55 CO 294/2022-189 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] byt v budově [adresa], bytový dům [list vlastnictví] na parcele [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří a podílu na společných částech domu a pozemku [číslo] katastrální území Chodov, okres Hlavní město Praha, obec Praha, zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je ke dni úmrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], zůstavitelka [jméno] [příjmení], naposledy bytem [adresa]. Žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Soud vyšel na základě provedeného dokazování ze zjištěného skutkového stavu, že jako vlastník předmětného bytu je ve veřejném seznamu zapsán žalovaný ad 1) na základě darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a jím ze dne [datum]. V daném případě soud dospěl k závěru, že zůstavitelka od roku 2004 měla v úmyslu ošetřit svůj majetek pro případ smrti ve prospěch svých dětí, tedy žalobce a žalované ad 2), a to závětí sepsanou formou notářského zápisu. Zůstavitelka nakonec v roce [rok] veškerá pořízení pro případ své smrti zrušila. V roce [rok] v říjnu, však darovací smlouvou převedla vlastnické právo k předmětnému bytu na žalobce a následně v listopadu [rok] převedla vlastnické právo k předmětnému bytu na vnuka – žalovaného ad 1). Ten jako jediný z obdarovaných zařídil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Okolnosti, za kterých zůstavitelka podepsala darovací smlouvu ve prospěch žalovaného ad 1) sama podrobně popsala na policii v rámci vysvětlení k trestnímu oznámení žalovaného ad 1). Z její výpovědi soud vyšel při svém rozhodování, považoval ji za věrohodnou a korespondující s vývojem rodinných vztahů. Zůstavitelka od roku [rok] konala různá právní jednání z různých pohnutek, které zpětně lze těžko zjistit. Zdravotní stav zůstavitelky byl nepříznivý od roku [rok] a postupně se zhoršoval. Soud dospěl k závěru, že u zůstavitelky v době podpisu darovacích smluv nebyly rozpoznávací schopnosti natolik omezené, aby byly pochybnosti o svéprávnosti zůstavitelky. Jednání žalovaného ad 1), které zůstavitelka popsala na policii a jehož výsledkem bylo uzavření darovací smlouvy v jeho prospěch, soud shledal nepoctivost. Výpověď zůstavitelky svědčí o tom, že neměla ve skutečnosti záměr darovat předmětný byt právě žalovanému ad 1). Ten zneužil její důvěry, podrobně jí neobjasnil okolnosti darovací smlouvy a její následky. O tom svědčí zejména ta skutečnost, že zůstavitelka neprojevila nikdy žádný úmysl pořízení pro případ smrti ve prospěch žalovaného ad 1), nikdy nedeklarovala takový úmysl darování právě žalovanému ad 1). Jednání žalovaného ad 1), které vedlo k uzavření darovací smlouvy v jeho prospěch, se příčí dobrým mravům, proto je takové jednání neplatné a nepožívá právní ochrany. I přesto, že znalecký závěr znalkyně [příjmení] [příjmení], že zůstavitelka v období listopadu 2013 nebyla schopna posoudit dopady svého jednání ani činit právní úkony, nevylučuje, že by nemohla mít chvíle, případně období, kdy její intelekt a mentální schopnosti byly v rovině normálu. Zůstavitelka podepsala smlouvu se žalovaným ad 1), aniž by si ji přečetla, aniž jí byla objasněná tato smlouva, což může svědčit o její lehkomyslnosti, kterou žalovaný ad 1) zneužil. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl. 3. Po právní stránce soud nárok posoudil dle § 580 odst. 1, § 581, § 2055 odst. 1, § 2057 odst. 1, § [číslo], § 6 odst. 1 a § 8 zák. č. 89/2012 Sb. 4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle procesního úspěchu žalobce ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal mu náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení. Opravným usnesením, vtěleným do písemného vyhotovení rozsudku, soud doplnil pouze platební místo těchto nákladů. 5. Proti rozsudku podali žalovaní včas odvolání. Žalovaný ad 1) uvedl, že rozsudek považuje za překvapivý a postup soudu za nesprávný a extrémně selektivní. Soud provedl pouze listinné důkazy obsažené ve spise a jednání odročil kvůli koncentraci řízení na [datum] [obec] toho, aby na tomto jednání byly provedené zbývající důkazy, přikročil rovnou k ukončení dokazování a k vyhlášení rozsudku ve věci samé. Takovýto postup byl v rozporu s předchozím postupem soudu ve věci při jednání dne [datum]. Pokud soud hodlal žalobě vyhovět protože, aniž by to účastníci tvrdili, [jméno] [příjmení] smlouvu vůbec nečetla, nečinil by soud vůči žalovanému výzvu k dodání důkazů – přesná specifikace zdravotní dokumentace, kterou si soud hodlal ještě [datum] vyžádat