55 CO 314/2020-144 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodoval ve vztahu mezi původním žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeným [datum], který zemřel dne [datum]. Soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit původnímu žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl a výrokem III. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení [částka]. 2. Žalobce se domáhal v tomto řízení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v rámci správního řízení o povolení oddělení části pozemků v katastrálním území Úvaly u Prahy. Tuto žádost původní žalobce podal u stavebního úřadu Městského úřadu Úvaly. 3. Žalovaná ve věci poskytla původnímu žalobci satisfakci formou konstatování porušení práva s tím, že v daném případě došlo k nedodržení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Satisfakce se dostalo původnímu žalobci písemně formou omluvy, když žalovaná za nesprávný úřední postup správního orgánu (Stavebního úřadu Městského úřadu Úvaly) k němuž došlo v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj. 4. Po provedeném dokazování soud I. stupně učinil závěr, že předmětné správní řízení dosud není skončeno, nicméně nárok žalobce byl žalobou vymezen a předběžně žalovanou projednán s tím, že délka řízení trvala od zahájení správního řízení dne [datum] do v pořadí třetího rozhodnutí odvolacího orgánu - Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum]. Celková doba správního řízení tak činila pět let. 5. Po právní stránce věc posuzoval dle ustanovení § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Při aplikaci těchto právních předpisů dospěl obvodní soud a to i s ohledem na zde citovanou judikaturu nejvyššího a ústavního soudu k závěru, že základ nároku je důvodný. V daném případě soudní přezkum navazoval na správní řízení. Ve věci původního žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] se jednalo o nakládání s nemovitým majetkem žalobce, který chtěl i s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu svůj majetek uspořádat. Šlo tedy o způsob výkonu vlastnického práva žalobce jako práva soukromoprávní povahy, přičemž soud neměl pochyby o tom, že zájem žalobce na tomto způsobu výkonu práva byl opravdový a vážný. Za těchto okolností se nemajetková újma vzniklá žalobci presumuje. Ve správním řízení rozhodoval správní orgán prvního stupně (stavební úřad) 3×, stejně tak i orgán odvolací. Došlo tak opakovaně k nedodržení lhůt stanovených v § 71 správního řádu. Žalobce se přitom na této délce řízení nijak nepodílel, přičemž řízení vymezené žalobními tvrzeními trvalo pět let. Šlo tak o dobu zřejmě nepřiměřeně dlouhou, způsobenou nečinností správního orgánu. Za této situace odškodnění v podobě omluvy či konstatování porušení práva není dostačující formou odškodnění. Soud se proto rozhodl přiznat původnímu žalobci odškodnění v penězích, když vycházel z horní hranice sazby stanovené judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ([částka] - [částka] za 1 rok řízení, první 2 roky v poloviční výši). V daném případě, tedy z částky [částka] z toho první 2 roky v poloviční výši a tímto způsobem dospěl k závěru, že výše přiměřeného zadostiučinění v penězích má činit částku [částka] s příslušenstvím ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. 7. Proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že dle jejího názoru se na daný případ nedá aplikovat čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, když měla pochybnosti o tom, zda se v projednávané věci jednalo o nakládání s nemovitým majetkem původního žalobce. Žalobce by pak byl povinen ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. prokázat předpoklady vzniku nemajetkové újmy. Žalovaná nesouhlasila ani s výší zadostiučinění v peněžní formě, když částka [částka] se dle jejího názoru jeví jako neadekvátní a poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva se jí jevilo jako dostatečné. Poukázala na průběh správního řízení a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek ve výroku I. zrušen, případně změněn a žaloba zamítnuta. 8. Původní žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil a navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 9. Po smrti žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] na základě výsledků dědického řízení odvolací soud usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 314/2020 - 134 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno na místo žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] s jeho dědičkami [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Toto procesní nástupnictví dědiček původního žalobce vyplývá z ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku a po procesní stránce bylo aplikováno ustanovení § 107 odst. 1, 2 o. s. ř. a § 107 odst. 4 o. s. ř. S ohledem na to, že předmětem řízení je nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatněný u soudu za života žalobcem, pak přešel nárok zemřelého zůstavitele na jeho dědičky. 10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadených výroků I., III. dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze zčásti. 11. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvod pro opakování či doplnění dokazování, jakož i z toho, že žalobkyně setrvaly na původně vymezeném požadavku v žalobě na úhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení v délce pěti let. 12. Pokud jde o základ nároku, tak soud I. stupně postupoval správně, když vycházel dle tohoto ustálené judikatury nejvyššího i ústavního soudu, dle níž závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, je dán, jde-li ve správním řízení o spor, o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci a rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy. Za této situace je správný závěr vzhledem k tomu, že došlo k naplnění shora uvedených podmínek, že shora uvedený správní orgán porušil ve správním řízení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a za této situace se jedná o nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 shora citovaného zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. 13. Soud I. stupně nepochybil ani v tom směru, že v poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je nedostatečné a je na místě poskytnout žalobkyním satisfakci v peněžité formě za podmínek ustanovení § 31a citovaného zákona. 14. Odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku je ve své podstatě vnitřně rozporné, když na jedné straně žalovaná ve svém stanovisku k žalobě konstatovala, že zde došlo k projednávání nároku žalobce v nepřiměřené době a uznala důvodnost nároku a poskytla původnímu žalobci satisfakci, byť v jiné formě. Na druhé straně odvolání zpochybňuje požadavek žalobce s tím, že se na něj nevztahuje čl. 6 odst. 1 úmluvy. Odvolání žalované je důvodné v tom směru, že soudem I. stupně stanovená výše nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká. V projednávané věci ve správním řízení nepochybně došlo a mělo jít o řešení majetkových práv žalobce. Nicméně pokud jde o kritéria dle § 31a citovaného zákona odst. 3 ohledně výše újmy, tak je třeba přihlédnout k žalobě vymezené v soudem zjištěné délce správního řízení, její složitosti jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci, jakož i k významu řízení pro poškozeného. Význam řízení, v daném případě hodnotí odvolací soud jako standardní. Šlo celkem o běžnou věc soukromoprávní povahy (povolení oddělení části pozemků) a s ohledem na okolnosti věci lze považovat za přiměřenou výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení částku [částka] za jeden rok správního řízení, z toho první dva roky v poloviční výši. S ohledem na tento závěr a vzhledem k nespornému faktu, že doba řízení byla žalobou vymezena v délce pěti let tak činí celková výše zadostiučinění za dobu 5 let správního řízení částku [částka] s příslušenstvím, když odvolací soud neshledal důvod pro zvýšení ani snížení této základní výměry zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 15. S ohledem na tyto důvody odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a co do částky [částka] s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil jako věcně správný a změnil ho ohledně přiznané částky [částka] s příslušenstvím, a to postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když požadavek na úhradu dalších [částka] s příslušenstvím shledal nedůvodným. Rozhodl tak, že v tomto rozsahu se rozsudek mění tak, že se