58 CO 38/2022-282 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s opravným usnesením soud I. stupně vyloučil dvorní trakt o výměře 242,25 m² zkolaudovaný v roce 2002 na nemovitosti [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], pověřeným k provedení exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], čj. 35 Nc 11314/2005-4, na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum] proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], ve prospěch oprávněné [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I.) a uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení tohoto dvorního traktu z výše uvedené exekuce s tím, že Ing. [příjmení] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 532 m², jehož součástí je stavba - bytový dům [adresa]. Na tomto pozemku nechal žalobkyni vybudovat stavbu – dvorní trakt, která je samostatnou stavbou a která již svojí rozlohou 242,52 m² není součástí stavby bytového domu. V rámci výše uvedené exekuce byla nařízena dražba nemovitosti ve vlastnictví povinného [příjmení] [příjmení], přitom nebylo nikterak zohledněno, že vlastníkem dvorního traktu je třetí osoba. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně neprokázala, že by se jednalo o samostatnou stavbu a že by byla jejím vlastníkem. 4. [ulice] účastník na straně žalované tvrdil právní zájem na výsledku sporu a s tím, že je věřitelem pohledávky za povinným, jeho pohledávka je zajištěna smluvním zástavním právem k předmětným nemovitostem. 5. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků dospěl soud I. stupně k závěru, že bylo prokázáno, že dnešní stavba - dvorní trakt na adrese [ulice a číslo] byly původně stáje, které žalobkyně zbourala a na jejich místě postavila novou budovu, kde zřídila recyklaci odpadu z fotografického materiálu a později nad tuto provozovnu postavila ještě nástavbu, kde jsou umístěny kanceláře. Vycházel přitom zejména z výpovědí svědků. Uzavřel, že se jedná o novou budovu, zcela nezávislou na budově přední. Skutečnost, že stavbu zhotovila žalobkyně, měl za prokázanou rovněž všemi listinami týkajícími se prováděné stavby, na nichž žalobkyně figuruje buď jako stavebník, žadatel, nebo investor. Vlastnictví žalobkyně měl za prokázané rovněž aktuálním výpisem z katastru nemovitostí, kde je žalobkyně uvedena jako vlastník nemovitosti. 6. Po právní stránce posoudil požadavek žalobkyně dle § 267a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), její vlastnictví dané stavby dle § 498 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) sm tím, že vlastníkem nově vzniklé, resp. vytvořené stavby je její stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy osoba, která měla v úmyslu stavbu nabýt do svého vlastnictví. Žalobě tedy v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení včetně nákladů cestovného v celkové výši [částka]. Opravným usnesením s odkazem na § 164 o. s. ř. opravil nákladový výrok tak, že tuto povinnost má žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná společně s vedlejším účastníkem včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnili odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c/, d/ e/ a g/ o. s. ř. Vytýkali soudu I. stupně nesprávná skutková zjištění s tím, že neodpovídají provedenému dokazování a byla učiněna v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí v otázce nabytí vlastnického práva k nové věci originárně výstavbou. Nesprávně byl vyhodnocen i výpis z katastru nemovitostí. Ohledně jednotlivých listin uvedených v odst. 9 až 16 odůvodnění napadeného rozsudku namítali, že minimálně tři poslední listiny nejsou pro posouzení věci relevantní, neboť se týkaly až druhé etapy stavby – dostavby druhého podlaží dvorního objektu, prováděné v období kolem roku 2000. V té době již stavba jako věc v právním slova smyslu existovala. Touto částí stavby nemohlo dojít ke vzniku vlastnického práva originárně výstavbou, šlo pouze o změnu již existující stavby. Vytýkali dále soudu I. stupně, že se vůbec nevypořádal s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou v průběhu řízení opakovaně upozorňovali. Poukázali na to, že dle této judikatury je vlastníkem ten, kdo věc vytvořil, a jde-li o