54 CO 390/2022-310 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I.), výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovaným zaplacení částky [částka] jako odškodnění za zdravotní a psychické potíže, které mu vznikly v důsledku nesprávné péče ze strany žalovaných. Soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že postup obou žalovaných byl lege artis. 3. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné shledal v tom, že samotné posouzení zdravotního stavu a postupu žalovaných bylo po odborné stránce složité. Žalobce pak byl v ohrožení života a nelze se divit, že se domníval, že mohlo dojít k nesprávnému postupu žalovaných. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním do výroku II. (o náhradě nákladů řízení) 2) žalovaný. Namítal, že výrok o nákladech řízení je v rozporu s právními předpisy a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobce, ač právně zastoupen, podal zcela nedůvodnou žalobu, která se neopírala o žádné odborné vyjádření či znalecký posudek, přestože mohl a měl vědět, že bude povinen unést důkazní břemeno ohledně porušení právní povinnosti žalovaných a ohledně příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a následkem. Na žalobě pak trval až do vydání rozsudku, přestože z výsledků dokazování plynula její neopodstatněnost. Skutečnosti, kterými soud prvního stupně aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odůvodnil, podle názoru 2) žalovaného nemohou být důvody zvláštního zřetele hodnými ve smyslu uvedeného ustanovení. Za této situace by totiž musel být aplikován § 150 o. s. ř. ve všech sporech proti poskytovatelům zdravotních služeb. 2) žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit 2) žalovanému náklady řízení. 5. Žalobce se k odvolání 2) žalovaného nevyjádřil. 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tedy ve výroku II. o nákladech řízení, a to pouze ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovaným, podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 8. Rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o․ s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí soud vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud je povinen zabývat se veškerými okolnostmi případu, posuzovat výši nákladů řízení a rovněž přihlížet k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků, jakož i na možný dopad přiznání nebo naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení na každého účastníka (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1391/07). Předmětné ustanovení má sloužit k odstranění tvrdosti, resp. k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení, nezakládá však libovůli soudu, nýbrž ukládá soudu povinnost zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 305/03). 9. Soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl postupem podle § 150 o. s. ř., když důvody zvláštního zřetele hodné shledal v tom, že„ posouzení zdravotního stavu a postupu žalovaných bylo po odborné stránce složité. Žalobce pak byl v ohrožení života a nelze se divit, že se domníval, že mohlo dojít k nesprávnému postupu žalovaných.“ Odvolací soud se ztotožňuje se 2) žalovaným v tom, že v uvedených okolnostech nelze naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných spatřovat. Jak správně poznamenal 2) žalovaný, jde o okolnosti, které provázejí většinu žalob proti zdravotnickým zařízením, a není účelem ust. § 150 o. s. ř., aby takový typ sporů vyloučil z rozhodování o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. Odvolací soud neshledal ani jiné okolnosti věci (jako jsou osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně účastníků, ani ty, které vedly k uplatnění nároku, postoj účastníků a jejich chování v průběhu řízení), které by aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odůvodňovaly; ostatně ani žalobce existenci takových okolností netvrdil. 10. Za této situace je na místě o nákladech řízení rozhodnout podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému 2) žalovanému přiznat plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], písemný závěrečný návrh) po [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., 8 náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka], které se žalobce povinen v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uhradit k rukám právního zástupce 2) žalovaného. 11. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku II. o nákladech řízení mezi žalobcem a 2) žalovaným změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno. 12. Ve výroku o věci samé I., ve výroku o nákladech řízení II. ve vztahu mezi žalobcem a 1) žalovaným a ve výroku o nákladech řízení státu III. nebylo prvostupňové rozhodnutí odvoláním dotčeno (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal 2) žalovanému, jenž byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů v částce [částka], sestávající se z odměny advokáta ve výši [částka] za podání odvolání podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. (z tarifní hodnoty [částka] představující náklady řízení před soudem prvního stupně), dále jedné paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a daně z přidané hodnoty ve výši [částka]. I náklady odvolacího řízení je žalobce povinen uhradit k rukám právního zástupce 2) žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.