62 CO 229/2022-154 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 30/2018 podle zákona č. 82/1998 Sb. Posuzované řízenío zrušení rozhodčího nálezu bylo zahájeno dle žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] a skončilo dne [datum]. Žalobce soudu vytkl, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou z důvodu, že o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu rozhodl soud až po 7 měsících od podání žaloby. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 proběhla dle žalobce 3 jednání a dne [datum] bylo vydáno první rozhodnutí ve věci s tím, že po podání odvolání soud předložil věc k posouzení věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze, který poté dne [datum] rozhodl o tom, že věc bude postoupena krajskému soudu, tj. Městskému soudu v Praze. Po dalších 5 měsících Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o zrušení rozsudku a věc byla postoupena. Dne [datum] bylo vydáno druhé rozhodnutí ve věci o zrušení rozhodčího nálezu. Žalovaný z posuzovaného řízení se opět odvolal a jednání před odvolacím soudem proběhlo až po roce a 2 měsících. Dle žalobce se nejednalo o složité řízení. Ve věci byly přitom vydány tři rozsudky o zrušení rozhodčího nálezu. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nárok žalobce neuznává. Posuzované řízení trvalo dle žalované 4 roky a 6 měsíců, ve věci opakovaně rozhodovaly soudy na prvním i druhém stupni soudní soustavy. Žalovaný z posuzovaného řízení podal rovněž dovolání a bylo rozhodovánoi o návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Žalovaná ve věci shledala pouze nečinnost v období od [datum] do [datum]. Délka řízení byla dle žalované ovlivněna změnou věcné příslušnosti provedenou zákonem č. 269/2017 Sb., který nabyl účinnosti dne [datum]. Tato skutečnost si vynutila dle žalované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti soudu a o postoupení věci krajskému soudu jako soudu I. stupně a rovněž muselo dojít ke zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť byl vydán věcně nepříslušným soudem. Žalovaná dále sporovala vznik nemajetkové újmy na straně žalobce i příčinnou souvislost. 4. Soud I. stupně pod bodem 5. odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal průběh posuzovaného řízením, na který odvolací soud plněn odkazuje. Na základě zjištěného skutkového stavu neshledal soud I. stupně s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb. a judikaturu ESLP v posuzovaném řízení splnění existence nesprávného úředního postupu. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci dle soudu I. stupně ode dne [datum], kdy byla žalobcem podána žaloba, do dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne [datum] o zamítnutí dovolání žalovaného. Celkem tak trvalo 4 roky a 10 měsíců, což je dle nalézacího soudu doba s ohledem na veškeré okolnosti případu ještě přiměřená. K závěru, že celkovou délku řízení je ještě třeba považovat za přiměřenou, vedlo soud I. stupně vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., zejména pak vyhodnocení kritéria složitosti řízení v kombinaci s kritériem postupu orgánů veřejné moci během řízení. 5. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na zrušení rozhodčího nálezu. Spolu se žalobou byl žalobcem podán návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Řízení nebylo dle soudu I. stupně složité po stránce skutkové ani právní, ale bylo procesně složité, neboť bylo zatíženo změnou právní úpravy věcné příslušnosti soudu, která byla s účinností od [datum] provedena zákonem č. 296/2017 Sb. Proto musel Obvodní soud pro Prahu 1 přistoupit po vydání rozsudku dne [datum] k předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k posouzení věcné příslušnosti soudu, který v důsledku vydané novely zákona rozhodl o tom, že v prvním stupni jsou nově k projednání věci příslušné krajské soudy a věc musela být postoupena Městskému soudu v Praze. Změnu věcné příslušnosti soudu v důsledku novelizace příslušných zákonných ustanovení nelze klást dle soudu I. stupně k tíži žalované. Posuzované řízení lze dle nalézacího soudu rozdělit na dvě fáze. Přibližně 1,5 roku trvalo řízení o žalobě před Obvodním soudem pro Prahu 1, který ve věci rozhodl, avšak vlivem nové právní úpravy muselo dojít ke zrušení jeho rozhodnutí a věc musela být po určení věcné příslušnosti soudu projednána znovu Městským soudem v Praze, což trvalo přibližně 2 roky a 5 měsíců. Následně bylo dle soudu I. stupně ještě nutné rozhodnout o opakovaných odvoláních a o dovolání žalovaného. Ve věci tak rozhodovaly soudy na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně ve věci shledal ojedinělou nečinnost, a to v období od [datum], kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaného, do [datum], kdy odvolací soud nařídil jednání na den [datum]. Tuto však lze dle názoru nalézacího soudu tolerovat, neboť celková délka řízení byla ještě přiměřená a soudy jinak v řízení postupovaly koncentrovaně a plynule a činily úkony v běžných lhůtách. Soud I. stupně neshledal žalobcem namítané průtahy při rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, při předložení věci k rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu a následně při rozhodnutí o zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 a postoupení věci věcně příslušnému Městskému soudu v Praze. K závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení nevedlo soud I. stupně ani vyhodnocení kritéria jednání poškozeného, ani vyhodnocení kritéria významu řízení pro poškozeného. 6. Jelikož v dané věci soud I. stupně neshledal existenci nesprávného úředního postupu, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona. Z uvedeného důvodu nalézací soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval otázkou opodstatněnosti žalobcem požadované částky jakožto finančního zadostiučinění a otázkou příčinné souvislosti. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl s poukazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal úspěšné žalované proti žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], která sestává z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po [částka]. 8. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, a to s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o. s. ř. Posuzované řízení o zrušení rozhodčího nálezu trvalo dle žalobce 4 roky a 5 měsíců. Soud I. stupně dle žalobce nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, případ posoudil pouze obecně, když na začátku svého rozhodnutí poskytl pouze obecný vhled do relevantní právní úpravy a judikatury, a tím se pokusil zbavit odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci, která je odpovědností objektivní. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně. Argumentaci soudu považuje žalobce založenou na subjektivním pocitu soudce, že řízení přiměřené bylo, přestože se jednalo o řízení se standardním významem, jednoduché řízení po stránce právní a skutkové a řízení, které bylo stiženo téměř ročním obdobím nečinnosti. Argument soudu I. stupně ohledně úpravy věcné příslušnosti považuje žalobce za irelevantní, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4067/2010. Žalobce se rovněž domnívá, že řízení trpělo dalšími průtahy, a to například od podání žaloby dne [datum] do rozhodnutí o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu ze dne [datum]. Celková délka řízení není dle žalobce přiměřená už jen z toho důvodu, že žalobce byl účastník sporu dlouhého 4 roky a 5 měsíců. Má za to, že k průtahům nikterak nepřispěl. Při posuzování přiměřenosti délky řízení nepostačí dle žalobce pouze vyjádřit celkovou délku řízení numericky, neboť délka řízení je podmíněna objektivně charakterem projednávané věci a musí být zkoumána podle konkrétních okolností případu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení včetně nákladů řízení, případně aby věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. 9. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného