55 CO 10/2022-82 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem rozhodl výrokem I. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím zde uvedeným do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. žalobu, co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl a výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 66/2004. Dále se domáhal náhrady škody na zdraví v souvislosti se shora uvedeným řízením v rozsahu částky [částka] a dále tvrdil, že mu vznikla daňová škoda ve výši [částka], celkem požadoval přiznat [částka]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní podal žádost [datum] o předběžné projednání nároku na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se shora uvedeným řízením. Žalovaná žádost projednala. Žalobce však předběžně nepožádal žalovanou o přiznávání nároku z titulu škody na zdraví či tvrzené daňové škody. Žalovaná věc uzavřela tak, že konstatovala v dopisu žalobci, že délka shora uvedeného řízení byla nepřiměřeně dlouhá s tím, že takovou formu satisfakce považuje za dostačující. 4. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně Obvodní soud dospěl ke zjištění, že posuzované řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 23 C 66/2004 bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum], předmětem řízení je náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem žalobce. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. 5. Soud vycházel z toho, že celková doba řízení byla zcela nepřiměřená s ohledem na typ řízení, jímž je spor o pracovněprávním požadavku zaměstnance. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž soud I. stupně věcně rozhodoval pětkrát, z toho třikrát mezitímně, odvolací soud rozhodoval čtyřikrát věcně a dvakrát procesně, dovolací soud rozhodoval třikrát a Ústavní soud rozhodoval o třech podaných ústavních stížnostech. Řízení bylo ze zákona přerušeno po dobu trvání konkursního řízení ohledně původního žalovaného zaměstnavatele žalobce. Věc byla poměrně skutkově i právně složitá, když bylo vyslechnuto velké množství svědků a byl vypracováván znalecký posudek. Žalobce se částečně na délce řízení podílel tím, že dostatečně nevěnoval pozornost přípravě k jednání, bylo nutno jednání odročovat tak, aby mohl doplnit žalobní tvrzení. 6. Tyto skutečnosti soud zhodnotil tak, že je namístě odškodnit žalobce za nepřiměřenou délku řízení ve finanční formě, když konstatování porušení práva by nebylo adekvátní satisfakcí. Bylo vzato v úvahu, že se typově jednalo o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného. Základní výměra zadostiučinění bylo vypočtena z částky [částka] ročně, z toho první 2 roky v poloviční výši a za 16 let a 10 měsíců, tak činí základní výměra zadostiučinění [částka]. Tato částka byla snížena pro složitost věci o 20 %, o dalších 10 % s ohledem na skutečnost, že věc byla projednávána na více stupních soudní soustavy a o dalších 5 % s ohledem na podíl žalobce na samotné délce řízení. Dále byla základní výměra navýšena o 40 % s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobce. Ten v důsledku pracovního úrazu se musí vypořádat s trvalými následky na zdraví. Na základě tohoto výpočtu tak soud dospěl k částce [částka] [anonymizováno], jejíž výši považuje za přiměřenou a žalobci ji, včetně příslušenství přiznal. Další požadované žalobní požadavky na úhradu bolestného a náhradu tzv. daňové škody soud zamítl s tím, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce mělo dojít v průběhu shora uvedeného řízení s tím, že za procesní obranu účastníků stát nemůže nést odpovědnost. Tvrzené zdravotní důsledky samy o sobě, nelze považovat za samostatný nárok, ale spíše za okolnost zvyšující tvrzenou nemajetkovou újmu posuzovaného nesprávného úředního postupu spočívajícího v délce řízení. Tyto další dva nároky žalobce neuplatnil v rámci předběžného projednání nároku, proto byly oba zamítnuty. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle poměrného úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. 