54 CO 375/2022-273 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu vad zájezdu, který si žalobkyně a její otec objednali u žalované. Žalobkyně tvrdila, že ona a její otec [jméno] [příjmení] uzavřeli se žalovanou smlouvu o zájezdu do [anonymizováno] pro sebe a své partnery, který se konal ve dnech [datum] až [datum] [ulice] došlo k vadám spočívajícím 1) v poskytnutí jiného typu stravování (all inclusive namísto sjednaného ultra all inclusive) a dále došlo k tomu, že účastníci zájezdu byli dovezeni při odletu z dovolené na letiště předčasně a 2) museli po dobu jedné a půl hodiny čekat v poušti před uzavřenou letištní halou, a to 3) bez dostatečných informací ze strany delegáta, což bylo diskomfortní a velmi stresující. Za tyto vady požadovali slevu ve výši 10%, 15% a 10%, celkem 35% z celkové ceny zájezdu, tj. ve výši [částka]. Otec žalobkyně na žalobkyni svou pohledávku na slevu z ceny zájezdu postoupil smlouvou o postoupení pohledávky. Žalobkyně dále požadovala náhradu újmy za narušení dovolené ve výši [částka]. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že zájezd byl prost vad. 4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně existenci namítaných vad zájezdu ve smyslu ust. § 2540 o. z. neshledal. Pokud jde o vadu spočívající v jiném než sjednaném typu stravování, uvedl, že zásadní je reálný obsah závazku, nikoliv název způsobu stravování. Součástí smlouvy o zájezdu byl i katalog, na něž je ve smlouvě odkazováno a je v ní uvedeno, že součástí smlouvy jsou i informace o hotelu uvedené v katalogu, kde je rozsah služby specifikován. Žalobkyně a její otec si nadto byli vědomi toho, jaký typ stravování vybraný hotel poskytuje, neboť měsíc před konaným zájezdem se účastnili zájezdu se stravou ultra all inclusive v témže hotelu, kde se jim již tehdy dostalo stejného typu stravování. K vadám spojeným s odletem z [anonymizováno] soud prvního stupně uvedl, že tvrzené obavy žalobkyně z teroristického útoku na letišti považuje za účelové, neboť žalobkyně do [anonymizováno] (a stejného hotelu) cestovala opakovaně jak před konáním předmětného zájezdu, tak i poté. Za všeobecně známou považoval soud prvního stupně skutečnost, že resorty v [anonymizováno] a zejména letiště jsou extrémně bezpečnostně zajištěná místa kvůli cestovnímu ruchu a v minulosti získané neblahé zkušenosti s ojedinělými [anonymizována dvě slova]. Obavy z [anonymizována dvě slova] proto považoval za ryze subjektivní pocit žalobkyně. Navíc z důvodu zajištění bezpečnosti je třeba, aby cestovatelé při odletu z [anonymizováno] byli včas na letišti před odbavením, a to nejlépe 3,5 hod. před odletem, což bylo žalobkyni vzhledem k jejím předchozím návštěvám předmětného resortu známo. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že je rozdíl mezi službou nazvanou jako all inclusive a ultra all inclusive. Není ani pravdou, že by rozsah služeb ultra all inclusive nebyl nikde definován. Tzv. Frankfurtské tabulky (na které odkazuje reklamační řád žalované) oba typy stravy rozlišují, ultra all inclusive je vyššího rozsahu a je všeobecně předpokládáno, že strava a pití je u této služby zdarma po 24 hodin denně. Není také pravdou, že by pro účastníky bylo závazné, jak je služba nazvána v katalogu. Ve všeobecných smluvních podmínkách i ve všeobecných informacích je uvedeno, že katalog, který je tištěn s předstihem, je svým obsahem nezávazný a skutečná podoba služeb se může lišit. Konkrétní smluvní ujednání pak má mít vždy přednost před všeobecnými smluvními podmínkami. Změnu názvu služby z all inclusive na ultra all inclusive pak žalovaná zavedla až na konci roku 2016, a to zároveň se zvýšením ceny zájezdu; žalobkyně proto důvodně předpokládala, že s ohledem na navýšení ceny došlo také ke zvýšení kvality poskytované stravy. Je proto nepodstatné, kolik zájezdů žalobkyně do konání předmětného zájezdu absolvovala, neboť u nich byla sjednána služby all inclusive; relevantní je, že u předmětného zájezdu, u něhož došlo k navýšení ceny, byla sjednána služba ultra all inclusive. Již po předešlém zájezdu, kde byla sjednána služba ultra all inclusive a plněno bylo