54 CO 256/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). 2. Částečně tak vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, z titulu náhrady škody způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v přestupkovém řízení vedeném proti jeho osobě, přičemž škoda sestává z účelně vynaložených nákladů na obhajobu žalobce. Nárok byl u žalované uplatněn dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, sporovala oprávněnost nároku s ohledem na skutečnost, že úkony právní služby byly zčásti učiněny jiným právním zástupcem, než kterému žalobce v konečném důsledku za právní služby zaplatil. Dále uvedla, že většina úkonů nebyla vykonána účelně a přímo nesměřovala k odstranění nezákonného rozhodnutí. Současně pak namítla, že žalobci byl vyplacen úrok z neoprávněného jednání správce daně v celkové výši [částka] s tím, že v tomto rozsahu mělo dojít k započtení oproti nároku žalobce ve smyslu § 254 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ve znění účinném do 31. 12. 2020. 4. Soud prvního stupně vyšel při zjišťování skutkového stavu ze shodných tvrzení účastníků, týkajících se průběhu správního řízení a výčtu celkem 19 úkonů, vykonaných v rámci správního řízení právním zástupcem žalobce. Na skutková zjištění podrobně rozvedená v napadeném rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě shodných tvrzení vzal za prokázané, že v rámci správního řízení, v němž došlo k opakovanému vydávání nezákonných rozhodnutí, žalobce podal celkem pět odvolání, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], jakož i podnět k přezkumnému řízení dne [datum]. Žalobce přitom požadoval náhradu za celkem 19 úkonů právní služby. 5. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně při svém posouzení na ust. § 1 odst. 1, § 5, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“. Dospěl přitom k závěru, že podmínka nezákonného rozhodnutí je splněna, neboť ve správním řízení bylo vydáno několik rozhodnutí, které byly následně zrušeny s tím, že v konečném důsledku bylo řízení o přestupku zastaveno. Právo na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů řízení tak žalobci svědčí. Dále se soud prvního stupně zabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby. Za úkony účelně vynaložené, směřující ke zrušení správních rozhodnutí pak seznal následující úkony právní služby: dne [datum] – první porada s klientem, převzetí věci; dne [datum] seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis dvou odvolání; dne [datum] porada s klientem a dne [datum] sepis podnětu k přezkumnému řízení (celkem 11 úkonů právní služby). Ve vztahu k určení výše odměny za uznané úkony soud prvního stupně vycházel z § 6, odst. 1 § 7, § 10 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). V části náhrady za 11 úkonů právní služby při výši mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon v částce [částka], režijního paušálu k těmto úkonům a náhrady za DPH, tak shledal žalobu důvodnou. Mimosmluvní odměnu advokáta za zbylých 8 úkonů právní služby účelně vynaloženými náklady žalobce neshledal, pročež žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. zamítl. 6. Výhradě žalované stran dvojího zastoupení žalobce v předmětném správním řízení soud prvního stupně nepřisvědčil. Stejně tak odmítl její námitku započtení, vznesenou v souvislosti s ust. § 254 odst. 6 daňového řádu, když dle soudu prvního stupně započtení bylo povinností žalobce, který tak neučinil. V rámci probíhajícího řízení by pak bylo potřeba zkoumat skutkové okolnosti daného započtení, což soud prvního stupně označil za rozporné se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy žalobci byla, vzhledem k rozdílu míry jeho úspěchu ve věci (57,9%) oproti neúspěchu (42,1%), přiznána náhrada v rozsahu 15,8 % z částky [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], mimosmluvní odměny za 7 úkonů právní služby včetně paušálních náhrad, náhrady za promeškaný čas, cestovného a náhrady za DPH, celkem tedy [částka]. 8. Proti tomuto rozsudku a to konkrétně proti výroku I, (jak upřesnila při odvolacím jednání), podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci a nepřihlédnutí k jí tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům. Zopakovala svou předešlou argumentaci s důrazem na nesrovnalosti stran platnosti právního zastoupení žalobce ve správním řízení a s tím spojené placení odměny. Žalobce byl v průběhu správního řízení zastoupen dvěma advokáty, nejdříve JUDr. [příjmení] a následně Mgr. [příjmení]. Odměnu za obé zastupování přitom žalobce uhradil až po skončení správního řízení Mgr. [příjmení], ačkoliv Mgr. [příjmení] úkony právní služby v dřívější fázi správního řízení, jako advokát, nečinil. Až dne [datum] byla správnímu orgánu doručena plná moc prokazující jeho zmocnění žalobcem. Žalovaná dále sporovala účelnost úkonů spočívajících v poradách s klientem, v seznámení s rozhodnutím a dohodě o podání odvolání ze dne [datum], či v sepisu údajného odvolání ze dne [datum] nebo údajného podnětu k přezkumnému řízení ze dne [datum]. Rovněž poukázala na skutečnost, že za úkon převzetí a příprava zastoupení již byla žalobci náhrada přiznána v rámci řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná současně akcentovala, že soud prvního stupně nezohlednil povinnost žalobce odečíst si od požadované náhrady částku [částka], představující úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 ve spojení s § 254 odst. 6 daňového řádu, ve znění [účinnost]. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že není podstatné, kdo žalobce a po jakou dobu v předmětném správním řízení zastupoval, žalobce má právo na náhradu škody bez dalšího. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby, když náhradu za některé z nich právě z důvodu neúčelnosti žalobci nepřiznal. Napadený rozsudek označil za správný a navrhl jeho potvrzení. 10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalované shledal důvodným. 11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, která získal z nesporných tvrzení účastníků, jím zjištěný skutkový stav, pokud jde o průběh namítaného správního řízení, odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně stran průběhu správního řízení uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (bod 7) pro stručnost odkazuje, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat. 12. Soudu prvního stupně však nutno vytknout, že v bodu 5 napadeného rozsudku označil za nesporný rovněž výčet úkonů, jež měly být učiněny žalobcem v rámci správního řízení. Z obsahu spisu plyne, že žalovaná naopak sporovala nejen účelnost vykonaných úkonů právní služby, ale v určité části i jejich samotnou existenci. Ve svém podání na čl. 33 se vyjadřuje velmi podrobně ke všem žalobcem tvrzeným úkonům, kdy mimo jiné ve vztahu k úkonu sepis podnětu k přezkumnému řízení ze dne [datum] opětovně uvedla, že záznam o takovém podání ve správním spise neeviduje. Dále s poukazem na nevěrohodnost důkazu potvrzení o poradě s klientem rovněž vyjádřila obecné pochybnosti nad tím, zda k uskutečnění jednotlivých porad skutečně došlo. Soud prvního stupně však bez dalšího vzal za prokázané, že k uvedeným úkonům právní služby došlo, neboť o tom mezi účastníky nebylo sporu. Presumujíc existenci vykonaných úkonů se tedy zabýval toliko jejich účelností. V tomto směru napadený rozsudek není správný. 13. Předmětem odvolacího přezkumu je oprávněnost žalobce k náhradě škody za následujících 11 úkonů právn