobů vzniku škody dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, a proto nemůže být kryt pojištěním. Úklid vozovky po znečištění provozní kapalinou není škodou ve smyslu poškození. Odkázala i na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 13 Co 306/2005. 3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z toho, že škodní událost mezi účastníky nebyla sporná, stejně jako výše nákladů, které žalobkyně vynaložila na odstranění nečistot z komunikace. Účastníci se rozcházeli pouze v právním posouzení žalobou popisovaného skutkového stavu. Skutkově proto uzavřel, že při jízdě shora uvedeného vozidla došlo k prasknutí přívodní hadice katalyzátoru a následnému úniku oleje na komunikaci, komunikaci od kapaliny vyčistila [právnická osoba] s. r. o. za žalovanou částku. 4. Právně postupoval dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 6 odst. 2 písm. b) tohoto zákona. Uvedl, že zákon taxativně vyjmenovává, co je pojišťovna povinna poškozenému hradit, a jiné náklady naopak povinna hradit není. Zabýval se i § 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, podle něhož ten, kdo znečištění komunikace způsobil, musí znečištění bez průtahů odstranit a uvést pozemní komunikaci do původního stavu. Jinak je povinen uhradit vlastníkovi pozemní komunikace či správci náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu. Uzavřel, že znečištění komunikace není poškozením ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., neboť povinnost hradit náklady na odstranění nečistot z komunikací mají ti, kteří ji znečistili (§ 28 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.). Povinnost k takové náhradě nepřechází na pojišťovnu. Navíc únik oleje z katalyzátoru na vozovku byl následkem technické závady vozidla a nikoli v důsledku provozu vozidla. To vše vedlo soud prvního stupně k zamítnutí žaloby. 5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná částka [částka] sestává z nákladů řízení ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 této vyhlášky za přípravu včetně podání odporu, odůvodnění odporu, přípravu k jednání a účast na něm. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně s návrhem na jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změnu a vyhovění žalobě. Zdůraznila, že jedním ze způsobů poškození věci je její znečištění za situace, kdy v dané věci škoda vznikla právě v důsledku znečištění pozemní komunikace. V důsledku úniku provozních kapalin může dojít nejen ke znečištění komunikace, ale i k jejímu poškození. Jeden předpoklad automaticky nevylučuje druhý. Škodou je třeba rozumět náklady, vynaložené na odstranění poškození komunikace znečištěním. K odstranění znečištění motorovým olejem bylo třeba zvláštní vybavení a odborné znalosti, které každý řidič nemá, mít nemusí a ani nemůže. Je třeba vycházet z posuzování pojmu škoda, tak jak je definován občanským zákoníkem. S poukazem na § 157 odst. 2 o. s. ř. dále namítala, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jasně nevyložil, jakými úvahami se řídil, proč věc posoudil po právní stránce tak, jak učinil, a odůvodnění jeho rozsudku není přesvědčivé. Navíc se nijak nevypořádal s právní argumentací žalobkyně. Zdůraznila, že je třeba zohlednit zásadní rozdíl mezi provedením pouhého úklidu komunikace, znečištěné například blátem odpadávajícím z vozidla či jeho kol, které lze jednoduše odstranit, a mezi odstraněním znečištění motorovými kapalinami, k čemuž je třeba zvláštního vybavení a znalostí. Odkázala na vyjádření [právnická osoba], s. r. o. ze dne [datum], podle níž asfaltové pojivo, používané do asfaltových směsí, je citlivé na pohonné hmoty či ropné látky a při kontaktu s těmito kapalinami je rozpouštěno, což vede k degradaci a následnému poškození krytu vozovek. Odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské republiky, sp. zn. 1 Cz 42/71, či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3485/2016. Navíc závěr soudu prvního stupně je v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zdůraznila i to, že provozovatel či řidič sám nemusí vůbec nic zanedbat či zavinit, vozidlo může být pravidelně servisované a podrobované kontrolám, při řízení nemusí dojít k žádnému porušení dopravních či jiných předpisů a za vozidlo může být řádně a včas placeno tzv. povinné ručení. Přesto může dojít k technické závadě a úniku kapalin, odpovědný by měl být podle soudu výlučně provozovatel. Taková situace se však může přihodit komukoliv a povinnost k náhradě nákladů může být pro provozovatele i likvidační za situace, kdy mu nelze přičítat žádnou vinu. 7. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že předmětem sporu je nyní pouze právní posouzení zjištěného skutkového stavu. S odkazem na zákonnou úpravu zdůraznila, že původce znečištění pozemní komunikace je toto znečištění povinen bez průtahů odstranit, neučiní-li tak, je povinen hradit vlastníkovi či správci náklady na odstranění znečištění. Naproti tomu u poškození pozemní komunikace má škůdce povinnost uhradit náklady spojené s odstraněním poškození. Jde tak o dvě odlišné hypotézy, vyjádřené v § 28 odst. 1, 2 zákona o pozemních komunikacích. Pod pojmem znečištění pozemní komunikace se pak rozumí dočasná změna vlastností jejího povrchu, aniž by došlo k trvalému poškození některé z konstrukčních vrstev pozemní komunikace. Není rozhodné, jak je znečištění způsobeno. Naproti tomu poškození pozemní komunikace spočívá v tom, že škodnou událostí dojde k zásahu do některé z konstrukčních vrstev. V dané věci byly vyčištěním práce na odstranění následků zdárně ukončeny a nebyly prováděny žádné práce stavebního charakteru, šlo pouze o čištění v pravém slova smyslu dle § 28 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Zdůraznila i to, že rozsah pojištění je taxativně vymezen § 6 zákona č. 168/1999 Sb., písmeno b) včetně toho, že pro případ plnění se musí jednat o škodu vzniklou poškozením či zničením věci a dále se musí jednat o škodu způsobenou třetí osobě. Trvala na tom, že pojistná ochrana se na uplatněný nárok nevztahuje. Poukázala i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, podle něhož pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, ale pouze ty taxativně vymezené § 6 odst. 2 výše uvedeného zákona. 8. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně zdůraznila, že škoda je představována náklady na odstranění znečištění. 9. Žalovaná uvedla, že provedené úkony lze podřadit pod pojem čištění, neboť se nezasahovalo do struktury komunikace, je proto třeba postupovat dle § 28 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Navíc dochází-li k úniku kapaliny, standardně se používá absorbent. 10. Odvolací soud postupem dle § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování doplnil. 11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum], vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, ekonomická odvětví různá, specializace tvorba a uplatňování cen a rozpočtování ve stavebnictví, vzal za prokázané, že popis činnosti při provádění likvidace škod po nehodách a haváriích dle sdělení [právnická osoba] byl následující: po nahlášení ekologické havárie byl výjezd na místo dopravní nehody, proběhla příprava a rozmístění dopravního značení včetně zajištění pracoviště či řízení provozu, zjištění rozsahu havárie, zaměření místa ekologické havárie technikem a provedení fotodokumentace, zapojení strojů a techniky, sanační postřik komunikace zasažené provozními kapalinami, tlakové čištění zasaženého místa horkou v