58 CO 254/2022-67 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] (výrok II.), a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). 2. Soud I. stupně rozhodl v řízení v němž se žalobkyně (žalobou došlou soudu I. stupně dne [datum], ve znění jejích následných doplnění k výzvě prvostupňového soudu) domáhala zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy (přiměřeného zadostiučinění) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobkyni vzniknout pochybením správce daně tím, že nesprávným úředním postupem způsobil vydání nezákonného rozhodnutí. Za nezákonná rozhodnutí označila celkem pět v žalobě specifikovaných zajišťovacích příkazů Finančního úřadu pro Karlovarský kraj vydaných dne [datum] podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále případně jen „daňový řád“) ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále případně jen „zákon o DPH“), které byly spolu s rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2914/17/5100-41453-711400, zrušeny rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Af 16/2017-64, vydaném v řízení o žalobě podané žalobkyní proti uvedenému rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ke své obraně uvedla, že v žalobě označené zajišťovací příkazy sice byly zrušeny, nikoliv však pro nezákonnost, když přezkumem zákonnosti předpokladů pro vydání zajišťovacích příkazů se soud v označeném zrušovacím rozhodnutí nezabýval, není tak dán odpovědnostní titul pro založení odpovědnosti státu za škodu. Další důvod pro zamítnutí žaloby podle názoru žalované vychází ze znění § 254 odst. 6 daňového řádu upravujícího úrok z neoprávněného jednání správce daně. Jelikož žalobkyni ve smyslu uvedeného ustanovení přiznaný úrok mnohonásobně převyšuje žalovanou částku, není možné žalobkyni v jejím žalobním nároku vyhovět. 4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků jak o uplatnění žalovaného nároku žalobkyní u žalované [datum], tak o jejím projednání žalovanou [datum], a dále ze skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6. a 7. (na která v tomto směru odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce odkázal na § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, 2 a § 8 odst. 1, 3 OdpŠk, přičemž žalobu ohledně žalovaného nároku shledal nedůvodnou. 5. Soud I. stupně (s poukazem na podmínky, jejichž naplnění je nezbytné pro úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu), konstatoval, že účastníci nesporovali okolnosti postupu správce daně, tj. Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, který vydal předmětné zajišťovací příkazy, ani o to, že žalobkyně proti zajišťovacím příkazům brojila odvoláními, žalobami ve správním soudnictví i kasační stížností. Žalobkyně tvrdila, žalovaná nesporovala a výsledky provedeného dokazování bylo podpořeno, že na zajišťovací příkazy správce daně navázal daňovou exekucí postihující majetek žalobkyně. Účastnící se shodovali i v tom, že žalobkyně docílila odklizení zajišťovacích příkazů, které byly zrušeny, nicméně žalovaná poukazovala na to, že se tak ale nestalo pro jejich nezákonnost. 6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyní jako nezákonné označované zajišťovací příkazy nebyly zrušeny pro nezákonnost, pročež není naplněna podmínka vyplývající z § 8 odst. 1 OdpŠk. Pro nezákonnost bylo ve správním soudnictví zrušeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2914/17/5100-41453-711400, avšak žalobkyně od tohoto rozhodnutí svou újmu neodvozovala. Tvrzená újma (vzhledem k její specifikaci ze strany žalobkyně a k čemu její vznik připisovala) nemůže být zapříčiněna ani rozhodnutím Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 860948/19/2407-50521-402678, jímž správce daně zamítl námitku žalobkyně proti postupu správce daně, který na osobní daňový účet žalobkyně nepřipsal úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu; navíc by nebyl splněn předpoklad existence zrušení pravomocného rozhodnutí, když o změně uvedeného rozhodnutí bylo rozhodnuto v řízení o odvolání, tj. v řízení o řádném opravném prostředku. Pokud žalobkyně zdůrazňovala rovněž význam daňové exekuce, za nezákonné ve smyslu § 8 OdpŠk podle soudu I. stupně nelze považovat (ve věci vydané) exekuční příkazy, když se nejedná o rozhodnutí, která by byla pro nezákonnost zrušena; daňovou exekuci na jejich základě vedenou nelze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk., neboť postup finanční správy vyústil ve vydání rozhodnutí. 7. Nárok uplatněný žalobou není dán ani z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 OdpŠk a to ani ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci v rámci vydání zajišťovacích příkazů a jejich následného přezkumu, neboť se jednalo o úkony úředního postupu vedoucí k vydání rozhodnutí (k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 2 Cdon 129/97). 8. Soud I. stupně dále uvedl, že vázán konstatováním„ nesprávného úředního postupu“ v rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30340/20/5100-41453-711400, když nelze směšovat podmínky odpovědnosti státu za škodu z hlediska existence odpovědnostního titulu podle OdpŠk, a to, jak správní orgán v rámci odvolacího přezkumu v souvislosti s požadavkem žalobkyně na přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně kvalifikoval postup Odvolacího finančního ředitelství při odvolacím přezkumu zajišťovacích příkazů, tj. skutečnost, že správní orgán konstatoval existenci nesprávného úředního postupu (a na tom založil své rozhodnutí o tom, že je na místě žalobkyni přiznat úrok z neoprávněného jednání správce daně), bez dalšího neznamená, že by soud měl rezignovat na zjišťování podmínky existence odpovědnostního titulu. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na to, že zákonodárce v § 254 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 vyjádřil, že úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně, nicméně ani to neznamená, že by rozhodovací činnost Odvolacího finančního ředitelství nahrazovala úvahu soudu při posuzování podmínek odpovědnosti státu za škodu. Rozhodování o přisouzení úroku z neoprávněného jednání správce daně má z povahy věci jinou funkci (jiný smysl a účel) než rozhodování soudu o žalobě na odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a byť fakticky dochází k propojení právní úpravy v zákoně č. 280/2009 Sb. se zákonem OdpŠk, nemá pro daňový subjekt pozitivní rozhodnutí o přiznání úroku (a důvody vedoucí k takovému rozhodnutí) jiný vliv než je ten, že se úrok započítává jak na náhradu majetkové škody, tak i na přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 9. Soud I. stupně uzavřel, že již jen s ohledem na absenci odpovědnostní titulu je žaloba nedůvodná a žalobkyni nelze požadované odškodnění přisoudit. Nad rámec uvedeného konstatoval, že i za splnění podmínky existence odpovědnostního titulu by nebylo možné opomenout, že daňová exekuce trvala velmi krátkou dobu (od [datum] do [datum]), daňové řízení je neveřejné, a lze si proto obecně stěží představit, že by takový„ zásah“ mohl způsobit nemajetkovou újmu v rozsahu líčeném žalobkyní. V případě splnění podmínky existence odpovědnostního titulu by musel zohlednit i to, že žalobkyni byl přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně; nebylo by proto možné žalobkyni přisoudit peněžité zadostiučinění v požadované výši,„ podkročující“ částku odpovídající žalobkyni přiznanému úroku z neoprávněného jednání správce daně; žalobkyně by byla s ohledem na zákonem konstruované započtení s nárokem na odškodnění tvrzené nemajetkové újmy poskytnutím peněžitého zadostiučinění neúspěšnou. Ze všech uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“ s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. čtyři paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání s tím, že soud I. stupně neprovedl důkazy, které žalobkyně navrhla, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. V doplnění odvolání žalobkyně namítla, že prvostupňový soud nesprávně dovodil, že v posuzované věci nebyly zajišťovací příkazy zrušeny pro nezákonnost, a není tak naplněna p