stavbu, ten, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro sebe. Není přitom rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Není ani rozhodné, kdo byl stavebníkem ve veřejnoprávním smyslu. Z tohoto důvodu tak v dané věci nebylo možno veřejnoprávními listinami zjistit žádné rozhodné okolnosti. Tyto listiny osvědčují pouze postavení žalobkyně z hlediska veřejného práva. To však pro posouzení dané věci není relevantní. Namítali, že z uvedených listin nelze seznat, zda byla stavebníkem v soukromoprávním smyslu, tj. zda fakticky stavěla s úmyslem stavět pro sebe. Žádný ze svědků nebyl schopen říci, kdo fakticky stavbu prováděl, kdo relevantním způsobem projevil úmysl stavět pro sebe. Uvedli, že komunikovali s Ing. [příjmení], aniž by bylo zřejmé, zda ten jednal za sebe či za žalobkyni. Žalobkyně byla poučena dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, že nabyla vlastnické právo originární výstavbou, k tomu předložila pouze uvedené listiny, z nichž takový závěr učinit nelze. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno. Nesouhlasili ani s tím, že soud I. stupně zohlednil výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětné stavby. Poukázali na to, že zápis do katastru byl učiněn až v průběhu řízení, katastrální úřad přitom učiní zápis na základě předložených listin, jejich pravdivost nepřezkoumává. Poukázali dále na to, že tento zápis nemohli nijak ovlivnit. Žalobkyně se tímto způsobem pokusila obejít přezkumnou pravomoc soudu. Za takových okolností nemůže být daný zápis ani způsobilým podkladem pro dovolání se důvěry ve veřejné rejstříky, ani se dovolat domněnky podle § 980 o. z. Tento postup žalobkyně považovali za jednání v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 a § 9 o. z. Žádali, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 9. V doplnění odvolání dále namítli, že soud I. stupně zaměnil obchodní společnost žalobkyně s obchodní firmou stavebníka [právnická osoba] Nadto dle důkazů vnesených do řízení nebyla vlastníkem vylučovaných nemovitostí [právnická osoba] N s. r. o., ale její jednatel [příjmení] [příjmení]. Poukázali přitom na to, že dle výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne [datum] pod [právnická osoba] s. r. o., současný název [právnická osoba] byl do obchodního rejstříku zapsán až [datum]. Poukázali v této souvislosti na to, že rozhodnutí o stavebním povolení, kolaudační rozhodnutí byla vydána v roce 1995 a 1996. Žalobkyně se tak nemohla stát vlastníkem stavby, neboť v té době neexistovala. Stavebníkem nebyla dle listinných důkazů [právnická osoba] N s. r. o., ale [právnická osoba], která byla vymazána z obchodního rejstříku dne [datum]. Jednatelem obou společností byl Ing. [příjmení], ten si musel být vědom toho, že skutečným stavebníkem byla již zlikvidovaná společnost [právnická osoba], přesto zahájil toto řízení sb tvrzením, že stavebníkem byla žalobkyně, i když v dané době neexistovala. Poukázali dále na listinu o zřízení věcného břemene ze dne [datum], kterou uzavřel Ing. [příjmení] coby vlastník se žalobkyní coby oprávněnou z věcného břemene. Tato smlouva byla doložena společně s prohlášením Ing. [příjmení], že žalobkyně byla údajně stavebníkem předmětných nemovitostí. Tvrzení žalobkyně tak považovali za nevěrohodná a nepravdivá. Vytýkali soudu I. stupně, že neprovedl důkaz obsahem spisu katastrálního úřadu, na jehož základě byl proveden vklad vlastnického práva žalobkyně, jak požadovali. Z tohoto důvodu nemohla být uvedená argumentace vznesena již před soudem I. stupně. Žalobkyně tak není ve věci aktivně legitimována. Setrvali na svém odvolacím návrhu. 10. Odvolání vedlejšího účastníka směřovalo proti opravnému usnesení, namítal, že soud nemůže opravným usnesením doplnit práva a povinnosti, které nebyly upraveny opravovaným rozsudkem, soud I. stupně měl vydat doplňující rozsudek, v takovém případě by měl řádně doplnit, na základě kterého ustanovení povinnost vedlejšímu účastníkovi ukládá. Žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. 11. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalované a vedlejšího účastníka ztotožnila se závěry soudu I. stupně, odvolání považovala za nedůvodné. Poukázala na to, že bylo prokázáno, že nechala