53 CO 332/2021-116 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím z tam uvedených částek a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I.) a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.), vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky na podkladě tvrzení, že na základě objednávek žalované jí dodala zboží (víno v lahvích), a to celkem devíti dodávkami s tím, že je cena měla být splatná na základě žalobkyní vystavených faktur, které však žalovaná přes opakované výzvy k úhradě nezaplatila, a to ani poté, co byla k tomuto plnění vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná uvedla, že si je vědoma svých závazků vůči žalobkyni a chce je řešit smírně, avšak že s ohledem na pandemii Covid 19, kterou bylo zvláště zasaženo odvětví gastronomie, zůstala bez příjmů a nebyla schopna plnit své závazky. Uzavřením restauračních podniků došlo k podstatné změně okolností opravňujících uplatňovat výhradu změny okolností podle § 1765 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), a dále uváděla, že nabízela žalobkyni splátky či možnost zpětného odběru zboží, což žalobkyně odmítla. 3. Ke shora uvedené argumentaci žalované žalobkyně poukázala na to, že mezi stranami nebyla uzavřena žádná rámcová či dlouhodobá smlouva, jíž by se mohla týkat změna okolností podle § 1765 o.z. Jednotlivé dodávky zboží byly navíc uskutečněny předtím, než došlo k uzavření restaurací na základě usnesení vlády ČR [číslo] k čemuž došlo od [datum], tedy více než 4 měsíce po splatnosti první dlužné pohledávky. Žalovaná se změny okolností dovolávala poprvé v dopisu ze dne [datum], tedy více než 2 měsíce poté, co musela změnu okolností zjistit. Právo domáhat se obnovení jednání o smlouvě neopravňuje dotčenou stranu odložit plnění, navíc v době od února do září 2020 žalobkyně dodávala žalované zboží za hotovostní úhradu a žalovaná žádnou výhradu změny okolností neuplatňovala. Pokud šlo o možné smírné řešení, byla to žalobkyně, kdo žalované nabízel různá řešení, žalovaná to však odmítla a pouze účelově prodlužovala jednání. 4. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud prvního stupně za zjištěné, že mezi stranami došlo k dodávce a fakturaci zboží (vína v lahvích), a dále že žalovaná neuhradila žalobkyni částky, které byly předmětem tohoto řízení. Pokud šlo o přesný rozsah a cenu dodávek, žalovaná skutková tvrzení žalobkyně nijak určitě nezpochybnila, nicméně při ústním jednání uvedla, že mezi stanovisky stran snad byly nějaké drobné rozdíly či možné reklamace (které nijak nekonkretizovala). Přesný obsah a cenu dodávek proto soud zjistil z listinných důkazů (faktury spolu s výdejkami a dodacími listy). Dále vzal prvostupňový soud za zjištěné, že strany mezi sebou korespondovaly o úhradě dlužných částek, žalobkyně zaslala žalované přehled dlužných faktur a zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] potvrdila jeho správnost a posléze sdělila, že žalovaná eviduje stejné dlužné částky, avšak nemůže nic uhradit. Z této korespondence vyplývalo, že nesrovnalost existovala ve vztahu k dvěma blíže označeným fakturám, z korespondence však je také zřejmé, že tato nesrovnalost byla vysvětlena a tyto faktury nejsou předmětem tohoto řízení. Pokud šlo o osobu [jméno] [příjmení], sama žalovaná potvrdila, že šlo o její zaměstnankyni, která měla na starosti shromažďování informací u žalované a jejich předávání jednateli žalované, což vedlo soud k závěru, že její sdělení vůči žalobkyni lze považovat za sdělení k tomu kompetentní osoby a za dostatečná vyjádření vůle žalované. 5. Tvrzení žalované o možných rozdílech či reklamacích ve vztahu k předmětu řízení proto považoval soud za vyvrácené a návrh na provedení důkazu výslechem účetní žalované zamítl pro nadbytečnost, neboť rozsah a cena dodávek byly zjištěny spolehlivě a dostatečně. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby výzvou datovanou [datum], na což reagovala žalovaná tak, že tuto pohledávku nezpochybnila, avšak žádala o návrh smíru či splátek. Žalobkyně potom žalované sdělila, že jelikož žalovaná nenavrhla nic konkrétního a prodlení trvá již déle než rok, trvá na své výzvě k plnění. Po skutkové stránce tak soud uzavřel, že žalobkyně dodala žalované zboží v rozsahu a za ceny, které byly specifikovány, a žalovaná cenu zboží v celkové částce [částka] neuhradila. 6. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně vztah mezi účastníky podle § 2079 a násl. o.z. s tím, že strany mezi sebou v celkem devíti případech ujednaly, že žalobkyně žalované dodá zboží, které je předmětem koupě (víno v lahvích) a umožní jí nabýt vlastnické právo předmětu koupě a žalovaná zboží převezme a že zaplatí žalobkyni kupní cenu. Ohledně splatnosti ceny plynulo z každé jednotlivé smlouvy, že bude uhrazena na základě faktury ve lhůtě splatnosti ve faktuře uvedené. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení s jednotlivými částkami kupních cen, jakmile uplynula lhůta splatnosti uvedená v té které faktuře. 7. Argumentaci žalované odkazující na ustanovení § 1765 odst. 1 o.z. soud prvního stupně nepřisvědčil. Toto ustanovení předpokládá změnu okolností tak podstatnou, že tato změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr zvýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Z okolností věci je však zřejmé, že pro žalovanou se plnění nestalo neúměrně nákladnějším, když měla zaplatit stále stejnou částku. Případná platební neschopnost není zvýšením nákladů na plnění, jak je má na mysli zákon. Nedošlo ani k neúměrnému snížení hodnoty předmětu plnění, tedy českých korun (to je skutečnost obecně známá). Ze strany žalobkyně bylo potom plněno předtím, než k jakýmkoliv omezením (a k jakékoliv hypotetické změně okolností) došlo. Předmětné ustanovení dále stanovuje, že za předpokladu naplnění jím vymezené hypotézy má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě a že uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. To podle nalézacího soudu znamená, že ani kdyby hypoteticky k tak podstatné změně okolností došlo, stejně by to neznamenalo, že nárok žalobkyně není po právu, neboť žalovaná by neměla jen z tohoto důvodu právo odložit plnění. Nárok na obnovení jednání žalovaná u soudu nevznesla, a proto nebylo třeba se podrobněji zabývat ani jeho opodstatněností, případně včasností z hlediska § 1766 odst. 2 o. z. 8. Ohledně úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a neshledal důvodu, pro který by mělo být žalobkyni zcela či zčásti odepřeno právo na úrok z prodlení. To, že mezi stranami probíhala jednání o smírném řešení sporu či o možných splátkách, nepředstavuje žádný důvod, pro který by se k prodlení žalované nemělo přihlížet. Bylo především věcí žalované, která zboží odebrala a nezaplatila, aby se dohodla se žalobkyní na případných splátkách či jiných výhodách. Strany činily protichůdná tvrzení ohledně toho, z čí viny jednání o smíru neskončila úspěšně, nicméně to nic nemění na podstatě věci, kdy bylo primární povinností žalované jako dlužníka snažit se o smírné řešení sporu, a pokud k tomu nedošlo, má žalobkyně plné právo trvat na nárocích plynoucích jí ze smlouvy a ze zákona. Rovněž není rozhodné, že restaurační odvětví bylo zasaženo omezeními v souvislosti s pandemií Covid 19, neboť tato omezení zasáhla obě strany – žalovanou jako provozovatele restaurace a žalobkyni jako osobu do restaurací dodávající. 9. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky rozhodl soud podle § 513 o.z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když šlo celkem o 9 samostatných kupních smluv; skutečnost, že pohledávky z jednotlivých smluv byly posléze uplatněny v jednom řízení, na jejich původní samostatnosti nic nemění. Náklady spojené s uplatněním pohledávky tedy vznikly každé z uzavřených kupních smluv, tj. ve výši [částka] (9× [částka]). 10. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle procesního úspěchu žalobkyně (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výši těchto nákladů podrobně vyčíslil a platební místo k jejich zaplacení určil v souladu s § 149 odst. 1o.s.ř. O lhůtách k plnění potom rozhodoval podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a neurčil plnění ve splátkách, protože žalovaná měla dostatek času, pokud by její vůle splácet dluh byla vážná, aby začala splácet sama, aniž by vyčkávala na rozhodnutí soudu. I pokud by splácela částky menší, než navrhovala v rámci ústního jednání (kdy navrhovala splácení po [částka] měsíčně), bylo by možno vzít takové jednání v úvahu z hlediska hodnocení vážnosti snahy řešit existující dluh. Žalovaná však nic takového neučinila a stanovení splátek by tak představovalo pouze další odklad plnění oprávněného nároku žalobkyně. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v