7. Proti vyhovujícímu výroku I. a výroku o nákladech řízení III. podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že soud nejasně určil délku posuzovaného řízení, pochybil ve výpočtu výsledného odškodnění i při moderaci, s ohledem na zjištění relevantních okolností posuzovaného řízení. Poukázala na to, že žalobce řádně neuplatnil nárok v rámci mimosoudního projednávání ohledně nároku na náhradu škody a náhradu tzv. daňové škody. Dle žalované je dále nutno zohlednit vysokou složitost posuzovaného řízení a extrémní četnost rozhodování soudů všech stupňů. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. zrušen, případně změněn a žaloba zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. 8. Proti zamítavému výroku II. a výroku o nákladech řízení podal rovněž včasné odvolání žalobce. Poukázal na celkovou délku řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 s tím, že v důsledku tohoto řízení u něho došlo k poškození na zdraví a navrhl, aby k těmto skutečnostem soud přihlédl s poukazem na judikaturu nejvyššího i ústavního soudu. V případě žalobce došlo k porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a tím i k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Dle jeho názoru je dána příčinná souvislost mezi postupem a rozhodováním soudů, délkou řízení i iniciací [uvedeného] onemocnění žalobce. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalobci byly přiznány náklady řízení. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné, oproti tomu shledal odvolání žalobce zčásti důvodným. 10. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. 11. Pokud jde o délku řízení, vycházel z toho, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo ke dni [datum]. S ohledem na to, že žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu a nárok vymezil tak, že požaduje přiznat újmu za celou dobu řízení, odvolací soud – ve shodě se soudem I. stupně - konstatoval, že posuzované řízení trvalo 15 let a 9 měsíců. 12. Základní výměru vypočetl odvolací soud tak, že za každý rok řízení přiznal žalobci zadostiučinění v rozsahu [částka], z toho první dva roky v poloviční výši a celková základních výměra nemajetkové újmy tak činí [částka]. Dále soud přihlédl ke kritériím dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, když je vždy nutno zohlednit konkrétní okolnosti případu. Základní výměru snížil o 20 % za procesní složitost věci, kdy v posuzovaném řízení rozhodovalo opakovaně několik stupňů soudní soustavy. Dále byla základní výměra snížena o 10 % v souvislosti se skutkovou složitostí věci, když se jednalo o složitější mzdový výpočet náhrady ze ztráty na výdělku. Dále byla výše přiznané újmy snížena o 10 % s ohledem na jednání poškozeného žalobce, který přispěl k průtahům řízení, a naopak byla výše zvýšena o 20 % za postup orgánů veřejné moci během řízení, neboť se v daném případě jedná o extrémní délku trvání pracovněprávního sporu. [ulice] výše výměry nemajetkové újmy tak činí částku [částka] s příslušenstvím. Soud I. stupně svým rozhodnutím výrokem I. přiznal žalobci částku [částka]. Toto rozhodnutí je věcně správné, proto byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř. 13. S ohledem na to, že se žalobci však dosud dostalo pouze částky [částka] s příslušenstvím a dle výpočtu odvolacího soudu má dostat částku [částka], tak zbývá žalobci přiznat ještě [částka] s příslušenstvím. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v zamítavém výroku II. rozsudek částečně změnil a žalobě vyhověl, ohledně [částka] s příslušenstvím a co do zbytku uplatněného nároku v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím potvrdil výrok II. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. 14. Ohledně zbývající části žalobního požadavku v rozsahu částky [částka] byl rozsudek soudu I: stupně zrušen a řízení zastaveno ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. Soud I. stupně ohledně dvou dalších požadavků na náhradu škody na zdraví [částka] a náhradu tzv. daňové škody [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl jako nedůvodnou, nicméně takový postup není správný. Z obsahu spisu je zřejmé, že ohledně těchto požadavků žalobce předběžně neuplatnil nárok formou předběžného projednání návrhu, o čemž byl poučen, nicméně v průběhu řízení tento nedostatek neodstranil. Odvolací soud proto pro nesplnění podmínky řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil, když takový postup vyplývá i z judikatury nejvyššího soudu (rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 25 Cdo 1891/2007 uveřejněný ve Sbírce sou