58 CO 300/2022-130 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.) 2. Soud I. stupně takto rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení) požadovaném z titulu náhrady majetkové újmy (škody) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“ případně„ zákon o odpovědnosti za škodu“), která měla žalobkyni vzniknout tím, že v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 196/2006 (dále jen„ posuzované řízení“), se pohledávky (v žalobě specifikované) za [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ AZ-Audit“), která byla v posuzovaném řízení v postavení žalované, staly nevymahatelnými. 3. Uvedený nárok na náhradu majetkové újmy (škody), který byl uplatněn v žalobě datované dnem [datum] spolu s nárokem na náhradu nemajetkové újmy (zadostiučinění), byl vyloučen usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 25/2020-261, k samostatnému řízení. 4. Soud I. stupně v projednávané věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků jak o předběžném uplatnění žalovaného nároku u žalované dne [datum], tak o jeho projednání žalovanou dne [datum] s tím, že ho žalovaná shledala nedůvodným. Dále měl z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Cm 196/2006 za zjištěný samotný průběh posuzovaného řízení, jak ho popsal v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 6., a z listinných důkazů v řízení provedených další skutková zjištění (o postoupení v posuzovaném řízení žalované pohledávky na žalobkyni, o průběhu exekuce vedené žalobkyni na majetek [právnická osoba]) popsaná pod body 7. až 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí (odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 OdpŠk, přičemž žalobu shledal nedůvodnou. 5. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení náhrady škody spočívající ve třech dílčích nárocích, které jí měly vzniknout v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, v jejímž důsledku se tyto nároky následně staly nevymahatelnými po primárním dlužníkovi; posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] [právnická osoba] s. r. o., která v jeho průběhu postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni; žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v průběhu posuzovaného řízení bylo kromě nesprávného úředního postupu vydáno mnoho rozhodnutí, která byla pro nezákonnost zrušena a měněna; a že posuzované řízení bylo pravomocně skončeno až dne [datum]. Konstatoval, že žalobkyně v důsledku takto dlouze vedeného řízení dovozovala následnou nevymahatelnost nároků, které nyní žádá po státu a které specifikovala jednak částkou jistiny žalobkyni v posuzovaném řízení přiznané ve výši [částka] s příslušenstvím, částkou [částka] žalobkyni v posuzovaném řízení přiznanou na náhradu nákladů řízení a částkou [částka] představující pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vůči [právnická osoba] na nákladech řízení zaplacených na základě pravomocného rozhodnutí, které následně bylo zrušeno. Ohledně existence odpovědnostního titulu v projednávané věci spočívajícího v nepřiměřené délce řízení soud I. stupně vyšel ze závěrů řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. 19 C 25/2020 ohledně nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu, v němž celkovou délku posuzovaného řízení 12 let a 5 měsíců ve vztahu k žalobkyni (počítanou od [datum] do [datum]) shledal i s ohledem na jeho specifika (spočívající zejména v postupu soudů) nepřiměřenou. Dále vyšel ze zjištění, že v exekuci zahájené k návrhu žalobkyně po skončení posuzovaného řízení a vedené exekutorem Exekutorského úřadu Cheb Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], resp. [spisová značka], na majetek [právnická osoba] Audit stále probíhají úkony ke zjištění majetku povinné; že byl zjištěn další v exekuci postižitelný majetek primárního dlužníka (starší automobil tovární značky Peugeot 207); byla zaplacena„ srážkami z peněžního ústavu [právnická osoba] částka [částka]) a ke dni [datum] (datum sdělení exekutora soudu I. stupně) zbývající dluh činí [částka]. Ohledně prvních dvou nároků shora uvedených uzavřel, že„ exekuce vedená proti [právnická osoba] neskončila a z jejího výsledku nelze dospět k závěru o nevymahatelnosti pohledávky a jejího neuspokojení vůči primárnímu dlužníkovi“. Ohledně pohledávky, spočívající v náhradě nákladů řízení zaplacených ve výši [částka] z následně zrušeného rozhodnutí, žalobu na náhradu škody proti státu shledal předčasnou za situace, kdy žalobkyně tuto pohledávku nezažalovala, ani jí nijak nevymáhala po primárním dlužníkovi,„ nesnažila se jí tedy nikterak domoci“,„ exekuční řízení vedené vůči jiným pohledávkám na náhradu škody je dosud vedeno a je částečně úspěšným“.„ Opět tedy nelze dospět k závěru, že dlužník poškozeného je nemajetný, a že vedení dalšího řízení vůči němu by bylo neúčelné“. K argumentaci žalobkyně, že předmětné řízení, nebýt průtahů a jeho nepřiměřené délky mělo skončit již k roku [rok], uvedl, že neprokázala, že by k tomuto datu jakkoliv vymohla všechny uváděné pohledávky. Již s ohledem na samu skutečnost postoupení pohledávek v roce 2006 na žalobkyni si žalobkyně podle soudu I. stupně musela být vědoma rizika spojeného s koupí pohledávek spočívající v jejich nevymahatelnosti, případně vymahatelnosti pouze zčásti. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se hodnocení postavení státu jako posledního dlužníka neshledal důvodnou argumentaci žalobkyně spočívající v tom, že„ minimálně ohledně nároku na náhradu škody ve výši [částka] z titulu nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech řízení“ zaplacených na základě pravomocného rozhodnutí, které následně bylo zrušeno, může její zaplacení požadovat jak po primárním dlužníku, tak po žalované. Ze všech shora uvedených důvodů,„ tj. s ohledem na vedení exekučního řízení, resp. neuplatnění nároku po primárním dlužníkovi týkajícího se posledního dílčího nároku na zaplacení částky [částka]“ soud I. stupně dospěl k závěru o předčasnosti podané žaloby, a proto ji v plném rozsahu zamítl. 6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“) s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. pět paušálních náhrad nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), a to za vyjádření k žalobě a účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). 7. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné tzv. blanketové odvolání. V němž namítla, že závěr soudu I. stupně o předčasnosti žaloby vychází z nesprávného právního posouzení; nadto by se případná předčasnost týkala jen malé části žaloby, u zbytku je zcela vyloučena, což by soud I. stupně zjistil zohledněním dalších skutečností a provedením dalších důkazů. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. V doplnění odvolání žalobkyně uvedla, že škoda, o jejíž náhradu v řízení jde, byla žalobci způsobena zčásti ([částka]) nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a zčásti ([částka]) nezákonným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze. Poukázala na to, že se svými nároky požadovanými v posuzovaném řízení vůči [právnická osoba] sice uspěla, ale stalo se tak po tak dlouhé době, že uvedená společnost mezitím přestala vykonávat (nejen) podnikatelskou činnost a její zbytkový majetek k uspokojení nároků žalobkyně ani zdaleka nedostačuje. Žalobkyně po skončení posuzovaného řízení uplatnila v něm přiznané pohledávky (včetně náhrady jeho nákladů) v exekuci, v ní však bylo vymoženo jen cca 15 % částky (při zohlednění úroků z prodlení by to bylo ještě podstatně méně), a to navíc před třemi lety; od té doby nebyla vymožena jediná Kč. Nezákonnými rozhodnutími, jimiž byla žalobkyni způsobena škoda, jsou rozsudky Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jimiž byla v původním řízení žaloba žalobkyně nejdříve z větší části zamítnuta, resp. jejich nákladové výroky ukládající žalobkyni povinnost nahradit [právnická osoba] náklady řízení a které byly zrušeny Nejvyšším soudem, přičemž žalobkyně mezitím musela pod hrozbou exekuce povinnost k náhradě nákladů řízení splnit, čímž jí po zrušení nezákonných