39 CO 396/2021-129 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky od [datum] do zaplacení v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok I), výrokem II rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu částku [částka] v téže lhůtě k rukám jeho právního zástupce. 2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce po žalovaném domáhal úhrady částky [částka], kterou mu poskytl jako zálohu za účelem zaplacení výkupu 100 ks houslí a asi 50 ks smyčců od pana [příjmení]. Prostředky byly poskytnuty formou zápůjčky, písemně stvrzené dne [datum]. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, byť nerozporoval ani písemné stvrzení, a ani převzetí částky samotné. Uvedl, že zápůjčka mu nebyla poskytnuta v jeho prospěch, obdržené peníze použil na zakoupení zboží, tak jak bylo mezi nimi zvykem. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], neexistoval, stejně jako s tím, že by peníze na žalobci vylákal. Nedopustil se ani podvodu. K poukazu žalobce na záznam Policie – Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], SKPV, odbor obecné kriminality, 4. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA – [číslo], ze dne [datum], zdůraznil, že policie neshledala důvod k zahájení trestního stíhání dle oznámení žalobce. Jinými slovy neshledala, že by se žalovaný dopustil podvodu. Ke vzájemné obchodní činnosti uvedl, že ta skončila z důvodu na straně žalobce. Částky, které od žalobce obdržel, souvisely s jejich společnou činností a vyúčtování dodnes neobdržel. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování. Z prohlášení ze dne [datum], které podepsal žalovaný, vzal za prokázané, že účastníci se tohoto dne dohodli na rozdělení čistého zisku z výkupu 100 houslí, cca 50 smyčců, od pana [příjmení] z [obec] v poměru 70 % pro žalobce a 30 % pro žalovaného, označeného jako [příjmení] starší. Celková částka za výkup houslí byla [částka]. První záloha bude od žalobce a doplatky, v celkové výši [částka], se budou čerpat postupně z prodeje jiných hudebních nástrojů v [obec]. Z prohlášení z následujícího dne vyplývá, že žalovaný stvrdil, že tento den převzal od žalobce [částka] jako zálohu na 100 ks houslí a cca 50 ks smyčců od pana [příjmení]. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k vrácení zápůjčky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy, ta mu dle dodejky byla doručena dne [datum]. 4. Z úředního záznamu Policie – Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], SKPV, odbor obecné kriminality, 4. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA – [číslo], ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že bylo provedeno šetření k osobě [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], která byla na potvrzení o převzetí zálohy [částka] ze dne [datum], předložené poškozenému podezřelým [jméno] [příjmení] starším, uvedena jako prodávající osoba. Provedenými lustracemi bylo zjištěno, že tato osoba neexistuje. Podle policie je zřejmé, že podezřelý [jméno] [příjmení] starší při jednání s poškozeným uvedl smyšlené údaje o neexistující osobě údajného [jméno] [příjmení], použil je i do dokumentace, jíž dokládal poškozenému pravdivost tohoto lživého tvrzení. 5. Soud prvního stupně dále provedl účastnický výslech žalovaného, který uvedl, že se se sběratelem smyčcových hudebních nástrojů panem [příjmení] seznámil v roce 2010. Pro žalobce sháněl hudební nástroje a zjistil, že pan [příjmení] chtěl sbírku prodat a dohodli se se žalobcem, že ji společně koupí. Pan Bicek chtěl prodat celou sbírku najednou za [částka] až [částka], požadoval úhradu zálohy. Se žalobcem se proto domluvili, že dá zálohu [částka], žalovaný ji odevzdá panu [příjmení]. Žalobce mu peníze dal jako zálohu na hudební nástroje. Tato částka nebyla určena pro žalovaného. Žalobce u jednání s panem [příjmení] nikdy nebyl. Částku [částka] odevzdal panu [příjmení]. Kdyby nedošlo k pozdějšímu odkupu sbírky, žalobce měl představu, že částka propadne. Od žalobce si také půjčoval peníze, vždy na potvrzení, žalobce mu bez potvrzení nedal nic. Po převzetí částky [částka] se žalobce již neptal, jak se obchod dále vyvíjí. V řízení bylo rovněž prokázáno, že dne [datum] se účastníci písemně dohodli o rozdělení zisku z výkupu 100 ks houslí a 50 ks smyčců od údajného pana [příjmení] Dohoda byla písemně stvrzena dne [datum]. 6. