54 CO 10/2022-108 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), druhým výrokem zamítl žalobu o zaplacení dalších [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III. žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka]. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka], uzavřeného dne [datum], s dobou splácení 72 měsíců ve splátkách po [částka], resp. [částka] včetně doplňkových služeb. Celkem žalobce uhradil ve 4 splátkách [částka]. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení, žalobce přistoupil ke zesplatnění úvěru dne [datum] a vyzval žalobce k zaplacení [částka] nejpozději do [datum]. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť považoval smlouvu za neplatnou, když žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Zároveň namítl rozpor s dobrými mravy vzhledem k tomu, že žalobce požaduje navrácení částky představující 350 % jistiny. Neplatné je ujednání o doplňkových službách, které nebyly nepovinné a výše poplatků za ně činí [částka], což přesahuje výši poskytnutého úvěru. Neplatné je i ujednání o smluvní pokutě. Žalovaný obdržel pouze [částka], zaplatil [částka], takže pohledávka může činit maximálně [částka]. 3. Soud první stupně vyšel z toho, že žalobce a žalovaný si dne [datum] dohodli poskytnutí úvěru ve výši [částka], žalobci bylo vyplaceno [částka] Smlouva obsahovala ujednání o inkasní službě a doplňkové službě Podpora. Žalobce posuzoval bonitu žalovaného. Následně došlo mezi žalobcem a žalovaným k ujednání, že žalobce poskytne žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž částka [částka] bude vyplacena žalobci za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci. [příjmení] [částka] byla vyplacena žalovanému a částka [částka] byla započtena na náklady žalobce dle sjednané smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně. Výše měsíční splátky činila [částka] a za doplňkové služby [částka] měsíčně, přičemž bez doplňkových služeb nebylo možno smlouvu sjednat. Žalobce měl k dispozici výplatní pásku žalovaného za měsíc srpen 2019, kde byl příjem [částka] a dále výpis z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019, z něhož zjistil pohyb na účtu žalovaného a zůstatek [částka], obdobně za měsíc červenec 2019 vyplýval zůstatek [částka]. Z výpisu z nebankovního registru vyplynulo, že žalovaný splňuje požadavky AML zákona, a dále že žalovaný není v exekuci a jeho doklady nebyly odcizeny. 4. Po právní stránce vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a § 580 a § 2991 odst. 1 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce si sice opatřil údaje o výdělku žalobce, tím však byla izolovaně výplatní páska, aniž by si žalobce zjišťoval, zda jde o příjem pravidelný a na základě jaké smlouvy je mzda vyplácena a zda jsou z příjmu prováděny další srážky. Porovnáním příjmů a výdajů mělo být zřejmé, že žalovaný veškeré příjmy spotřebovává, navíc ve spotřebě nejsou uvedeny výdaje týkající se bydlení, nebyly doloženy doklady týkající se případných dalších úvěrů. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že si žalobce sice vyžádal informace o příjmech žalovaného, ty však nebyly ověřeny a žalobce tak spolehl pouze na údaje sdělené žalovaným. 5. S ohledem na tento závěr soud prvního stupně považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobci vrátil bezdůvodné obohacení, které přijal, přičemž jeho výši stanovil částkou [částka]. Při stanovení této částky soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci byla vydána částka [částka], přičemž za přijaté plnění byla považována i částka [částka] jako úhrada předchozího úvěru poskytnutého žalovanému. Žalovaný celkem uhradil [částka], proto k doplacení zbývá částka [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když splatnost vyplývala z upomínky, kterou došlo ke zesplatnění úvěru. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu každého z účastníků a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady v rozsahu 62 % všech účelně vynaložených nákladů. 7. Proti výroku I. a III. rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém se závěry soudu prvního stupně nesouhlasil. Poukázal zejména na to, že pokud soud prvního stupně posoudil smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši [částka] za absolutně neplatnou, měla být obdobně posouzena i předchozí smlouva ze dne [datum] [číslo] nelze za plnění ve prospěch žalovaného počítat částku [částka], která byla uhrazena přímo na účet žalobce jako splátka přechozího úvěru a nyní je ukládána k úhradě žalovanému. Žalovaný tyto finanční prostředky neobdržel a nelze přihlížet k jakémukoliv ujednání, kterým měl žalobce požádat o úhradu předchozího závazku. Ze strany žalovaného nemůže dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud si tyto prostředky zaslal žalobce sám sobě, navíc na základě předem předtištěného prohlášení. Žalovaný souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla ze strany žalobce dostatečně posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména, že žalobce si měl ověřit skutečnosti uváděné spotřebitelem. Odvolacímu soudu navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném jeho odvoláním (výrok I.) změnil tak, že uloží žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky a žalobci uloží nahradit žalovanému náklady řízení v plné výši. Pro případ, že by soud posuzoval i bezdůvodné obohacení související s neplatně uzavřenou smlouvu [číslo] tak nechť je žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se úrokem prodlení v zákonné výši a určí výši nákladů řízení včetně řízení před odvolacím soudem. 8. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a odst. 4, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména pokud jde o uzavření úvěrové smlouvy a vzniku a výše dluhu žalovaného. Odvolací soud nemá výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, nemá výhrady k právnímu hodnocení nároku žalobce, pokud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Odvolací soud však nesouhlasí s výší bezdůvodného obohacení, jak byla soudem prvního stupně zjištěna. 11. V rozhodných skutečnostech ohledně vzniku závazku žalovaného k zaplacení žalované částky z předmětné úvěrové smlouvy odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nejprve požádal o úvěr ve výši [částka] (smlouva [číslo] ze dne [datum]). Žalovanému byla vyplacena částka [částka]. Dne [datum] byl žalovanému poskytnut druhý úvěr (smlouva [číslo]) ve výši [částka], z něhož na splacení první úvěrové smlouvy bylo převedeno [částka], žalovanému bylo vyplaceno [částka] a žalobce si ponechal [částka] na své náklady. Úvěrová smlouva byla uzavřena na 72 měsíců a žalovaný měl uhradit celkem [částka] ([částka] jistina + [částka] úrok). Splátka úvěru byla stanovena na [částka], která však byla navýšena o povinnou měsíční platbu inkasní služby [částka] a doplňkové služby Podpora [částka], celkem činila měsíční splátka [částka]. Žalovaný uhradil celkem 4 splátky, tj. [částka], do prodlení se dostal se splátkou splatnou dne [datum]. Ke zesplatnění došlo dopisem žalobce ze dne [datum], žalobce požadoval uhradit celkovou částku [částka] nejpozději do [datum]. 12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, když se spokojil s výpisy z účtu žalovaného za jeden měsíc, z něhož mělo být žalobci zřejmé, že žalovaný veškeré finanční prostředky spotřebovává a má pohledávky po splatnosti. Soud prvního stupně proto správně přihlédl k § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zkoumal, zda ze strany žalobce byla předsmluvní povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dodržena, a pokud ne, že pohlížel na smlouvu jako absolutně neplatnou. Potud je jeho závěr správný, včetně toho, že žalovanému uložil vrátit bezdůvodné obohacení. Ostatně žalobce proti tomuto závěru nebrojil a odvolací soud pouze dodává, že povinností žalobce jako poskytovatele spotřebitel