54 CO 333/2021-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení. 2. Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu práva na regresní náhradu škody, kterou odčinila právní předchůdkyně žalobkyně ([ulice] kancelář pojistitelů) na ocelových svodidlech, jež jsou ve správě Ředitelství silnic a dálnic ČR. Žaloba byla původně odána proti dvěma žalovaným, jednak proti [jméno] [příjmení], která škodu způsobila škodu tím, že se při řízení škodícího vozidla plně nevěnovala řízení, přičemž k dopravní nehodě došlo dne [datum]. Dále proti žalovanému [jméno] [příjmení], který byl provozovatelem vozu. Škodící vozidlo přitom nemělo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 3. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], řízení co do částky [částka] částečně zastavil, neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět proti oběma žalovaným, a to v důsledku uhrazení této částky po zahájení řízení. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu vůči žalovanému [příjmení] zpět. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 212/2020-115 řízení vůči [příjmení] zastavil, o nákladech řízení ve vztahu mezi těmito účastníky rozhodl tak, že žádný nemá právo na jejich náhradu. 5. O náhradě nákladů rozhodl soud prvního stupně podle § 150 o. s. ř., kdy v řízení zcela úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu nepřiznal. Svůj postup odůvodnil tím, že žalovaná vzhledem k existenci zelené karty ke škodícímu vozidlu mohla mít při převzetí vozidla za to, že vozidlo je pojištěno. Přiznání náhrady nákladů žalobkyni by tak dle soudu prvního stupně bylo nepřiměřenou tvrdostí. 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním do výroku II. (o náhradě nákladů řízení) žalobkyně s tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve svém podání nejprve s odkazem na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu obecně popsala, za jakých okolností je možné v řízení aplikovat § 150 o. s. ř. Zdůraznila přitom, že jde o výjimečný institut, při jehož užití musí soud zohlednit všechny okolnosti případu a v každé věci konkrétně a podrobně vysvětlit, v čem spatřuje důvody, které jej k moderaci vedly. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně takto nepostupoval, když své rozhodnutí založil toliko na domněnce, že žalovaná mohla mít podle zelené karty za to, že škodící vozidlo bylo pojištěno. Žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3542/2013, konstatovala, že důvody zvláštního zřetele hodné musí být dány na obou stranách sporu, v napadeném rozsudku však jakákoliv úvaha soudu ohledně žalobkyně chybí. Dále namítla, že žalovaná v průběhu času měnila svá tvrzení stran disponování se škodícím vozidlem, zpochybnila tvrzení žalované o její nemajetnosti a akcentovala, že to byla žalovaná, která vlastním zaviněným jednáním porušila povinnost stanovenou zákonem, čímž zasáhla do práva poškozeného - způsobila dopravní nehodu tím, že se plně nevěnovala řízení. Snahu vyřešit věc mimosoudně žalovaná zmařila, když přestala splácet dohodnuté splátky, dle sjednané domluvy. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů v plné výši a dále právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. 8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tedy ve výroku II. o nákladech řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zcela důvodné. 9. Předně musí odvolací soud soudu prvního stupně vytknout, že pokud jde o výrok o nákladech řízení, je jeho rozhodnutí na samé hranici přezkoumatelnosti, neboť aplikaci § 150 o. s. ř. odůvodnil zcela nedostatečně, jednou větou. 10. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 11. Rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o․ s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 520/2015). 12. Lze přisvědčit žalobkyni, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud své rozhodnutí o aplikaci § 150 o. s. ř. založil toliko na domněnce, že žalovaná mohla mít za to, že škodící vozidlo bylo v době jeho převzetí řádně pojištěno. Takováto argumentace soudu nemůže dále obstát z toho důvodu, že činí rozsudek v celkovém jeho kontextu vnitřně rozporným. Pokud soud prvního stupně výrokem I. uloží žalované povinnost zaplatit požadovanou částku, přičemž v rámci svého posouzení zohlední existenci zelené karty a její vliv na opodstatněnost nároku shledá nevýznamným, nelze zároveň takový důvod shledat natolik zásadní, že by mohl být považován za zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 150 o. s. ř. Dále je třeba upozornit, že soud prvního stupně tím, že své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení založil výlučně na výše uvedené domněnce, zcela rezignoval na ustálenou rozhodovací praxi, dle které je při aplikaci § 150 o. s. ř. nutno nejdříve důkladně posoudit všechny konkrétní okolnosti případu a takové posouzení následně promítnout do odůvodnění rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 237/05). 13. Vycházeje z obsahu spisu dospěl odvolací soud k závěru, že ve věci nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, které by aplikaci § 150 o. s. ř. opodstatňovaly. Důvody přitom nejsou dány ani na jedné ze stran řízení, v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přiléhavý obsah odvolání žalobkyně. 14. Soud prvního stupně tak měl o nákladech řízení rozhodnout podle obecně platné zásady úspěchu ve věci. Plně úspěšné žalobkyni měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. v plném rozsahu, když návrh byl co do [částka] vzat částečně zpět pro chování žalované, která po zahájení řízení tuto částku žalobkyni uhradila. Náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny advokátky za 4 úkony právní služby podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě [částka] ve výši 4x [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) a 5 úkonů právní služby podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na ústním jednání dne [datum], písemné podání ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum], účast na ústním jednání dne [datum], písemné podání ze dne [datum]) při tarifní hodnotě [částka] (po částečném zpětvzetí žaloby) ve výši 5x [částka]. Dále žalobkyni náleží 9x režijní paušál na hotové výdaje po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s připočtením náhrady za 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] Náklady řízení tedy činí celkem [částka] (10 320 + [číslo] + [číslo] + 5 233,20 + [číslo]). 15. Konečně odvolací soud konstatuje, že v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí odměnu na straně procesně úspěšné žalobkyně nevypočetl za použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (srov. řízení odvolacího soudu vedené pod sp. zn. 91 Co 341/2020, 54 Co 113/2020). 16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení náklady řízení před soudem prvního stupně v částce [částka]. Ve výroku o věci samé nebyl prvostupňový rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst