58 CO 197/2022-173 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě (došlé soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s tvrzením, že žádá o vydání užitků v podobě nájemného, které měla žalovaná podle nájemních smluv obdržet od společnosti [právnická osoba] a Moravského rybářského svazu, o. s., místní organizace [obec], jako nájemců pozemků (v žalobě specifikovaných) v katastrálním území Hulín a [obec] (dále případně jen„ pozemky“) za dobu od doručení výzev žalobce jako osoby oprávněné, ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon“ nebo„ zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi“), žalované jako osobě povinné (podle § 4 písm. a/ zákona) k vydání těchto pozemků (podle § 9 odst. 1 písm. a/ zákona), až do jejich vydání žalobci na základě rozhodnutí soudu, respektive právní moci takových rozhodnutí. Žalobce doručil žalované dne [datum] výzvu ze dne [datum] k vydání (ve výzvě specifikovaných) pozemků v katastrálním území Hulín; dne [datum] doručil výzvu ze dne [datum] k vydání dalších (specifikovaných) pozemků v katastrálním území Hulín společnosti [právnická osoba], která ji dne [datum] postoupila žalované; dne [datum] doručil žalované výzvu ze dne [datum] k vydání (ve výzvě specifikovaného) pozemku v katastrálním území Kroměříž. Protože žalovaná odmítla uzavřít dohodu o vydání pozemků, podal žalobce návrh na vydání pozemků ve správním řízení (podle § 9 odst. 6 zákona), avšak správní orgán (Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj) rozhodl o nevydání pozemků a to konkrétně pozemků dle výzvy ze dne [datum] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pozemků dle výzvy ze dne [datum] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a pozemku dle výzvy ze dne [datum] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] O vydání pozemků žalobci bylo rozhodnuto až na základě žalobcem (dle § 9 odst. 10 zákona) podaných žalob rozsudky Krajského soudu v Brně. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 10/2016-115 bylo rozhodnuto o pozemcích v katastrálním území Hulín dle výzvy žalobce ze dne [datum], rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 11/2016-105 bylo rozhodnuto o pozemcích v katastrálním území Hulín dle výzvy žalobce ze dne [datum] a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 C 20/2016-301 bylo rozhodnuto o pozemku v katastrálním území Kroměříž dle výzvy žalobce ze dne [datum]. Žalobce žalovaný nárok na vydání užitků v podobě nájemného opřel o závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2801/2018, v němž se Nejvyšší soud zabýval výkladem § 12 odst. 1 zákona, a z něhož vyplývá, že povinná osoba, jež obdržela opodstatněnou výzvu k vydání věci, je povinna vydat veškeré plody a užitky ode dne doručení výzvy k vydání obdobně jako neoprávněný, resp. nepoctivý, držitel. Dle komentářové literatury se užitkem rozumí rovněž nájemné. S předmětnými pozemky v katastrálním území Hulín hospodaří na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] (ve znění jejích dodatků) společnost [právnická osoba], pozemek v katastrálním území Kroměříž žalovaná pronajala nájemní smlouvou ze dne [datum] Moravskému rybářskému svazu, o. s., místní organizace [obec]. S podrobným odůvodněním žalobce vyčíslil nájemné za pozemky (jež byly předmětem výzvy ze dne [datum] doručené žalované dne [datum]), o jejichž vydání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 10/2016-115 (který nabyl právní moci dne [datum]), které žalovaná obdržela za dobu od [datum] do [datum], částkou [částka]; dále nájemné za pozemky (jež byly předmětem výzvy ze dne [datum] doručené žalované dne [datum]), o jejichž vydání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 11/2016-105 (který nabyl právní moci dne [datum]), které žalovaná obdržela za dobu od [datum] do [datum] částkou [částka]; a nájemné za pozemek (jenž byl předmětem výzvy ze dne [datum] doručené žalované dne [datum]), o jehož vydání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 35 C 20/2016-301 (který nabyl právní moci dne [datum]), které žalovaná obdržela za dobu od [datum] do [datum], částkou [částka]. Žalovaná tak za shora uvedená období (vymezená ode dne doručení výzev až do pravomocného rozhodnutí o vydání pozemků) obdržela nájemné v celkové výši [částka]. Takto vyčíslené nájemné představuje užitky, které je žalovaná povinna vydat podle § 12 odst. 1 zákona žalobci spolu s vydávanými pozemky. Žalobce doručil žalované dne [datum] předžalobní výzvu k vydání uvedených užitků, přičemž žalované poskytnutá lhůta 7 dnů k zaplacení marně uplynula dne [datum]. Žalobce proto žádá rovněž úrok z prodlení z požadované částky od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že pouhé podání žádosti neznamená, že žádost byla podána oprávněně, oprávněným subjektem a že je možné majetek vydat, resp. že neexistuje žádná překážka pro vydání majetku. Všechny tyto skutečnosti má žalovaná právo i povinnost zkoumat v průběhu řízení. Žalovaná rozhodovala o nárocích žalobce postupně (dne [datum], [datum] a [datum] s řádným odůvodněním), když došla k závěru, že pozemky vydány nebudou. Rozhodnutí o vydání/nevydání vydá žalovaná ve lhůtě 6 měsíců, a jde-li o zvlášť závažný případ, pak ve lhůtě 12 měsíců. I kdyby byly v projednávané věci zákonné lhůty překročeny, není tato skutečnost titulem pro vydání nájemného, ale maximálně k náhradě škody způsobené průtahy v řízení. Žalobce se stal vlastníkem pozemků až s právní mocí jednotlivých rozsudků soudu; do té doby byla vlastníkem žalovaná, proto není možné tvrdit, že nájem byl žalované hrazen neoprávněně. Délku soudního řízení nemohla žalovaná žádným způsobem ovlivnit, nelze ji přičítat k tíži žalované. Žalovaná odmítla, že by byla nepoctivým držitelem a že jí bylo známo, že ji výkon práva nenáleží, když to, že věc měla být přenechána jinému, konstatoval až soud ve svých rozhodnutích. Žalovaná poukázala na skutečnost, že je subjektem, který rozhoduje o vydání nebo nevydání v žádostech označených nemovitostí z majetku státu, proto je na místě, že zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro vydání, či nevydání, přičemž výsledkem zkoumání je rozhodnutí o vydání, či nevydání nemovitostí. Dospěla-li žalovaná k tomu, že nemovitosti vydávat nebude, došla k tomuto závěru na základě jí předložených důkazů. To, že soud došel při přezkoumání rozhodnutí žalované k jinému závěru, nemění nic na tom, že žalovaná je oprávněna v prvním stupni o věci rozhodnout. Nejednalo se tak o nezákonné rozhodnutí správního orgánu. Zákonné rozhodnutí správního orgánu bylo napadeno žalobou žalobce, projednáno, a nahrazeno způsobem, který zákon předvídá. Žalovaná dále uvedla, že podle § 12 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se vydá oprávněné osobě věc ve stavu, ve kterém se nacházela ke dni doručení výzvy se součástmi a příslušenstvím, které náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností, přičemž nájemné za období od podání žádosti do pravomocného rozhodnutí soudu není součástí nemovité věci a nikdy nenáleželo do majetku církve, úroky jsou příslušenstvím pohledávky, nikoli věci nemovité. Povinná osoba nemá vůči oprávněné osobě jiná práva související s vydanou věcí než ta, která jsou stanovena zákonem. Do vydání nemovitostí bylo právem i povinností státu s majetkem řádně nakládat, a proto byl tento pronajat. Žalovaná dále namítla, že žalobce požaduje i částky nájemného, které jsou promlčené, i kdyby soud došel k závěru, že na ně žalobce právo měl, když žaloba byla podána nejdříve [datum], pročež vznesla námitku promlčení. 4. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod body 6. až 17. (na něž v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje), přičemž dospěl závěru o nedůvodnosti žaloby. Za zásadní považoval zjištění, že žalobce jako právnická osoba Církve římskokatolické doručil žalované výzvu k vydání pozemků v katastrálním území Hulín a [obec] podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi; že žalovaná rozhodla podle § 8 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona o nevydání pozemků; že pozemky byly vydány žalobci rozsudky Krajského soudu v Brně s tím, že rybník není stavbou v občanskoprávním smyslu a není proto dána překážka podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi; že nabytím právní moci rozsudků přešlo vlas