58 CO 417/2021-95 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 9,75% úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). Rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s přísl. s tvrzením, že žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dne [datum] nastala pojistná událost [číslo] v důsledku které došlo ke vzniku škody, žalobkyně v souladu s pojistnou smlouvou poskytla pojistné plnění ve výši [částka]. Při šetření pojistné události bylo zjištěno, že dne [datum] v 11:25 hod. v [obec a číslo] řídil žalovaný osobní vozidlo [registrační značka] a v prostoru křižovatky nedodržel bezpečnostní vzdálenost a zezadu narazil do osobního vozidla [registrační značka]. Přitom došlo ke hmotné škodě na obou vozidlech. U žalovaného bylo provedeno odborné měření přístrojem [příjmení], kdy u prvního měření dne [datum] v 12:11 hod. bylo naměřeno 0,48 g alkoholu. U druhého měření téhož dne v 12:16 hod. bylo naměřeno 0,49g alkoholu. U řidiče druhého vozidla bylo požití alkoholu přístrojem [příjmení] vyloučeno. Svým jednáním způsobil žalovaný škodu představující náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla [registrační značka], vyčíslenou dle přiložené faktury na částku [částka]. V důsledku poskytnutí pojistného plnění žalobkyní přešlo v souladu s § 10 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů právo na náhradu vzniklé újmy z poškozených na žalobkyni, žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítl, že žalobkyni regresní nárok nevznikl. Žalovaný totiž nebyl shledán odpovědným za protiprávní jednání v souvislosti se zjištěnými hodnotami alkoholu v dechu. Z výčtu právních důvodů § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je zřejmé, že toto právo nevzniká pojistiteli následkem skutečnosti, že u pojištěného řidiče byla zjištěna dechovou zkouškou přítomnost alkoholu v dechu. Žalobkyně musí prokázat, že žalovaný, coby pojištěný, základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích porušil a současně musí prokázat, že takové porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je žalovaný povinen zaplatit. 3. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] v 11:20 hod. v [obec a číslo] způsobil žalovaný dopravní nehodu, při které došlo k hmotné škodě. V dechu žalovaného v 11:25 hod. bylo naměřeno 0,48 g alkoholu a následně i z vyšetření krve v 13:20 hod. mu bylo naměřeno 0,5g alkoholu; bylo tak zjištěno, že v době dopravní nehody a následně bylo žalovanému naměřeno od 0,48 g do 0,5 g alkoholu (viz detail z relace o dopravní nehodě [číslo jednací], znalecký posudek z oboru zdravotnictví, toxikologie Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne [datum] vypracovaný v rámci správního řízení). Žalovaný požil alkohol v míchaném nápoji (cca 0,5 litru obsahující 13 objemových procent alkoholu), který si vzal z ledničky a o přítomnosti alkoholu v míchaném nápoji nevěděl. Míchaný nápoj s alkoholem dala do ledničky předchozího večera [jméno] [příjmení] po oslavě narozenin s kamarádkami. Pojistitel žalovaného vyplatil z pojistné události poškozenému částku [částka]. Žalovaný byl v přestupkovém řízení uznán vinným tím, že nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost před sebou jedoucím vozidlem a neměl u sebe řidičský průkaz a spáchal tak přinejmenším z nedbalosti přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (zákon o silničním provozu). Řízení o přestupku žalovaného ze dne [datum], a to o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů bylo zastaveno, neboť odpovědnost fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. 4. Soud I. stupně po citaci ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb., shledal žalobu důvodnou. V daném případě je odpovědnost pojistníka podle citovaného ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla objektivní a nezávisí na zavinění. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Pojistitel tak má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., namítl, že nesouhlasí s právním posouzením regresního nároku žalobkyně, kdy nalézací soud dospěl k závěrům, že v daném případě na žalovaného dopadá objektivní odpovědnost bez zřetele na jeho zavinění. Základním předpokladem pro uplatnění regresního postihu podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., v rozhodném znění, je porušení zákonné povinnosti pojištěného. Žalovaný se domnívá, že nelze na skutková zjištění nalézacího soudu aplikovat objektivní odpovědnost pojištěného bez vazby na zavinění, neboť žalovaný ani při vynaložení běžné péče a opatrnosti, s ohledem na všechny okolnosti, nemohl seznat, že konzumoval alkohol, neboť ten požil nevědomky přimíchaný do nealkoholického nápoje. Takovýto postup by byl přísný a formalistický a neodpovídal by smyslu a účelu tohoto postihového práva proti pojištěnému, neboť toto právo má potírat právě úmyslné zaviněné protiprávní jednání pojištěného v přímé návaznosti na vznik škody. S tím pak souvisí samotné prokazování oprávněnosti nároku žalobkyně. Nalézací soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v době řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, aniž by pro takové tvrzení existoval objektivní důkaz, či jiné zjištění. Zákonodárce s tzv. regresním nárokem spojuje toliko ovlivnění alkoholem a nikoliv samotnou konzumaci alkoholu. Samotná konzumace alkoholu nezpůsobuje bezprostřední ovlivnění alkoholem, o ovlivnění alkoholem můžeme hovořit až v době, kdy tento pronikne do krve a je zjištěn jeho průkaz k tomu určenými prostředky. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] v 11:25 hod., nicméně k detekci alkoholu v dechu žalovaného došlo až [datum] ve 12:11 hod., tedy téměř s hodinovým odstupem. Navzdory provedenému dokazování má žalovaný za to, že žalobkyně neprokázala vznik regresního nároku ve smyslu ust. § 10 zákona č. 168/1999 Sb. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020, který vyložil, že„ při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí (§ 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů) a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá.“ Závěry Nejvyššího soudu jsou aplikovatelné na projednávanou věc, neboť žalobce při zachování běžné péče a opatrnosti nemohl vědět, že naplňuje důvod k regresnímu postihu pojistitele. Žalovaný nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, pokud jde o náklady řízení vynaložené za právní zastoupení, tyto nelze považovat za účelně vynaložené, neboť žalobkyně nejprve komunikovala s žalovaným sama prostřednictvím specializovaného personálu, zařazeného v týmu„ regresy a postihy“, je tedy zřejmé, že žalobkyně disponuje dostatečnou kapacitou odborných zaměstnanců s právním vzděláním, kteří mohou prosazovat její zájmy před soudy. Navíc se nejednalo o nikterak skutkově a právně složitou věc. Účelnost vynaložení nákladů na právní pomoc advokáta je přinejmenším sporná, žalovaný se nadto nebránil konstruktivnímu jednání s žalovanou, což i písemně prezentoval. Žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. 6. Žalobkyně se vyjádřila k podanému odvolání a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný namítá, že soud I. stupně uzavřel, že žalovaný byl v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, aniž by k tomu měl objektivní důkaz, či jiné zjištění, když o ovlivnění alkoholem můžeme hovořit až v době, kdy tento pronikne do krve. Soud I. stupně provedl k důkazu spis Magistrátu Hlavního města Prahy sp. zn. S - MHNP - [číslo], a zejména znalecký posudek z oboru toxikologie, v němž byl proveden zpětný výpočet alkoholu v krvi žalovaného k času dopravní nehody, a to z laboratorního nálezu z odebrané krve ze dne [datum] v 13.15 hod., kdy bylo v krvi žalovaného zjištěno 0,5 g alkoholu