55 CO 371/2022-62 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím zde uvedeným a na nákladech řízení [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Vycházel z toho, že nárok uplatněný žalobkyní není v rozporu s hmotným právem ani není zjevně bezdůvodný a nejedná se o věc, u níž by nebylo možno schválit smír. Soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě k žalobě vyjádřila postupem dle § 114b odst. 1 o. s. ř. s poučením, že jestliže tak neučiní ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, z jakého vážného důvodu tak neučinila, bude to mít pro žalovanou stejné procesní následky, jako kdyby písemné vyjádření bez vážného důvodu nepodala. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, učinila tak po uplynutí stanovené třicetidenní lhůty a požádala soud o prominutí lhůty k provedení úkonu z důvodu [anonymizováno] jejího statutárního zástupce. To doložila [anonymizována dvě slova] ohledně pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] Lhůta k vyjádření však bylo žalované doručena již [datum], žalovaná tedy mohla a měla čas učinit příslušný úkon k soudu. Soud tak uzavřel, že žalovaná nárok, který proti ní žalobou uplatňován uznala ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Byl proto ve věci vydán rozsudek pro uznání. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž poukázala na to, že z vážných důvodů se nemohla ve lhůtě vyjádřit pro [anonymizováno] do statutárního zástupce. S ohledem na tyto skutečnosti nebylo namístě postupovat ve zkráceném řízení vydáním rozsudku pro zmeškání, neboť tím došlo ke zkrácení procesních práv účastníka řízení. K takovým krokům by měl soud přistoupit pouze výjimečně a neporušovat zásady spravedlivého procesu. Navrhla, aby v odvolacím řízení napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 4. K odvolání žalované se žalobkyně písemně vyjádřila. Odkázala na argumentaci soudu I. stupně, s níž se ztotožnila s tím, že povinností žalované bylo vyrozumět soud o pracovní neschopnosti žalované a tento postup žalovaná nezvolila. Žalovaná stanovenou lhůtu zmeškala vlastní vinou a její tvrzení, obsažená v odvolání nejsou věrohodná. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. pouze z důvodů uvedených v § 205b o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. 6. U rozsudku pro uznání soudy pouze zkoumají, zda nárok žalobce byl uznán zákonem předvídaným způsobem či nikoliv. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. 7. V souzené věci bylo zjištěno, že usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. bylo žalované doručeno [datum] Lhůta pro vyjádření uplynula [datum], nicméně žalovaná se vyjádřila k žalobě až [datum] a požádala soud o prominutí lhůty k provedení procesního úkonu, o čemž soud rozhodl zamítavým usnesením. 8. Platí zásada, že jestliže se žalovaná strana bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Opožděně podané vyjádření ve věci může mít právní význam pouze v případě, jestliže žalovaná prokáže, že jí ve včasném vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělila soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření, nebo jestliže u ní šlo o tak vážný důvod, který jí zabránil, aby soudu, byť jen sdělila, že u ní nastal důvod bránící podat včasné písemné vyjádření. 9. Soud I. stupně správně zhodnotil, že žalovaná prokázala trvání pracovní neschopnosti jednatele pouze za dobu od [datum] do [datum], nicméně výzva jí byla doručena již [datum], měla tedy dostatečný časový prostor se k žalobě vyjádřit, anebo alespoň uvést důvod bránící vyjádření. 10. Za této situace soud I. stupně zcela správně rozhodl rozsudkem pro uznání, za podmínek ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., dle něhož rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován uznala (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil, aniž se mohl zabývat věcnou důvodností žalobních tvrzení. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem a náleží jí náhrada nákladů účelně vynaložených, a to za 2 úkony právní služby po [částka], 2 paušální náhrady po [částka] a 21 % sazba DPH [částka], celkem [částka]. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada za druhé vyjádření k odvolání, týkající se předmětu projednávané věci, neboť toto vyjádření bylo považováno za nadbytečné, když soud se meritorně důvodností žaloby nezabýval.