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.). Uvedl, že žalovaný nepopřel, že částku [částka] od žalobce převzal. Jeho tvrzení, že zapůjčená částka měla být využita k nákupu hudebních nástrojů a smyčců od údajného sběratele [příjmení], se ukázalo jako liché, neboť dle šetření policie tato osoba neexistovala a neexistuje. Žalovaný nepřesvědčil soud o tom, že by existoval jakýkoli člověk, který vlastnil sbírku hudebních nástrojů, které měl žalobce odkoupit. V tomto smyslu poukázal zejména na potvrzení Policie České republiky. Žalovaný nebyl schopen vysvětlit rozpor mezi potvrzením ze dne [datum] a [datum], neboť nevysvětlil, že se jednalo asi o 500 nebo 400 nástrojů, zatímco v potvrzení stvrdil, že se jednalo o 100 ks houslí a 50 ks smyčců. V řízení nebylo prokázáno, že sběratel [příjmení] existuje stejně jako to, že převzatou částku [částka] žalovaný tomuto sběrateli předal. Vyjádřil přesvědčení, že částku si žalovaný ponechal pro svoji potřebu. Žalobci nikdy nepředal žádný nástroj ani smyčec z této údajné sbírky a zapůjčenou částku nevrátil. Pokud ve výpovědi tvrdil, že žalobce byl smířen s tím, že částka propadne, nebude-li doplacena celá hodnota sbírky, je toto tvrzení v rozporu s písemnými potvrzeními, v nichž toto není uvedeno. I toto tvrzení žalovaného soud prvního stupně považoval za účelové a nepravdivé se snahou zdůvodnit ponechání si zálohy ve výši [částka]. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Úspěšnému žalobci přiznal náhradu právního zastoupení za 9 úkonů právní služby, spolu s 9 režijními paušály. Při tarifní hodnotě jednoho úkonu [částka], spolu s paušálními náhradami po [částka] činí výše náhrady [částka] což spolu se soudním poplatkem [částka] a DPH ve výši 21 % z částky [částka] je celkem [částka]. 8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný s návrhem na jeho změnu a zamítnutí žaloby. Uvedl v prvé řadě to, že neexistence osoby jménem [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], neznamená, že s [jméno] [příjmení] v místě jeho bydliště nejednal, toto může znamenat pouze to, že to nepřesně napsal, tedy že udělal chybu v rodném čísle. Soudu přesně popsal, kde jednal, tedy že se to stalo v místě jeho bydliště v [ulice] [obec], což je vesnice u Krumlova, že pan [příjmení] měl dceru. Pokud pan [příjmení] již nežije, může se vyjádřit jeho dcera. Poukázal i na prohlášení, v němž se se žalobcem dohodli na rozdělení zisku z obchodu. Uvedl, že žalobce nikdy ani netvrdil, že by došlo k úhradě zbývající částky, tedy [částka]. Z potvrzení ze dne [datum] vyplývá, že částka [částka] byla pouze zálohou a v obchodech je běžnou praxí, že se záloha v případě neuskutečnění obchodu nevrací. Podmínky obchodu projednal se žalobcem, ten s tím souhlasil, na základě toho byla podepsána prohlášení ze dne 8. 10. a [datum]. Měl-li by žalobce jiné podmínky, jistě by je do předmětných prohlášení zakoncipoval. K šetření orgánu policie uvedl, že kdyby částku nepředal sběrateli a ponechal si ji pro svou potřebu, policie by proti jeho osobě zahájila trestní stíhání pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, například podvodu. To se nestalo. K aplikaci § 2390 o. z. uvedl, že nemá oporu v dokazování, neboť mu žádná částka nebyla zapůjčena, on ji nemohl použít podle libosti či vrátit věc stejného druhu, jednalo se o obchod. Soud se nevypořádal s jeho tvrzením, že o zápůjčku se nejednalo. Zopakoval, že pouze stvrdil převzetí částky. Uvedl i to, že soud neměl přiznat náhradu nákladů řízení za úkon, jímž je doplnění skutkových tvrzení, neboť žalobce měl již v návrhu uvést všechny skutečnosti tak, aby jej soud nemusel vyzývat k doplnění. 9. Při jednání odvolacího soudu zopakoval, že kdyby záměrně uvedl nepravdivé informace, policie by proti němu zahájila trestní řízení. Chyba v identifikaci osoby nemůže jít k jeho tíži. Poukázal na dlouhodobou spolupráci účastníků s tím, že toto byl běžný obchod. Trval na tom, že částku [částka] předal panu [příjmení]. K textu prohlášení uvedl, že jej psal dle diktátu žalobce za účelem uzavření obchodu. 10. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že žalovaný v odvolání nespecifikoval žádný odvolací důvod a pouze opakuje svá tvrzení, která uváděl ve své výpovědi a písemných vyjádřeních k žalobě. Pravdivost tvrzení neprokázal. Jeho tvrzení se lišila od toho, co písemně potvrdil žalobci a co podepsal. Listinné důkazy jedn