62 CO 142/2021-132 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (ad I. rozsudku ve znění opravného usnesení ze dne [datum]), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (ad II. rozsudku) a dále ho zavázal k povinnosti zaplatit státu zálohované svědečné ve výši, která bude stanovena samostatným rozhodnutím (ad III. rozsudku). Doplňujícím usnesením ze dne [datum] určil výši těchto nákladů částkou [částka] s tím, že jde o svědečné a určil jeho splatnost. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, které měl žalovanému poskytnout na základě neplatné smlouvy o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a listinných důkazů, vzal za zjištěné, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování realitních služeb a dne [datum] smlouva o zprostředkování obchodu a o advokátní úschově, v níž žalobce vystupoval jako zájemce a žalovaný jako zprostředkovatel. Předmětem smlouvy bylo uzavření kupní smlouvy zájemcem jako kupujícím ohledně pozemků a stavby v [katastrální uzemí] [anonymizováno] za celkovou kupní cenu [částka], z čehož kupní cena činila [částka] a částka [částka] představovala provizi zprostředkovatele – žalovaného. Žalobce se zavázal jako zájemce složit kupní cenu a částku odpovídající provizi v celkové výši [částka] do advokátní úschovy s tím, že následně bude částka [částka] odpovídající kupní ceně zaslána na účet advokátní úschovy a částka [částka] odpovídající provizi bude zaslána zprostředkovateli po zápisu žalobce jako výlučného vlastníka předmětu koupě. Kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako kupujícím a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími dne [datum]. Dne [datum] žalovaný vystavil daňový doklad [číslo] na částku [částka] splatnou dne [datum]. Výslechem svědkyně [příjmení] [příjmení] vzal prvostupňový soud za prokázané, že tato svědkyně poskytovala žalovanému právní servis, nebyla však pověřena žádnou ze stran, aby ji svědkyně při jednání zastupovala. Osobně se zúčastnila jednání před podpisem smluv, při němž se probíralo znění jednotlivých smluv, jednatelka žalobce si porovnávala vytištěné znění smlouvy se svými podklady. Do advokátní úschovy pak byla složena celková částka [částka], z čehož svědkyně vyplatila nákupní cenu [částka] a zbývající částku vyplatila dne [datum] žalovanému jako provizi. 3. Soud I. stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval hodnocením důkazů, z nichž vycházel při zjištění skutkového stavu, tyto hodnotil jako věrohodné. Nehodnotil důkaz„ na č. l. 24 až 25“, neboť z něj nebylo možno žádné relevantní skutečnosti dovodit. Pokud pak jde o komunikaci na č. l. 50 až 52 spisu, tak tato probíhala v roce 2018, smlouva byla uzavřena však již v roce 2017. Žalobce touto komunikací neprokázal, že by ho žalovaný uvedl žalobce v omyl ohledně placení zprostředkovatelské provize prodávajícími namísto žalobce. Další důkazy prvostupňový soud neprováděl s ohledem na to, že provedené důkazy umožňují učinit správná skutková zjištění. 4. Skutkový stav posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z., kdy odkázal na jeho § [číslo] odst. 1 a § [číslo] odst. 1. Žalobu neshledal důvodnou. Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zprostředkování podle § 2445 odst. 1 o. z., která je smlouvou úplatnou, uzavřením kupní smlouvy byl žalobcem jako kupujícím předmět smlouvy o zprostředkování naplněn, žalovanému tak vznikl nárok na zaplacení zprostředkovatelské provize ve sjednané výši [částka]. Tato částka byla žalovanému zaplacena z advokátní úschovy poté, když byly splněny i další podmínky pro její výplatu. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalobce ohledně neplatnosti zprostředkovatelské smlouvy z důvodu neznalosti jazyka a toho, že by žalobce byl uveden žalovaným v omyl. K tomu uvedl, že to byl žalobce, který uzavřel s žalovaným jako zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování, a je tak zcela nelogické, aby zprostředkovatelskou provizi platila strana prodávající z kupní smlouvy, která ani žádnou zprostředkovatelskou smlouvu se žalovaným uzavřenou neměla. Za nelogické považoval soud I. stupně i to, že se žalobce domáhal neplatnosti pouze jedné ze smluv, ačkoliv ve shodný okamžik byly uzavřeny celkem tři smlouvy a všechny byly uzavřeny v jazyce českém za shodných okolností, další dvě smlouvy ovšem žalobce z důvodu neznalosti českého jazyka nenapadá. Soud I. stupně proto nedovodil neplatnost smlouvy o zprostředkování z důvodu neznalosti jazyka jednatelkou žalobce, když navíc z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobce je právnickou osobou, která vznikla a byla zapsána podle českého práva, ve sbírce listin obchodního rejstříku je mimo jiné založen i notářský zápis ze dne [datum], tedy pouze o čtyři měsíce později, než byla uzavřena smlouva o zprostředkování, tento zápis je sepsán rovněž v českém jazyce a je z něj tak zřejmé, že žalobce, respektive jeho jednatelka, znalosti českého jazyka má a argumentaci o jazykové neznalosti tak využívá účelově. Prvostupňový soud nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně omylu podle § 583 o. z., když žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečnosti ohledně placení provize prodávajícími žalobci sděloval. Z předložené komunikace je jednoznačné, že tato probíhala až v roce následujícím po uzavření smlouvy o zprostředkování a kupní smlouvy, dále bylo smlouvou o zprostředkování a především výslechem JUDr. [příjmení] prokázáno, že jednatelka žalobce si smlouvu zkontrolovala, před podpisem smluv bylo znění smluv na osobním jednání jednatelkou, svědkyní a dalšími osobami konzultováno. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl. 5. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který ve sporu uspěl s tím, že jde o náklady právního zastoupení, které podrobně vyčíslil pod bodem 12. odůvodnění svého rozsudku podle advokátního tarifu (vyhláška [číslo] Sb). Výrok o nákladech řízení státu soud I. stupně odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. 6. Odvolací soud bude dále používat pro všechna tři rozhodnutí soudu I. stupně souhrnné označení rozsudek soudu I. stupně. 7. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaný. 8. Žalobce blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum]. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání v podstatě zopakoval argumentaci uplatněnou v řízení před soudem I. stupně. Nejprve stručně shrnul skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl a poté vyjádřil své námitky proti nim. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně o tom, že je nelogické, aby se žalobce domáhal neplatnosti pouze jedné ze smluv, ačkoliv ve shodný okamžik byly uzavřeny smlouvy celkem tři, všechny v českém jazyce. Žalobce nemá důvod domáhat se zrušení jiné smlouvy než smlouvy zprostředkovatelské, protože ostatní smlouvy byly uzavřeny v souladu s jeho skutečným úmyslem a očekáváními. Žalobce byl žalovaným uveden v omyl, čemuž nasvědčuje i prvotní formulace smlouvy realitní, která ve svém článku 4.1 uvádí, že provize zprostředkovatele je zahrnuta v celkové ceně nemovitosti a je splatná podle smlouvy o poskytování realitních služeb uzavřené mezi zprostředkovatelem a vlastníkem nemovitosti. Záměrem žalobce bylo pořízení čerpacích stanice včetně technologií na území České republiky, tento záměr je zcela v souladu se zbylými uzavřenými smlouvami, jediný nesouhlas spočíval v tom, že podle ústní dohody a podle písemné smlouvy o poskytování realitních služeb měla odměnu zprostředkovatele hradit strana prodávající, což se ovšem nestalo. Soud I. stupně tak neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl všechny důkazy potřebné k prokázání doznaných skutečností podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Dále pochybil při své úvaze, když uzavřel, že to byl žalobce, který s žalovaným uzavřel jako se zprostředkovatelem smlouvu o zprostředkování a je tak zcela nelogické, aby odměnu zprostředkovatele platil prodávající z kupní smlouvy, který podle úvahy soudu žádnou zprostředkovatelskou smlouvu uzavřenou neměl. Tento závěr nemá oporu v provedených důkazech a žalobce ho odmítá, neboť se jedná toliko o volní úvahu soudu. Žalobce poptával po žalovaném vhodnou investici, kterou by realizoval na území České republiky a byl to právě žalovaný, který nabídl zprostředkování prodeje čerpací stanice v [katastrální uzemí] [anonymizováno]. Je tak logické, že žalovaný měl tuto nabídku na svém portfoliu a lze předpokládat, že stejnou zprostředkovatelskou smlouvu měla se žalovaným uzavřena i strana prodávající z kupní smlouvy. Uvedená praxe, kdy zprostředkovatelskou smlouvu mají uzavřeny obě strany kupní smlouvy, je v České republice běžná, smluvní strany o tom vzájemně