62 CO 239/2022-52 — Městský soud v Praze

1. Prvostupňový soud napadeným rozsudkem pro zmeškání rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem I/). Dále uložil žalovanému v téže lhůtě povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrokem II/). 2. Vyhověl tak zcela žalobě na zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že žalovaný si objednal u žalobce dne [datum] na základě objednávky [rok] pohřební služby pro zemřelou Ing. [jméno] [příjmení], které žalobce provedl a žalovaný za tyto nezaplatil. 3. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř., když žalovaný se bez omluvy nedostavil k prvnímu ústnímu jednání dne [datum], ačkoliv byl prostřednictvím své datové schránky dne [datum] k jednání řádně a včas předvolán a poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalobce se k jednání dostavil a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně tedy pokládal tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Právně uplatněný nárok posoudil podle [ustanovení pr. předpisu]“) a příslušenství podle § 1968 o. z. 4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení. 5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl prohlášen na majetek dlužníka žalovaného konkurz. Prvostupňový soud proto pochybil, pokud neprovedl lustrum a nezohlednil ustanovení § 140c zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ IZ“), kdy za daného stavu nemohlo být řízení zahájeno, natož v něm i rozhodnuto. Navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil, řízení zastavil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka]. 6. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil. S námitkami uplatněnými v odvolání nesouhlasí. Zdůraznil, že je mu známo insolvenční řízení vedené s dlužníkem – žalovaným, avšak lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne [datum], proto pohledávka vzniklá v r. [rok] nemohla být přihlášena. Jedná se tzv. o nový dluh, na který se ustanovení §140c IZ nepoužije. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Z obsahu spisu se podává, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka – žalovaného, účinky rozhodnutí nastaly [datum], věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby své pohledávky přihlásili do 30 dnů. Usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl na majetek dlužníka – žalovaného prohlášen konkurz. 9. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ se zahájením insolvenčního řízení se pojí účinek, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 10. Podle ustanovení § 140c IZ v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). 11. Z uvedeného vyplývá, že v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Je-li po rozhodnutí o úpadku taková žaloba nebo návrh na zahájení rozhodčího řízení přesto podán, nelze než řízení o nich (po pravomocném rozhodnutí o úpadku dlužníka) zastavit podle § 141a. 12. Citované ustanovení § 141c IZ však nezakazuje zahájení řízení ve věci pohledávky, která věřiteli vznikla až poté, co bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a uplynula lhůta k podávání přihlášek a žádným způsobem nesouvisí s insolvenčním řízením. Nově vzniklé pohledávky věřitelů, které nemohly být uplatněny v insolvenčním řízení přihláškou, jelikož v té době neexistovaly, je možné uplatnit u soudu žalobou a o této žalobě je možné rozhodnout a přiznat věřiteli právo či pohledávku. Neuplatní se zde účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. a) ani účinky zákazu zahájení nových řízení podle § 140c. 13. V poměrech projednávané věci pohledávka žalobce vznikla dle jeho tvrzení v r. [rok] a nemohla být proto v insolvenčním řízení přihlášena v 30 denní lhůtě k tomu stanovené v listopadu r. 2010, když tato již uplynula. Lze proto souhlasit se žalobcem, že jde o tzv. nový dluh, kdy pohledávku bylo vzdor probíhajícímu insolvenčnímu řízení a prohlášení konkurzu na majetek žalovaného nutno uplatnit samostatnou žalobou u příslušného soudu. 14. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2021 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 15. Soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, jestliže byly splněny všechny zákonné předpoklady pro jeho vydání dle ustanovení § 153b o. s. ř. Jak bylo uvedeno výše, zahájené insolvenční řízení v r. 2010 projednání a rozhodnutí ve věci nebrání. V projednávané věci z obsahu spisu plyne, že žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k ústnímu jednání na den [datum] v 9,00 hod. doručena do datové schránky dne [datum] fikcí podle § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb. Předvolání k prvnímu ústnímu jednání obsahovalo poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání (vzor 18). Žalovaný se k jednání bez předchozí omluvy nedostavil. Právní zástupkyně žalobce se k jednání dostavila a vydání rozsudku pro zmeškání navrhla. 16. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně nepochybil, pokud při tomto jednání dne [datum] k návrhu právní zástupkyně žalobce rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání, neboť pro takový postup byly splněny všechny zákonné předpoklady ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. Současně s ohledem na předmět sporu, kdy se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení ceny za dodané služby, nejsou dány důvody ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., pro které by v projednávané věci vydání rozsudku pro zmeškání nebylo možné. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud považoval skutková tvrzení obsažená v žalobě za nesporná a na jejich základě posoudil žalobu jako důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení, když v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil v řízení neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit náklady žalobce a nepochybil ani při stanovení jejich výše. 17. Odvolací námitky žalovaného proto nelze považovat za opodstatněné. 18. Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil. 19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení ve výši [částka], sestávající se z odměny advokáta [částka] za 1 úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání do rozsudku pro zmeškání z [datum