53 CO 119/2022-439 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [datum] poskytl žalovanému zápůjčku ve výši [částka] za účelem financování nákupu nemovitosti na základě ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené téhož dne. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 8. až 48.). Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje. 4. Soud prvního stupně po citaci § 629 odst. 1, § [číslo], § 1982 odst. 1, § 1987 odst. 1a 2, § 1989 odst. 1 § 2390 a § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzal za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] ústní smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě žalobce žalovanému téhož dne poskytl na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že splatnost zápůjčky nebyla mezi stranami ujednána, žalobce zápůjčku vypověděl dne [datum] s šestitýdenní výpovědní dobou, určenou v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. Výpověď byla žalovanému doručena následujícího dne. Žalobní obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že pan [jméno] [příjmení] starší na něj na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve smyslu § 1879 o. z., postoupil pohledávku za žalobcem ve výši [částka] s příslušenstvím (vznikla tím, že [jméno] [příjmení] starší dne [datum] zaslal tuto částku žalobci na jeho bankovní účet), o čemž měl být žalobce informován dne [datum]. Žalovaný dne [datum] ve vztahu k žalobci provedl zápočet vzájemných pohledávek, čímž měla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ve výši [částka] s příslušenstvím v plném rozsahu zaniknout, jak předvídá § 1982 odst. 2 o. z. Prvostupňový soud přihlédl k námitce žalobce, že předmětná pohledávka ve výši [částka] není způsobilá k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2, neboť vznikla dne [datum], přičemž k jejímu postoupení došlo až dne [datum], tudíž byla ve smyslu § 629 odst. 3 o. z., promlčena (srov. též § 1989 odst. 1 a contrario, když započtení pohledávek mezi žalobcem a žalovaným nebylo před [datum] možné) a navíc jde o pohledávku nejistou. Tento závěr učinil i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož:„ Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.“ Soud prvního stupně hodnotil pohledávku, kterou žalovaný použil k započtení, jako objektivně spornou. Žalovaný nebyl schopen v řízení její vznik řádně objasnit a prokázat (bod 48. rozsudku), pohledávka vykazuje vyšší míru nejistoty než pohledávka žalobce, a je proto ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a nezpůsobilá k započtení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že je nesporné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, a že žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. Soud prvního stupně však již nepostupoval řádně, když nedostatečně zjistil skutkový stav, pročež nesprávně posoudil otázku zániku žalované pohledávky zápočtem. Soud prvního stupně vůbec nezohlednil roli, chování a motivaci žalobce, který zcela cíleně a vědomě předkládal svému otci (svědek [anonymizováno] st.) nepravdivé informace, aby si zajistil nedůvodný příjem. Rovněž nevyslechl paní [jméno] [příjmení] k tomu, kdo byl akcionářem společnosti [právnická osoba], kdo se účastnil valných hromad apod. V řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce akcionářem této společnosti, natož v době, kdy svědek [příjmení] st. zasílal uvedené prostředky a kdy mělo k převodu zmíněných akcií dojít, resp. že žalobce měl vůbec právo akcie převést. Soud prvního stupně důkazy, které žalovaný navrhoval, k prokázání skutkového stavu započítávané pohledávky, neprovedl. Žalovaný dále sporoval věrohodnost žalobce. Také nesouhlasil s posouzením otázky promlčení, když má za to, že promlčecí lhůta začala běžet až poté, kdy vznikla žalobci povinnost vydat prostředky otci, tedy až poté, kdy nedošlo k realizaci sjednaného záměru a nákupu akcií/nemovitosti. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání zdůraznil správnost napadeného rozsudku. Ve shodě se se soudem prvního stupně má za to, že pohledávka použitá žalovaným k započtení není způsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2, neboť se jedná o pohledávku nejistou, přičemž poukazuje na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Rovněž považuje pohledávku žalovaného za promlčenou s ohledem na dobu, kdy došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Provádění dalších důkazů navržených žalovaným by na tomto závěru nemohlo nic změnit. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. 9. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce druhého pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. 10. Započtení je realizováno právním jednáním, typicky jednáním jednostranným. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použitá, představuje započtení způsob faktického vymožení této pohledávky; započtení zde plní funkci vynucovací. I bez souhlasu protistrany (případně dokonce i proti její vůli) bude daný dluh vyrovnán, aniž je zapotřebí jej uplatnit u soudu. Právě proto, že k započtení může dojít i proti vůli druhé strany, nesmí jednostranné započtení vést k ohrožení oprávněných zájmů této druhé strany. U aktivně započítávané pohledávky, tedy pohledávky, kterou započítávající strana k započtení použije, nesmí dojít ke zneužití vynucovací funkce tak, že by mohla být uspokojena pohledávka, jejíž uplatnění standardní cestou by jinak nebylo možné. Z aktivní kompenzability jsou proto vyloučeny pohledávky nejen dosud nesplatné, nevymahatelné u soudu, ale i pohledávky nejisté a neurčité ve smyslu § 1987 o. z. Započtení má totiž primárně směřovat k nekonfliktnímu zúčtování pouze takových dluhů, jejichž existence, výše a další parametry nejsou předmětem nejistoty. Skrze započtení nelze vynucovat uspokojení pohledávek, které jsou nejisté a neurčité (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] [číslo]). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s.). 11. Nejvyšší soud přitom již ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] judikoval, že lze konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost i tehdy, lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou spatřuje zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Obdobně ze soudem prvního stupně přiléhavě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], plyne, že uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní