54 CO 64/2022-1098 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované odstranění následků diskriminačního jednání z důvodu pohlaví a porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení s účastníky pracovněprávního vztahu nahrazením projevu vůle žalovaného s uzavřením pracovní smlouvy se žalobkyní na druh práce finanční ředitel, dále se žalobkyně domáhala vyslovení toho, že je oprávněna na náklady žalovaného uveřejnit v deníku Mladá fronta Dnes v jeho čtvrtečním celostátním vydání v sešitu A v rozsahu placené inzerce o velikosti 1/8 strany omluvu a konečně se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že nebyla přijata na funkci finančního ředitele žalovaného, přestože se zúčastnila výběrového řízení na tuto funkci a v něm uspěla a byla hodnocena jako vhodný kandidát na funkci finančního ředitele. Do dalšího kola výběrového řízení již nebyla žalobkyně přizvána pro diskriminaci z důvodu pohlaví, tohoto dalšího kola se účastnili jiní kandidáti na obsazované místo a podmínky výběrového řízení v tomto kole byly zmírněny. Na obsazovanou funkci byl následně vybrán jiný kandidát. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že v průběhu výběrového řízení na post finančního ředitele žalovaného k žádné diskriminaci žalobkyně nedošlo. 3. Ve věci již několikrát rozhodovaly soudy všech stupňů. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 26 C 25/2006-684 soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byly odstraněny následky diskriminace v pracovně právních vztazích nahrazením projevu vůle žalovaného uzavřením pracovní smlouvy se žalobkyní na druh práce finanční ředitel žalovaného, přiznal žalobkyni nárok na omluvu, zamítl žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 54 Co 286/2018-737 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé ohledně projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní pracovní smlouvu a ohledně náhrady nemajetkové újmy potvrdil. Ve výroku o přiznání práva na omluvu nebyl prvostupňový rozsudek odvoláním dotčen a nabyl právní moci. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 21 Cdo 2770/2019-795 odmítl dovolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze v části týkající se nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením pracovní smlouvy, v části týkající se náhrady nemajetkové újmy v penězích (a ve výrocích o nákladech řízení) rozsudek odvolacího soudu (stejně jako rozsudek soudu prvního stupně) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [ulice] stížnost žalobkyně proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta. 4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] na náhradě nemajetkové újmy v penězích do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbytku nároku, tj. co do částky [částka] žalobu zamítl (výrok I.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Výrokem IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 na náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 5. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně poté, co již bylo pravomocně rozhodnuto, že v případě žalobkyně došlo k její diskriminaci z důvodu pohlaví žalovaným a žalobkyně je oprávněna uveřejnit na náklady žalovaného v celostátním deníku omluvu, se znovu zabýval tím, zda žalobkyni vznikl nárok na zadostiučinění v penězích a případně v jaké výši ve smyslu ust. § 7 odst. 4, 5 a 6 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti konkrétní věci, zejména na značnou míru snížení důstojnosti žalobkyně a její vážnosti na pracovišti (především dehonestujícími výroky generálního ředitele žalovaného [příjmení]), což mělo nepříznivý dopad na její fyzické i psychické zdraví, se morální satisfakce nejeví jako dostačující a žalobkyně má právo i na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Při stanovení její výše přihlédl k tomu, že ponižujícímu jednání ze strany žalovaného byla žalobkyně vystavena v letech [rok] a [rok], poté již nikoliv, neboť začátkem roku 2008 pracovní poměr u žalovaného ukončila. Zároveň vzal v úvahu i skutečnost, že v důsledku jednání žalovaného se u ní projevila cukrovka a lupénka a musela vyhledat pomoc psychologa. Naproti tomu k medializaci případu přihlédl jen ve sníženém rozsahu, neboť k medializaci věci přispěla i sama žalobkyně, která ve věci poskytovala obsáhlé rozhovory, čímž posilovala zájem médií o projednávanou věc. Po zohlednění uvedených okolností dospěl soud prvního stupně k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je částka [částka], kterou žalobkyni přiznal, a ve zbytku žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl za to, že předmětem řízení byly celkem tři nároky a každý z účastníků měl úspěch pouze částečný, a to žalobkyně ve 2/3, když byla úspěšná ohledně svého nároku na přiznání omluvy a na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a žalovaný v 1/3, když měl úspěch ohledně nároku na nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením pracovní smlouvy. Žalovanému tak uložil zaplatit žalobkyni 2/3 všech účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši [částka] a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 1/3 všech účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši [částka]. 7. O nákladech řízení, které vznikly státu, rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a z celkových nákladů ve výši [částka] uložil žalovanému zaplatit 2/3, tj. částku [částka] a žalobkyni jejich 1/3, tj. částku [částka]. 8. Proti zamítavé části výroku I. a proti výrokům o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasila s výší přiznaného peněžitého zadostiučinění. Podle jejího názoru je nutno posoudit hledisko intenzity, trvání a rozsahu nepříznivých následků. Pokud jde o intenzitu, zdůraznila žalobkyně, že se případu dostalo mimořádné pozornosti a publicity ze strany médií; novinových a časopisových článků, které o případu informovaly, vyšly řádově desítky. Výslechem svědkyně [příjmení] pak bylo prokázáno, že se žalobkyni ze strany žalovaného dostávalo na pracovišti ponižování a urážek, výslechem svědka [příjmení] bylo prokázáno, že generální ředitel žalovaného neměl rád ženy ve vedení, výslechem svědkyně [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaný otevíral kancelář žalobkyně a její stůl, což svědčí o šikaně na pracovišti. Rovněž dcera žalobkyně, svědkyně [příjmení], potvrdila zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v souvislosti s výběrovým řízením. I svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] potvrdili, že došlo k dehonestaci žalobkyně ze strany žalovaného. Satisfakční funkci rozsudku pak oslabuje časový rozestup mezi diskriminačním jednáním ([číslo]) a nabytím právní moci rozhodnutí ([číslo]). Pokud jde o dobu trvání, uvedla žalobkyně, že následky jednání žalovaného trvají od r. [rok] dodnes, zveřejněním omluvy v MF Dnes byly napraveny pouze částečně. Rozsah nepříznivých následků se projevil na vztazích na pracovišti, zdraví a rodinných vztazích, jak bylo zjištěno ze svědeckých výpovědí. V řízení bylo prokázáno, že zaměstnanci žalovaného se od žalobkyně„ odtahovali“ a že žalovaný žalobkyni záměrně vytvářel těžší pracovní podmínky. Žalobkyně byla pod neustálým nervovým vypětím a v důsledku stresu si přivodila několik onemocnění, mimo jiné i cukrovku. Po ukončení pracovního poměru u žalovaného měla žalobkyně ztíženou pozici při hledání nového zaměstnání, neboť další zaměstnavatelé se zajímali o její minulost. Žalobkyně měla (s odkazem na stanovisko Veřejného ochránce práv ze [datum]) za to, že sankce za diskriminaci v pracovněprávních vztazích mají být účinné, přiměřené a odrazující. Žalovaný je společností s miliardovými obraty, a proto zadostiučinění ve výši [částka] je zcela přiměřené. Pro inspiraci žalobkyně odkázala na pět rozhodnutí Soudního dvora EU, které se týkaly odškodnění majetkové újmy. Žalobkyně shrnula, že peněžitá satisfakce přiznaná soudem prvního stupně je částkou symbolickou, která nemůže pokrýt množství prožitých útrap ani mít odrazující účinek vůči žalovanému, aby napříště taková diskriminační jednání na svém pracovišti neprováděl ani netoleroval. Žalobkyně nesouhlasila ani s výroky o nákladech řízení, o nichž soud prvního stupně rozhodl v rozporu se závazným právním názorem, který odvolací so