39 CO 44/2022-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím, zamítl (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup žalované v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že podkladové řízení vedené finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] bylo zahájeno návrhem žalobkyně jako spotřebitelem proti [právnická osoba] jako instituci dne [datum]. Ukončeno bylo dne [datum] a celkem trvalo 18 měsíců. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Následně finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření, která žádala o prodloužení lhůty. Tato se vyjádřila dne [datum] a dne [datum]. Poté finanční arbitr vyzval účastníky řízení k doplnění podkladů a k dalšímu vyjádření, a to dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně u finančního arbitra žádost o odstranění nečinnosti. Dne [datum] vyzval finanční arbitr účastníky řízení k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Své rozhodnutí – nález - vydal finanční arbitr dne [datum] ve znění, že pojistná smlouva je neplatná, přičemž vycházel z obsahu pojistných podmínek a pojistné smlouvy. Soud I. stupně dále uzavřel, že finanční arbitr nerozhodl o prodloužení lhůty k vydání svého rozhodnutí a o námitkách podaných žalobkyní a institucí proti nálezu rozhodl až dne [datum]. Žalobkyně svůj nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky uvedeného řízení předběžně u žalovaného uplatnila dne [datum], přičemž žalovaná dopisem dne [datum] potvrdila přijetí uplatněného nároku. 4. Tyto skutkové okolnosti soud I. stupně zjistil ze spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Průběh posuzovaného řízení soud I. stupně podrobně popsal v odstavci 3 svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) a s odkazem na § 1 odst. 1 písm. e), § 15 odst. 1 a § 16 odst. 1 zák. č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen zákon o finančním arbitrovi), že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. Soud I. stupně svůj závěr odůvodnil tím, že na řízení před finančním arbitrem dopadá § 6 odst. 1 Úmluvy, neboť v podkladovém řízení bylo řešeno určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, tedy jednalo se o opravdové a vážné právo, mající přímý vliv na způsob výkonu práva a toto právo mělo svůj původ ve vnitrostátním právu. Současně se jednalo o právo mající povahu civilní. Soud I. stupně proto dovodil, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy lze aplikovat. Předmětné řízení bylo ukončeno až po 18 měsících, kterou soud I. stupně hodnotil jako zjevně nepřiměřenou, a to za situace, kdy finanční arbitr opřel své rozhodnutí o neplatnosti předmětné smlouvy o podklady, které měl k dispozici již s podáním návrhu na zahájení řízení. Podle názoru soudu I. stupně nebylo ospravedlnitelné, aby došlo k porušení zákonné lhůty stanovené v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi stran vydání nálezu arbitra (lhůta 90 dnů) a rovněž tak i o rozhodnutí stran námitek proti nálezu podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi (30 dnů), když nešlo o případ zvlášť složitý a lhůta pro rozhodnutí prodloužena nebyla. Věc pak nebyla nikterak složitá a žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Jako odpovídající zadostiučinění neshledal soud I. stupně konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a přistoupil proto k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] (správně má být [datum], pozn. odvolacího soudu), sp. zn. Cpjn 206/2010 vyšel soud I. stupně z částky 625 Kč/měsíc za prvních pět měsíců trvání řízení a následně z částky 1 250 Kč/měsíc (tj. [částka] za rok) za dalších 13 měsíců. Tuto základní částku navýšil o 10 % z důvodu, že nedošlo k prodloužení lhůty arbitrem pro vydání nálezu a o 10 % za aktivní obranu žalobkyně proti nečinnosti. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 4, písm. a) a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 4 úkony právní služby á [částka] – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (4x á [částka]), zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši [částka] (21 %). 7. Rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná ve výroku I. a III. včasným odvoláním, které zdůvodnila tak, že soud I. stupně namítané řízení chybně posoudil jako nepřiměřeně dlouhé. Od zahájení řízení dne [datum] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do dne [datum], uběhlo 6 a půl měsíce. Takovou dobu nelze považovat za příliš dlouhou, zejména v situaci, kdy postup finančního arbitra byl pravidelný a délka doby shromažďování podkladů byla dána výlučně postupem účastníků. Žalobkyni bylo nutno zprvu vyzývat k odstranění vad návrhu; dále účastníci vzájemně reagovali na svá vyjádření, předkládali další podklady ke svým vyjádřením. Rovněž tak doba od shromáždění veškerých podkladů o vydání nálezu dne [datum] nebyla nijak nepřiměřená, tato čítala 176 dnů. Finanční arbitr tedy překročil lhůtu k vydání nálezu (90 dnů) danou § 15 odst. 1 zák. o finančním arbitrovi, přičemž základní lhůta 90 dnů nebyla administrativním nedopatřením prodloužena, ale vydal nález ve 180 dnech, tedy lhůtě, která je určena pro tento typ velmi složitých sporů. Řízení o námitkách započalo dne [datum] a bylo ukončeno dne [datum] a trvalo tak 5 měsíců. Tato doba byla prodloužena i skutečností, že posuzovaná pojistná smlouva byla převedena na jinou instituci a finanční arbitr v průběhu řízení vydal rozhodnutí o zastavení řízení o námitkách instituce, proti kterému byly podány též žalobkyní námitky, se kterými bylo nutno se vypořádat, což mělo vliv na délku řízení o námitkách. Celé řízení, které tak netrvalo ani dva roky, bylo podle názoru žalované přiměřené. V této souvislosti žalovaná odkázala na obdobný spor o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku podobného řízení před finančním arbitrem, který byl řešen Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím pod sp. zn. 62 Co 213/2020 a jako přiměřená byla shledána doba dvou let (ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 62 Co 213/2020-96 byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3234/20). 8. Žalovaná dále nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že věc nebyla nikterak skutkově a právně složitá. Předmětem řízení bylo posouzení platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a s tím související otázka vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr řešil též otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti smlouvy, pasivní legitimaci instituce a otázku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Řízení vedené před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřování, proto musel finanční arbitr obstarat veškeré nezbytné listinné důkazy. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl podle názoru žalované zcela marginální. Nesprávný úřední postup spočíval toliko v tom, že finanční arbitr neinformoval účastníky řízení o případném prodloužení lhůty pro vydání nálezu a pro vydání rozhodnutí o námitkách. Žalovaná má za to, že výše odškodnění přiznaná soudem I. stupně je neadekvátní a jako dostatečné zadostiučinění shledává konstatování porušení práva, což žalobkyni poskytla. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 9. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 213/2020-96, považuje za excesivní, vymykající se právnímu hodnocení této otázky obecnými soudy v jiných skutkově i právně obdobných řízeních. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], kde se soud vypořádal i s argumentací v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 62 Co 213/2020-96