od ošetřujících lékařů za účelem posuzování zdravotního stavu [jméno] [příjmení]. Žalobní argumentace žalobce, a k tomu navazující obrana žalovaného směřovala, k tvrzení a prokázání zcela jiných otázek, než která nakonec soud považoval za podstatná pro rozhodnutí ve věci samé. Odkázal na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 1247/20 s tím, že se seznámil s názorem soudu až v samotném odůvodnění rozsudku. Dále odkázal na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2119/11. K otázce, kterou soud považoval za zásadní, tj. zda [jméno] [příjmení] předmětnou darovací smlouvu četla, či nikoliv, ani jedna ze sporných stran nic netvrdila, nevyjadřovala se k této otázce, ani nenavrhla provedení žádného důkazu. 6. Dále odkázal na nálezy ÚS ČR sp. zn. I ÚS 654/03, sp. zn. I ÚS 2456/13, a odkázal na odbornou literaturu – komentář k C. H. Beck k zásadě předvídatelnosti rozhodnutí. Tato pozitivní úprava předvídatelnosti rozhodnutí je konkretizována v § 118a odst. 1-3, a do jisté míry i v § 5 o. s. ř. Soudu vytýkal absenci tohoto poučení, což je samo o sobě samostatným důvodem ke zrušení rozsudku. Dle zcela odlišného právního posouzení ze strany soudu dle žalovaného se změnil okruh relevantních tvrzení a potřebných návrhům na provedení dokazování. Ani žalobce v žalobě netvrdil neexistenci darovací smlouvy a nenamítl, že by [jméno] [příjmení] smlouvu„ ani nečetla“ – tedy, že by z její strany nebyla vůbec projevena vůle. Jelikož jde o sporné řízení, mohl a měl se žalovaný vyjadřovat toliko v mezích podané žaloby. Po žalovaném nelze chtít, aby předjímal, co vše by žalobce mohl zkusit namítat, odkázal zde na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3025/2009. Namítl, že soud vyhověl žalobě na základě jiného skutkového základu, než byl vylíčen v žalobě. Takovýto postup zásadně nesporoval, opakoval však své upozornění na poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. 7. Rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními označil za extrémní. Za chybný označil postup soudu, který svůj závěr opřel v podstatě o jediný důkaz, a to úřední záznam o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Soud do protokolu neuvedl nic, co z provedeného důkazu považuje za stěžejní či prokázané, ani se nevypořádal s věrohodností tohoto důkazu. Nevypořádal se s nápadnou podobností obou podání vysvětlení ([jméno] Filové a žalobce), která proběhla téhož dne a na tomtéž místě bezprostředně po sobě. Zpochybnil závěr soudu, že pouhé prohlášení jedné smluvní strany smlouvy učiněné až po téměř čtyřech letech, že prý„ smlouvu nečetla“ bez dalšího povede k závěru, že takové prohlášení je určitě pravdivé a nebyla tedy projevena vůle smlouvu uzavřít. Jednalo by se o nebezpečný precedens a naprosté nabourání právní jistoty, jakož i principu materiální publicity katastru nemovitostí. Bylo by napříště možné, aby kdokoliv v libovolné lhůtě zahájil řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, přičemž bez ohledu na jakékoliv jiné důkazy by mu k úspěchu ve sporu stačilo jeho vlastní prohlášení, že smlouvu vlastně nečetl. Již jen z tohoto důvodu je třeba názor soudu odmítnout. Navíc jde o prohlášení účastníka, který v té době již navíc trpěl konfabulacemi a měl poškozenou novo i staro paměť. Vypovídající hodnota a věrohodnost podání je s přihlédnutím k tomuto téměř nulová. 8. Oporu v provedeném dokazování nemá ani závěr soudu o nepříznivém zdravotním stavu [jméno] [příjmení] už od roku [rok]. Teprve až na konci roku [rok] u ní byla diagnostikována počínající (nikoliv probíhající!) demence, přičemž na neurologii se poprvé dostavila k vyšetření až počátkem roku [rok]. Tato vyšetření v roce [rok] a [rok] resultovala k omezení svéprávnosti [jméno] [příjmení] v roce [rok]. Závěr soudu o tom, že zdravotní stav [jméno] [příjmení] byl nepříznivý již od roku [rok], je tedy dokonce v rozporu s provedenými důkazy. K důkazní síle údajné výpovědi [jméno] [příjmení] zachycené v úředním záznamu z [datum] – k podání vysvětlení došlo v době, kdy sám žalobce již v únoru 2017 podal návrh na omezení její svéprávnosti, a i poté, kdy byl dne [datum] vypracován znalecký posudek, který se stal podkladem pro omezení svéprávnosti. Z tohoto posudku odvolatel částečně citoval. S přihlédnutím k těmto závěrům pak lze vyloučit, že by [jméno] [příjmení] byla sama schopna tak detailního a chronologického souvislého vyjádření, jak se uvádí v úředním záznamu ze dne [datum]. Z rozsudku se nepodává, že by soud jakkoliv posuzoval věrohodnost tohoto důkazu, res