62 CO 219/2022-72 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením před finančním arbitrem, ve kterém se domáhal určení neplatnosti 4 smluv o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení z neplatných smluv. Žalobce žádal přiznání částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení. [příjmení] [částka] měla dle žalobce představovat základní částku. Následně žalobce žádal navýšení základní částky o 10% z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnost prodloužit lhůtu pro vydání nálezu, o 10% z důvodu, že nevyužil možnosti prodloužit lhůtu k vydání rozhodnutí o námitkách, o 10% z důvodu, že se žalobce aktivně bránil nečinnosti a o 10% proto, že řízení bylo zatíženo nedůvodnými průtahy. Tvrdil, že finanční arbitr musel mít všechny podklady pro rozhodnutí v den podání návrhu na zahájení řízení. 3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu, nepřiměřenou délku řízení. Nemajetková újma je tak dle soudu I. stupně presumována a v posuzovaném případě nebyla její existence vyvrácena. Řízení před finančním arbitrem bylo dle nalézacího soudu zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Dle soudu I. stupně tak trvalo 3 roky a [anonymizováno] měsíců. Při úvahách o přiměřenosti délky řízení je dle nalézacího soudu třeba zohlednit, že bylo de facto rozhodováno ve 2 stupních. Dobu téměř 4 let nelze přesto dle soudu I. stupně považovat za zcela přiměřenou. Nesprávný úřední postup v podobě existence nepřiměřené délky řízení je dle soudu I. stupně dán a vzhledem k tomu, že se řízení týkalo nikoliv zcela zanedbatelné finanční částky, nelze dovodit nepatrný význam řízení pro žalobce, a je tak na místě přiznání zadostiučinění peněžitého. Nalézací soud v souladu se Stanoviskem určil základní částku [částka] za rok, kdy za první dva roky počítal s částkou o polovinu nižší, neboť každé řízení chvíli trvá. Základní částka činí dle nalézacího soud celkem [částka]. Soud I. stupně neshledal důvodným navýšení základní částky o 20% z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužení lhůty pro vydání nálezu a pro vydání rozhodnutí o námitkách, neboť dle něj není pravdou, že by finanční arbitr této možnosti nevyužil ani jednou. Nalézací soud však shledal důvodným požadavek žalobce o navýšení částky o 10% z důvodu nedůvodných průtahů. Dle soudu I. stupně je pravdivé, že například od března 2017 do [anonymizováno] [rok] a od [datum] do doby rozhodnutí o námitkách nebylo dle obsahu spisu ve věci konáno. Soud I. stupně současně shledal důvodným i požadavek žalobce na navýšení částky o 10% za to, že se proti nečinnosti finančního arbitra bránil. Na druhou stranu soud I. stupně zohlednil i složitost věci. Finanční arbitr řešil v jednom řízení 4 pojistné smlouvy, kdy nalézací soud shledal složitost zejména v nutnosti opatřování čtyřnásobku podkladů pro rozhodnutí. Situace týkající se opatřování podkladů pro rozhodnutí byla dle soudu I. stupně o to složitější, pokud v průběhu řízení žalobce stále platil pojistné na některé ze smluv a částka, kterou by měl na bezdůvodném obohacení navrhovatel obdržet, se v průběhu času stále měnila. Soud I. stupně proto shledal důvody pro snížení základní částky o 10%. Žalobce, který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení z neplatných pojistných smluv, navíc sám dle nalézacího soudu aktivně finančnímu arbitrovi nesděloval okolnosti rozhodné pro určení výše bezdůvodného obohacení, kterého se domáhal. Finančnímu arbitrovi z vlastní iniciativy ani nesdělil, že mu instituce v průběhu řízení vyplatila přes [částka]. Takovým postupem dle soudu I. stupně přispěl k délce řízení, kdy soud shledal, že tyto okolnosti jsou důvodem pro snížení základní částky o 10%. Závěr žalobce o tom, že finanční arbitr musel mít všechny podklady pro vydání nálezu v den podání návrhu na zahájení řízení je dle nalézacího soudu v zásadním rozporu s obsahem spisu. Na základě uvedených důvodů dospěl soud I. stupně k závěru, že peněžité zadostiučinění ve výši [částka] je přiměřené okolnostem daného případu. Proto žalobě v tomto rozsahu včetně úroku z prodlení vyhověl. Co do zbytku žalované částky žalobu zamítl, když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody. 4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou odůvodnil s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tím, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že žalobní nárok byl co do základu po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal nalézací soud žalobci náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady žalobce dle soudu I. stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši [částka] za každý z pěti úkonů včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka] ve výši [částka]. 5. Proti rozsudku, a to proti jeho výrokům I. a III. podala odvolání žalovaná a uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř.. Nesouhlasí zejména s výrokem o konstatování nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a rovněž i s výší odškodnění, kterou soud žalobci přiznal. Dle žalované i samotné sjednocující stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010 uvádí, že i když v řízení k průtahům došlo, nemusí se jednat o nepřiměřenou délku řízení. Soud rovněž dle žalované neakceptoval rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kterým byla žaloba v obdobném sporu zamítnuta s tím, že přiměřenou dobou řízení před finančním arbitrem ve dvou stupních byla shledána doba [anonymizováno] měsíců. Žalovaná poukázala na skutečnost, že v poslední době se Městský soud začíná přiklánět právě k tomuto rozsudku, přičemž odkázala na rozsudky sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] a sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. Soud I. stupně dle žalované nijak v otázce přiměřenosti délky řízení nevzal v úvahu skutečnost, že v řízení byly posuzovány 4 smlouvy. Žalovaná je proto přesvědčena, že existence nesprávného úředního postupu nebyla dostatečně odůvodněna a rozsudek je tak nepřezkoumatelný. Dále žalovaná poukázala, že žalobci bylo přiznáno odškodnění za 3 roky a [anonymizováno] měsíců. Ve věci je dle žalované nesporné, že řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. Základní částka odškodnění by tedy měla činit dle žalované [částka]. Soud rovněž dle žalované nesprávně modifikoval tuto částku, když ji navýšil o 10% z důvodu nedůvodných průtahů a o 10% z důvodu obrany žalobce proti nečinnosti. Částku pak snížil o 10% z důvodu jednání poškozeného a o 10% z důvodu složitosti řízení. K tomu žalovaná poukázala na rozhodnutí Městského soudu č. j. [číslo jednací], ve kterém odvolací soud shledal z hlediska modifikace základní částky peněžní náhrady významnou především věcnou i procesní složitost posuzovaného řízení, pro níž je na místě náhradu o 30% ponížit. V posuzovaném řízení bylo rozhodováno o 4 smlouvách a o to bylo řízení dle žalované složitější a také časově náročnější. Navýšení základní částky o 10% z důvodu průtahů je dle žalované nedůvodné. Žalovaná uvedla, že 3 z požadovaných navýšení v žalobě se týkají skutečností, na základě kterých byla soudem konstatována samotná existence nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Pokud žalobce upozorňuje na nečinnost, je dle žalované nutné vzít v potaz i skutečnost, že žalobce zatajil finančnímu arbitrovi, že dvě z jím posuzovaných smluv byly v průběhu řízení ukončeny a žalobci bylo poskytnuto plnění. Význam řízení se tak v případě těchto smluv stal pro žalobce dle žalované zcela nulitním a současně nesdělení této rozhodné skutečnosti významně zkomplikovalo šetření rozhodných skutečností a mělo významný vliv na délku řízení, kterou nelze klást k tíži žalované, ale žalobci. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl,