53 CO 432/2021-139 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (I.), žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl (II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce (III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu škody, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a spočívá ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení. Trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno usnesením ze dne [datum], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] byl zproštěn obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V průběhu trestního řízení jej zastupoval zvolený právní zástupce – advokát Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum], v řízení vykonal celkem 9 úkonů právní služby, za což mu žalobce uhradil žalovanou částku, nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. 3. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení a to, že v jeho průběhu byl žalobce zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], vznesla však námitku promlčení, neboť právní moc zprošťujícího rozhodnutí nastala dne [datum], žádost o náhradu škody jí byla doručena až [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v § 32 odst. 1 odškodňovacího zákona. 4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. 28 C 147/2020-75, kterým žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 24.6.2021, čj. 53 Co 156/2021-88, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se zdůvodněním, že závěr o promlčení nároku není správný, neboť škoda ve formě dluhu může vzniknout poškozenému až tehdy, pokud se jeho dluh stane splatným, neboť v této době je jednak poškozenému známa výše dluhu a to, kdo za ni odpovídá, a jednak pouze splatný dluh zatěžuje jeho jmění jako pasivum na majetku. Pokud v souzené věci nastala splatnost faktury, na základě které měl žalobce zaplatit svému obhájci odměnu, dne [datum], tříletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody tak počala běžet dnem [datum], pokud byl nárok u žalované uplatněn dne [datum], stalo se tak za běhu tříleté subjektivní promlčecí doby, která od tohoto data neběžela a jelikož žaloba byla podána dne [datum], znovu ani běžet nezačala (srov. § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona). 5. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce ze skutečností mezi účastníky nesporných, tedy z toho, že usnesením Policie ČR, OŘP [obec] III., SKPV, odbor obecné kriminality, I. oddělení, ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný [čin] [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zák. Po podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 byl žalobce rozsudkem ze dne 23.3.2016, sp. zn. 1 T 69/2014 podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody ve výši [částka] představující vynaložené náklady na obhajobu předběžně obrátil na žalovanou dne [datum]. Ta po projednání daného nároku jeho žádosti nevyhověla. 6. Vázán právním názorem odvolacího soudu pak soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce si v rámci trestního řízení zvolil právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], který se účastnil hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., která byla konána u Obvodního soudu pro Prahu 9 Hlavní líčení nařízená na den [datum] a den [datum] se nekonala a byla odročena bez projednání věci. 7. Na takovém skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 1, 2, 5, 7, 8, a 31 odškodňovacího zákona a při závěru o absenci promlčení nároku žalobce uzavřel, že žalobce má v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, nárok na náhradu škody představovanou náklady, které vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, tedy usnesení o zahájení trestního stíhání. Z tohoto titulu mu náleží náhrada škody – vynaložené náklady na obhajobu, při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši [částka], jež vychází z tarifní hodnoty podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 a ustanovením § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu obhajoby ze dne [datum] podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, za účast na hlavním líčení dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], tedy za sedm úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky, kdy trvání hlavních líčení nepřesáhlo dvě hodiny. Za úkony právní služby v podobě účasti na jednání dne [datum] a dne [datum] odměna žalobci nenáleží, neboť v uvedené dny se sice právní zástupce žalobce dostavil k nařízenému hlavnímu líčení, avšak obě tato hlavní líčení byla odročena bez projednání věci. Zde tedy náleží žalobci náhrada za promeškaný čas jeho advokáta podle ustanovení § 14 odst. 2 citované vyhlášky ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 1 150 Kč/úkon Celkem na nákladech právního zastoupení shledal soud prvního stupně důvodnou částku ve výši [částka], představující sedm úkonů právní služby á [částka] a dvakrát náhradu za promeškaný čas á [částka], dále k jednotlivým úkonům právní služby náleží režijní paušál, tj. 7 x [částka], tedy celkem [částka]. K této odměně ještě připočetl částku [částka] představující náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je právní zástupce žalobce plátcem a v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Ve vztahu k vyhovujícímu výroku rozsudku soud prvního stupně žalobci přiznal úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 odškodňovacího zákona s počátkem prodlení 13. 9.20. 8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ust. §§ 142 odst. 2 o.s.ř. při závěru o 84 % procentním úspěchu žalobce ve sporu, náhradu stanovil ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby, pěti úkonů právního zástupce, pěti paušálních náhrad a DPH. 9. Žalovaná rozsudek v jeho výroku žalobě vyhovujícím napadla včasným a přípustným odvoláním, ve kterém uvádí, že se neztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, vědoma si toho, že soud prvního stupně byl veden závazným právním názorem soudu odvolacího. Nesouhlasí s tím, že se žalobce dozvěděl o škodě až v rámci fakturace provedené právním zástupcem, i nadále je názoru, že rozsudkem, kterým bylo zrušeno pro nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání, a který nabyl právní moci dne [datum], počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta, žalobce byl dostatečně seznámen s tím, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Pokud by tak tříletá subjektivní lhůta počala běžet dnem [datum], došlo by toliko k umělému prodloužení tříleté subjektivní promlčecí lhůty v návaznosti na vyhotovení faktury ze strany obhájce. K vyfakturování právních služeb došlo po více jak deseti měsících od právní moci zprošťujícího rozsudku, během kterých si byl žalobce jistě vědom, že bude muset zaplatit svému obhájci odměnu za poskytnuté právní služby, o čemž byl i vyrozuměn na základě plné moci a smlouvy o poskytnutí právní pomoci ze dne [datum]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 421/2015, o nějž je názor o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty opřen, se týkalo právní věci řídící se režimem úpravy občanského práva [účinnost]. Dle právní úpravy nynější ovšem platí, že škoda může spočívat již ve vzniku závazku, přičemž poškozený dokonce může po škůdci žádat, aby způsobenou škodu reparoval tak, že jej závazku zprostí (splní jej sám namísto poškozeného). Pro nyní projednávaný případ je podstatné, že sám žalobce ve své žádosti o náhradu škody uvádí, že škoda představuje náhradu nákladů na obhajobu kalkulovanou dle advokátního tarifu ve výši tzv. mimosmluvní odměny, a že jde o částku mezi žalobcem a jeho obhájcem sjednanou. Žalobci a jeho právnímu zástupci přitom muselo být známo, jaké úkony právní služby v reálném čase jsou poskytnuty a stejně tak měl a musel mít povědomí o všech dalších vstupních údajích potřebných pro vyčíslení výše mimosmluvní odměny. Tento argument vyvstane o to silněji, pokud uvážíme, že žalobci byly poskytnuty toliko úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě obhajoby a účasti obhájce u hlavních líčení, takže nepřipadá v úvahu, že by o některém z těchto úkonů žalobce či jeho právní zástupce neměl mít povědomí. Žalobce tak