all inclusive, žalobkyně tuto vadu zájezdu reklamovala. K incidentu na letišti žalobkyně zopakovala, že žalovaná ji o změně letu neinformovala, přestože žalovanou o tom letecký dopravce včas informoval. Na letišti jim nebyla poskytnuta žádná asistence; egyptský delegát, který s nimi byl na letišti, požadovanými informacemi nedisponoval. Situace, k níž na letišti došlo, žalobkyni a členy její rodiny vyděsila, šlo o zcela neobvyklou událost, ocitli se (spolu s dalšími cestujícími z autobusu) po dobu jedné a půl hodiny před potemnělou uzamčenou letištní halou, kam vjeli přes červenou signalizaci na semaforu, bez jakékoliv podpory a pomoci, přítomný egyptský delegát pouze rozčileně telefonoval a byl také vystrašen. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nemohla pociťovat stres, považuje proto za nesprávný. Každý průměrný člověk by byl těmito okolnostmi vyděšen a nic na tom nemění skutečnost, že posléze bylo zjištěno, že žádné nebezpečí nehrozilo. [příjmení] vyvolal právě neprofesionální a nesprávný postup žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě sám vyhověl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že nárok žalobkyně na slevu z ceny zájezdu z důvodu nedodržení sjednaného typu stravování nelze přiznat, neboť tento nárok nebyl uplatněn ve lhůtě stanovené v § 2540 o. z. Žalobkyně pak neprokázala, že by žalovaná ve vztahu k dohodnutému typu stravy porušila jakoukoliv povinnost; žalovaná poskytla plnění v souladu se smlouvou tak, jak je v katalogu typ stravy definován. Žalovaná se nezavázala, že by žalobkyni a členům její rodiny poskytla jídlo a pití [číslo], jednalo se jen o subjektivní očekávání ze strany žalobkyně. Naopak žalobkyně i její otec byli o rozsahu služby před uzavřením smlouvy prokazatelně informováni, neboť se měsíc předtím účastnili zájezdu ve stejném hotelu se stejným typem stravování. Za správný považovala žalovaná i závěr soudu prvního stupně ohledně neexistence slevy za událost na letišti. Podle jejího názoru žalobkyně netvrdila a neprokázala jakékoliv porušení povinnosti ze strany žalované, ani opodstatněné obavy o bezpečnost. Na místě byl delegát, který cestující informoval o novém čase odletu a poskytoval jim služby na místě. Ani stížnost za diskomfort není opodstatněná, neboť poslední den zájezdu je všeobecnými smluvními podmínkami určen k přepravě. Požadavek na slevu ve výši 10% za hodinu a půl čekání na letišti je podle žalované nepřiměřený. Za správný považovala žalovaná rozsudek, i pokud žalobkyni nebyla přiznána náhrada újmy za narušení dovolené. Na takovou újmu má cestující právo pouze tehdy, dojde-li k porušení povinnosti ze strany cestovní kanceláře, k čemuž však v daném případě nedošlo. I pokud by snad k porušení povinnosti ze strany žalované došlo, měla žalovaná za to, že ne každé porušení povinností zakládá nárok ve smyslu ust. § 2543 o. z. V daném případě nebyl dle žalované prokázán takový zásah do průběhu zájezdu, který by byl schopen způsobit ztrátu prožitku z dovolené. Tento závěr podporuje i fakt, že žalovaná i po této zkušenosti do [anonymizováno] nadále jezdí a ostatní cestující náhradu nemajetkové újmy neuplatňují. Ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004 není posun letu o dvě hodiny nestandardní a nezakládá právo na náhradu jakékoliv škody. 7. Odvolací soud přezkoumal prvostupňový rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal částečně důvodným. 8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, z provedených důkazů však učinil pouze částečná skutková zjištění a část skutkových zjištění, která z provedených důkazů rovněž vyplynula, pominul a věc částečně nesprávně právně posoudil. 9. V prvé řadě je však správný závěr soudu prvního stupně, že vadou zájezdu ve smyslu ust. § 2537 odst. 1 o. z. nebylo poskytnutí jiného než dohodnutého typu stravování. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, ve smlouvě o zájezdu je označen typ stravování jako ultra all inclusive, účastníci ve smlouvě zároveň konstatovali, že klient byl seznámen s podstatnými informacemi vztahujícími se k zájezdu, a to včetně charakteristických