53 CO 243/2022-561 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že žalobkyně jsou výlučnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] a dále pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], a to Mgr. [jméno] [příjmení] podílu id. 2/3, [jméno] [příjmení] id. 1/6 a [jméno] [příjmení] id. 1/6 (výrok I.), zamítl žalobu žalovaných na určení, že jsou výlučnými podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa] a dále pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], a to [jméno] [příjmení] podílu id. 1/2, [jméno] [příjmení] id. 1/8, [jméno] [příjmení] id. 1/8, [jméno] [příjmení] id. 1/8 a [jméno] [příjmení] id. 1/8 (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši [částka] (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se původní žalobci (Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) domáhali na původních žalovaných (Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) určení, že jsou vlastníky nemovitostí, a to domu [adresa], postaveného na parcele [číslo] stavební parcely [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 348 m2 a parcely [číslo] – zahrada o výměře 1 495 m2, zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], kat. území [obec] (dále jen„ nemovitosti“) s odůvodněním, že kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou v dobré víře, zaregistrovanou na [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] č. reg. [anonymizováno] [číslo], koupili od manželů [příjmení] předmětný dům [číslo] rovněž uzavřeli dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku č. reg. [jméno] [číslo], přičemž ke dni [datum] došlo ze zákona k transformaci tohoto osobního užívání na vlastnické právo. 3. Původní žalovaní namítali, že podle rozhodnutí soudu byl jejich zemřelý otec [příjmení] [jméno] [příjmení] v den své smrti [datum] vlastníkem předmětných nemovitostí, čímž se oni ke dni úmrtí svého otce stali podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí. V návaznosti na soudní rozhodnutí v dědickém řízení bylo jejich vlastnické právo zapsáno v katastru nemovitostí. Jejich zemřelý otec převedl nemovitosti na stát dne [datum] darovací smlouvou, která je absolutně neplatná, pročež nemohlo dojít ke změně vlastnictví nemovitostí a následné smlouvy jsou rovněž neplatné. 4. O věci opakovaně rozhodovaly soudy všech stupňů. Nejprve odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] změnil následný rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že původní žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí a protižalobu původních žalovaných zamítl. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť se neztotožnil se závěrem, že v důsledku podání žaloby původními žalovanými v roce [rok] nedošlo ke ztrátě dobré víry [ulice] proto, že žaloba byla vzata zpět, v řízení nebylo prováděno dokazování ani o věci nebylo rozhodnuto. Nato odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o žalobách účastníků na určení vlastnického práva k nemovitostem. V tomto rozsahu rozhodnutí na podkladě druhého dovolání zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], č. j. [číslo jednací], když věc vrátil odvolacímu soudu s pokynem, že pro posuzovanou věc je zásadní, zda ke ztrátě dobré víry manželů [příjmení] mohlo dojít v důsledku podání žaloby v roce [rok] Odvolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], připustil změnu žaloby i protižaloby, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí a zamítl vzájemnou žalobu žalovaných na určení jejich vlastnického práva k nemovitostem. Na podkladě třetího dovolání Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. až IV. a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby posoudil otázku dobré víry žalobců v intencích judikatury [název soudu] z hlediska znaků skutkové podstaty nabytí nemovitosti od nevlastníka. Poukázal i na to, že dokud nebude najisto postaven vlastnický vztah k domu, nelze předjímat jeho charakter jako samostatné věci nebo pouhé součásti pozemku, na kterém se nachází. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž mu uložil, aby vyzval účastníky k doplnění tvrzení ohledně Nejvyšším soudem nastíněných otázek. 5. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že Ing. [jméno] [příjmení] starší (otec původních žalovaných) převedl nemovitosti na stát dne [datum] darovací smlouvou, přičemž v rozhodné době byl částečně zbaven způsobilosti k právním úkonům, proto měl jednat s přivolením opatrovnice, což se nestalo a úkon nebyl schválen ani opatrovnickým soudem. Kupní smlouvou ze dne [datum], registrovanou [anonymizováno] notářstvím pro [část Prahy] dne, byly předmětné nemovité věci převedeny [anonymizována dvě slova] bytového hospodářství v [obec a číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“) na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V roce [rok] podali původní žalovaní proti manželům [příjmení] žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi jejich otcem a státem, a současně žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi státem a manžely [příjmení], jakož i jimi uzavřené dohody o zřízení práva osobního užívání pozemků s [anonymizováno]. Původní žalovaní vzali žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Manželé [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum] prodali předmětné nemovité věci původním žalobcům, smlouva byla zaregistrována na [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] č. reg. [anonymizováno] [číslo]. Nebyly přitom zjištěny žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by nabyvatelé mohli mít jakoukoli pochybnost, že převodci byli vlastníky převáděných nemovitostí. Dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum] zřídil [anonymizováno] původním žalobcům právo osobního užívání k předmětným nemovitým věcem (pozemkům), dohoda byla registrována [anonymizováno] notářstvím pro [část Prahy] [datum]. Původní žalobci a jejich potomci užívají nemovitosti od roku [rok] dosud, vynaložili nemalé náklady na jejich údržbu a renovaci. Původní žalovaní podali dne [datum] žalobu proti [anonymizována dvě slova], manželům [příjmení] a původním žalobcům, přičemž předmětem žaloby bylo určení neplatnosti darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi otcem původních žalovaných a státem, určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [anonymizováno] a manžely [příjmení] a určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi manžely [příjmení] a původním žalobci dne [datum] ve vztahu k nemovitostem. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že otec původních žalovaných (Ing. [jméno] [příjmení] starší) byl ke dni své smrti dne [datum] jejich vlastníkem. 6. Soud prvního stupně za situace, kdy smlouva ze dne [datum], kterou nemovitosti převedl Ing. [jméno] [příjmení] starší na stát, byla shledána absolutně neplatnou z důvodu, že v době jejího uzavření byl osobou částečně nesvéprávnou a k převodu nemovitostí nebyl dán souhlas jeho opatrovníka, jak to vyžadovala tehdy platná právní úprava (§13 odst. 2, § 14 a § 32 obč. zák.), uzavřel, že tato smlouva nemohla pro absolutní neplatnost vést ke vzniku vlastnického práva [anonymizována dvě slova] (dále jen„ stát“) k nemovitostem. Ten tak nemohl platně převést dům [adresa] na manžele [příjmení] kupní smlouvou ze dne [datum], a ani jim zřídit právo dočasného užívání k pozemkům parc. [číslo]. 7. Prvostupňový soud vázán závaznými pokyny Nejvyššího soudu i odvolacího soudu vycházel při hodnocení uplatněného nároku z hledisek judikatury a v ní popsaných znaků skutkové podstaty nabytí nemovitosti od nevlastníka z nálezu [název soudu] [ústavní nález] ze dne [datum], podle kterého fundamentální podmínkou pro takové originární nabytí vlastnického práva je dobrá víra nabyvatele. Při posuzování otázky dobré víry žalobců, tj. v případě nabytí vlastnického práva původních žalobců k domu [adresa] v roce [rok], dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že nabyvatelé (původní žalobci) nemovitost nabyli v důvěře sice nikoli v zápis v katastru nemovitostí (zřízen až zákonem č. 344/1992 Sb.), jak předpokládá citovaná judikatura, ale v rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým tehdy bylo rozhodnutí státního [anonymizováno] (vklad do katastru nemovitostí byl takovým rozhodnutím až od [datum]). Zmíněná judikatura připouští, že i podle platné právní úpravy [účinnost] bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované