58 CO 345/2022-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci [částka] (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.). 2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky po žalované 2) s tvrzením, že žalobce je oprávněným v exekučním řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaným 1) jako povinným a žalovanou 2) jako manželkou povinného na základě vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], přičemž exekuci dříve vedl Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor, a v současnosti ji vede Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor. Soudní exekutor vydal dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] o přikázání jiné peněžité pohledávky, a to všech pohledávek, splatných, nesplatných nebo které teprve budou ze vztahů povinného a jeho dlužníka vznikat, vyplývajících především z titulu nároku povinného na vypořádací podíl z vypořádání zaniklého společného jmění žalovaných, jakož i z titulu nároku na plnění ze všech jejich smluvních i bezesmluvních vztahů jiných. Žalobce dále uvedl, že předmětem řízení ve věci samé je vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále i jen,,SJM“) žalovaných,„ a to pokud jde o povinnost bývalé manželky nahradit, co bylo ze společného jmění manželů vynaloženo na její osobní majetek“. Podle žalobce bylo manželství žalovaných rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 186/2019-24, nicméně část jejich společného jmění nebyla dohodou vypořádána a v jejich zaniklém společném jmění se dosud nachází majetek v zákonném majetkovém režimu, který žalobce podrobněji specifikoval. Svou aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na vypořádání společného jmění žalovaných dovodil z ust. § 312 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), podle něhož,,jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštního právních předpisů povinnému, provádí místo povinného oprávněný“. Zdůraznil, že neusiluje o komplexní vypořádání společného jmění manželů žalovaných, nýbrž„ postihuje právě a jen povinnost bývalé manželky uhradit v rámci vypořádání to, co bylo ze SJM vynaloženo na majetek v jejím osobním vlastnictví“, a jeho návrh„ směřuje ke stanovení pohledávky, která je postižena označeným exekučním příkazem“. Žalobce dospěl k částce požadované výplaty ve výši [částka] výpočtem tak, že jde o 75 % z kupní ceny utržené za prodané společné nemovitosti manželů. 3. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Ztotožnili se s právním názorem prvostupňového soudu vyjádřeným v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 45/2022-50 o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, a Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího vyjádřeným v jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 100/2022-75, že žalobce postrádá aktivní věcnou legitimaci. Dále uvedli, že předmětné nemovité věci (jednotky) nabyla výlučně žalovaná 2) za své výlučné prostředky, nemovité věci nenáležely do SJM žalovaných a nemohou být předmětem jeho vypořádání. Nemohla a nemůže tak žalovanému 1) vzniknout jakákoli pohledávka z tohoto titulu vůči žalované 2), která by mohla být přikázána žalobci. Žalovaní též zpochybnili existenci a výši exekučně vymáhané pohledávky žalobce za žalovaným 1), byť připustili, že posuzování této otázky není předmětem tohoto řízení. 4. Soud I. stupně učinil následující skutková zjištění, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že žalobce a žalovaný 1) ujednali formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] dohodu o splnění pohledávek a svolení k vykonatelnosti, týkající se zápůjček poskytnutých žalobcem žalovanému 1). Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal dne [datum] vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [číslo jednací] Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky specifikované jako„ jiná peněžitá pohledávka než ze smlouvy o účtu s peněžním ústavem, a to pohledávka, či všechny pohledávky, splatné, i dosud nesplatné nebo které teprve ze vztahů povinného a jeho dlužníka budou v budoucnu postupně vznikat, vyplývající především z titulu nároku povinného na vypořádací podíl z vypořádání zaniklého společného jmění s jeho bývalou manželkou [jméno] [příjmení], jakož i z titulu nároku na plnění ze všech jejich smluvních i bezesmluvních vztahů jiných“. Žalovaní uzavřeli formou notářského zápisu sepsaného dne [datum] Mgr. [jméno] [jméno], notářem, pod spi. Zn. [spisová značka], NZ [číslo] 2012 smlouvu o zúžení společného jmění manželů ohledně v budoucnu nabytého majetku a závazků. Manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 186/2019-24. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Co 393/2021-492 bylo rozhodnuto o odvolání žalovaných (v postavení povinných) v rámci exekučního řízení (vedeného k návrhu žalobce v postavení oprávněného) tak, že exekuce se zčásti zastavuje a zčásti se usnesení soudu I. stupně zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná 2) a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřely dne [datum] kupní smlouvu, kterou žalovaná 2) prodala jednotky [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na jednotce [číslo] vše s příslušným podílem na společných částech domu a na pozemcích. 5. Soud I. stupně neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz ustanovením znalce k ocenění jednotek, ani žalovanou 2) navrhované důkazy výslechem obou žalovaných, čestnými prohlášeními žalovaného 1) k původu finančních prostředků, potvrzením finančního úřadu ohledně obou žalovaných, smlouvou o koupi jednotek z roku 2012 a záznamy z jednání mezi účastníky z jara 2020, kdy všechny tyto důkazy měly směřovat k prokázání, co bylo obsahem SJM žalovaných, neboť s ohledem na právní závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce se jeví provedení těchto důkazů nadbytečným (i zjišťování hodnoty jednotek bylo nadbytečné a na výsledku řízení nemohlo ničeho změnit). 6. Soud I. stupně po citaci úst. § 765 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,, o. z.“) a § 312 odst. 1, 2 o. s. ř. neshledal žalobní návrh důvodným. Uzavřel, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání návrhu na vypořádání společného jmění žalovaných. Již jen z dikce ust. § 765 odst. 2 o. z. je zřejmé, že žalobu (návrh na vypořádání rozhodnutím soudu) může podat jeden z bývalých manželů, což ovšem žalobce není. Je nutno rozlišovat případnou pohledávku vzniklou z vypořádání společného jmění bývalých manželů na jedné straně a právo navrhnout soudu, aby vypořádání provedl, na druhé straně. Jde o dvě různá, samostatná práva. Právo navrhnout vypořádání, které zákon přiznává bývalému manželovi, není právem na plnění a neodpovídá mu žádný dluh, není tudíž pohledávkou. A naopak, přikázání hypotetické budoucí pohledávky z vypořádání SJM v sobě nezahrnuje právo učinit jednání či procesní úkon, kterým by teprve taková pohledávka vznikla. Žalobci byla přikázána hypotetická budoucí pohledávka, avšak nikoli právo domáhat se jejího vytvoření rozhodnutím soudu. Aplikace ust. § 312 odst. 2 o. s. ř. není přiléhavá. V nynější věci totiž nejde o jednání potřebné k uplatnění práva (čímž je v této souvislosti zákonem míněno uplatnění přikázané pohledávky), nýbrž o snahu teprve dosáhnout vytvoření pohledávky rozhodnutím soudu. Přikazovaná pohledávka (na plnění z titulu vypořádání SJM žalovaných) neexistuje, přičemž zatím není dán ani základ takového práva (viz odst. 15 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 100/2022-75). Právní konstrukce žalobce by vedla k absurdním důsledkům. Podle jím uplatněné logiky by na základě přikázání hypotetické budoucí pohledávky z vypořádání SJM mohl žalobce též vypořádat SJM dohodou se žalovanou 2). Vypořádání společného jmění manželů se musí vždy týkat nějakých konkrétních položek jmění (byť ne nutně všech), v žalobě žalobce však žádné položky jmění k vypořádání navrženy nejsou. Jediným obsahem žaloby je vytvoření pohledávky na zaplacení náhrady z titulu vypořádání – avšak není zřejmé čeho, když žádné konkrétní položky jmění se žalobcem navrhovaným rozhodnutím soudu vypořádat nemají. Žalobce si je či musí být vědom, že není oprávněn žádné konkrétní majetkové položky za jednoho z manželů vypořádávat. Řízení o vypořádání společného jmění má specifický charakter. Jedná se o iudicium duplex, v němž soud není vázán návrhem účastníků (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tudíž by podle o