62 CO 367/2021-170 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne 3. 88. 2021 vyhověl žalobě a určil, že žalobce je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], ze závěti ze dne [datum] (ad I.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (ad II.) a dále je zavázal k povinnosti zaplatit České republice na nákladech států částku, jejíž výše a splatnost budou stanoveny v samostatném usnesení (ad III.). Doplňujícím usnesením ze dne [datum] určil výši nákladů státu podle výroku III. rozsudku ze dne [datum] částkou [částka] se splatností do tří dnů od právní moci usnesení (ad I. doplňujícího usnesení). Výrokem II. tohoto usnesení dále poučil žalobce o jeho právu vyjádřit se k připojenému odvolání proti rozsudku s poučením o dalším postupu. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení toho, že je podle závěti z [datum] dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum] s tvrzením, že závětí byl žalobce povolán jako dědic zůstavitelky v rozsahu tam vymezeného majetku. Původní žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Žalobce tak byl v pozůstalostním řízení vyzván k podání žaloby o určení dědického práva. 3. V průběhu řízení žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel a soud I. stupně svým pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (právní moc nastala dne [datum]) rozhodl podle § 107 odst. 1 o. s. ř. o tom, že v řízení bude pokračováno s jeho právními nástupci, a to: 1. JUDr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa], 2. Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa]. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výslechu svědků a spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] vzal za zjištěné, že [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřela dne [datum] v Psychiatrické nemocnici [část obce] [obec a číslo], přičemž v rámci pozůstalostního řízení vedeného po ní notářkou pověřenou Obvodním soudem pro Prahu 7 Mgr. [příjmení] [příjmení] byla předložena kopie holografní závěti zůstavitelky z [datum] ve prospěch žalobce podepsané dvěma svědky, závěť je podepsaná zůstavitelkou [jméno] [příjmení] a nese dále adresy a podpisy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], oba bytem [adresa]. Z toho soud prvního stupně vzal za prokázané, že existoval i originál této závěti, který však nebyl nalezen. Z protokolu notářky Mgr. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] zjistil, že [jméno] [příjmení] po poučení podle § 126 o. s. ř. potvrdila, že dne [datum] byla osobně přítomna sepsání závěti zůstavitelky, její obsah souhlasí s kopií, která jí byla notářkou předložena, závěť byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a byla jí také podepsána. Soud prvního stupně výslech svědkyně [příjmení] již neprováděl s ohledem na její vysoký věk a výpověď, kterou učinila před notářkou. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a protokolu notářky Mgr. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vzal za zjištěné, že svědek se účastnil sepisu závěti zůstavitelky, její obsah byl totožný s obsahem kopie, která mu byla ze strany notářky i soudu předložena. Zůstavitelka takto závěť vlastnoručně sepsala a podepsala; okolnosti podpisu závěti svědek popsal přesvědčivě a bez váhání. Originál závěti nemá v držení. Svědek byl sousedem a osobou, s níž zůstavitelka před úmrtím často stýkala jak ve svém bytě, tak ve zdravotnických zařízeních, kde následně pobývala. Potvrdil, že zůstavitelka před ním často vyjadřovala svoji vůli odkázat velkou část majetku žalobci, s nímž byla v kontaktu, o svém bratru a jeho dceři (1. žalované) se vyjadřovala spíše negativně, s bratrem se však v prosinci 2017 měla usmířit. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že se jedná o známého rodiny žalovaných, který pomáhal s vyřizováním restitučních nároků na pozemcích, které má v pronájmu, nyní na nich hospodaří, o okolnostech sepisu závěti nic nevěděl. Zůstavitelka zmocnila JUDr. [příjmení], svého zetě a dále 1. žalovanou k nahlížení do své zdravotnické dokumentace a pořizování výpisů z ní (zjištěno z přípisu Psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne [datum]). 5. Soud prvního stupně zamítl další důkazní návrhy žalovaných pro nadbytečnost. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník ve zkratce o. z. Odkázal na jeho §§ [číslo] až [číslo], dále [číslo] odst. 1, [číslo] až [číslo] a § [číslo]; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že závěť, jejíž kopie byla v řízení provedena k důkazu, sepsala zůstavitelka vlastní rukou jako holografickou závěť a povinnost závěť před svědky podepsat na danou situaci nedopadá (§ 1534 a § 1539 o. z.). Obsah závěti vyplývá z její kopie a z výpovědi svědka [příjmení]. Podle soudu prvního stupně byly dodrženy požadavky na formu ve smyslu § 1532 a § 1533 o. z., a závěť ze dne [datum] je proto platná. Existence originálu závěti vyplývá též z ověřovací doložky na předložené kopii, dále byla prokázána výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení]. Soud prvního stupně dál dovodil, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně existence závěti ke dni úmrtí zůstavitelky. Prokázal, že takováto závěť existovala a dále to, že byly dodrženy požadavky na její formu. Soud prvního stupně dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], a usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], závěry z těchto rozhodnutí odcitoval. Výsledně uzavřel, že žádný z provedených důkazů nevypovídá o tom, že by závěť byla některým ze shora uvedených způsobů zrušena či zničena, o opaku svědčí výpověď svědka [příjmení]. Ani případná ztráta listiny či její nekvalifikované zničení by nic nezměnily na jejích účincích a lze tak logicky uzavřít, že závěť ze dne [datum] existovala i ke dni úmrtí zůstavitelky. Žalované své tvrzení o tom, že byla zničena, neprokázaly. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl. 8. O nákladech řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto přiznal úspěšnému žalobci tím, že náklady řízení sestávají ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení soud prvního stupně vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif. Výrok o nákladech řízení státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. 9. Proti rozsudku podaly žalované blanketní odvolání, které následně doplnily podáním ze dne [datum]. Uplatnily odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Především nesouhlasily se závěrem soudu prvního stupně o tom, že bylo prokázáno, že závěť zůstavitelky existovala i ke dni jejímu úmrtí. Podle žalovaných za běžného stavu věcí, tedy za situace, kdy se závěť nenašla, a nebylo prokázáno, že závěť existovala ke dni úmrtí zůstavitelky, lze očekávat, že zůstavitelka závěť sama zničila. Dále nebylo prokázáno, že by došlo ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitelky neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitelky, tedy takovým způsobem, aby pořízení pro případ smrti vyvolávalo podle platné judikatury právní účinky. Žalované upozornily na to, že zůstavitelka zřejmě nebyla rozhodnuta, že závěť ze dne [datum], jejíž fotokopii předala žalobcu, je její konečnou a neměnnou poslední vůlí. Mohla uložit originál závěti do bezpečnostní schránky v bance, kterou měla pronajatou, především však ji mohla dát do notářské úschovy a tím do centrální evidence závětí, což ale neučinila. Závěť mohla také zanechat ve svém bytě, kde však nebyla nalezena. Vzhledem k intelektu zůstavitelky a k jejím starostem o naložení s jejím a současně též rodovým majetkem po její smrti, si zůstavitelka byla vědoma toho, jaké má možnosti ohledně uložení závěti. Tyto však nevyužila, z čehož vyplývá jediné logické vysvětlení, a sice to, že originál závěti zůstavitelka zničila, čímž byla závěť zrušena. O tom svědčí podle žalovaných také to, že i když přímo v závěti ve prospěch žalobce zůstavitelka instruovala žalobce, jak si přeje, aby bylo po smrti naloženo s jejím majetkem, když uvedla, že si přeje být spálena a následně uložena do rodové hrobky na [část obce], tak v závěru roku 2017, tedy tři čtvrtě roku po sepsání závěti ve prospěch žalobce, informovala 1. žalovanou o svých posledních věcech, a o tom, že si přeje být zpopelněna a chce být pochována na [anonymizováno] hřbitově, a jejím přáním bylo též, aby za ni byla odsloužena zádušní mše. Nato byla zůstavitelka hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce], kde dne [datum] zemřela, a jako jediné osoby uvedla svojí neteř JUDr. [jméno] [příjmení] a jejího manžela [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy nikoli žalobce. Zůstavitelka svá rozhodnutí často měnila. 10. Není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že ani případná ztráta závěti by nic neměnila na jejích účincích, z čehož l