62 CO 42/2022-95 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným částečným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zamítl. (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, která se skládá z náhrady škody spočívající ve snížení hodnoty věcí movitých ve výši [částka], nemajetkové újmy za [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], za délku a průtahy celého řízení ve výši [částka] a za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastupováním v celkové výši [částka]. 3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout v celém rozsahu. Celkovou délku řízení shledala za nepřiměřenou a konstatovala, že došlo v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu v podobě průtahů v řízení. Tuto formu zadostiučinění (konstatování porušení práva) považovala za adekvátní. K nároku žalobce na přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka] představující tzv.„ paušál za zásah do osobnostních práv“ odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a uvedla, že došlo-li k zániku trestnosti [anonymizováno] z důvodu promlčení, pak je vyloučeno právo na náhradu škody. K vynaloženým nákladům žalobce na právní zastoupení ve výši [částka] uvedla, že promlčením zaniká [anonymizováno] odpovědnost pachatele [anonymizována dvě slova], neboť uplynutím času postupně slábne, až zcela zaniká potřeba trestněprávní reakce na [anonymizována dvě slova]. Nárok, na náhradu škody tedy nemá ten, proti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] trestně odpovědný, když za předmětný skutek patrně odpovídá dle občanskoprávních předpisů. K poslednímu nároku ve výši [částka] představující částku za snížení hodnoty věcí movitých uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil dva znalecké posudky, na které odkazoval, nelze učinit snížení hodnoty movitých věcí nesporným. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že proti žalobci bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizována dvě slova], které bylo zahájeno usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen„ tr. zákon“) v jednočinném souběhu s [anonymizována dvě slova] porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona. Pro tyto [anonymizována dvě slova] byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Litoměřicích dne [datum], výsledně bylo [anonymizována dvě slova] žalobce po sérii hlavních líčení zastaveno, a to z důvodu jeho promlčení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] z důvodu jeho promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb. (trestní řád). Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované své nároky předběžně uplatnil dne [datum]. 6. Soud I. stupně částečným rozsudkem rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] s přísl. a o nároku na zaplacení částky [částka] s přísl. představující škodu za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastupováním. O zbylých nárocích žalobce (nemajetkové újmě za [anonymizována dvě slova] a za škodu, která vznikla v souvislosti s [anonymizována dvě slova] žalobce) dosud rozhodnuto nebylo. 7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 7, § 8, § 13, § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Uzavřel, že je dán odpovědnostní titul v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích. Za tuto škodu odpovídá žalovaná. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou bylo nutno odškodnit v penězích, neboť nebylo namístě se spokojit pouze s konstatováním porušení práva. Presumovaný vznik nemateriální újmy žalovaná nevyvracela. Soud I. stupně jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání daného řízení, přičemž první dva roky uvedenou částku krátil na polovinu. Dospěl tak k částce základního zadostiučinění ve výši [částka], kterou následně podroboval jednotlivým kritériím stanoveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Ke složitosti řízení uvedl, že po právní stránce nebyla věc příliš složitá, ačkoliv dokazování si vyžádalo značný časový prostor s ohledem na výslechy svědků, a proto základní částku snížil o 20 %. K významu řízení pro žalobce uvedl, že s tímto druhem řízení judikatura spojuje i vyšší význam, proto tuto částku o 20 % navýšil. Z důvodu délky řízení a postupu orgánů činných v [anonymizováno] řízení označil předmětné řízení za dlouhotrvající a určil, že zadostiučinění je třeba přiznat v penězích, a proto již z těchto důvodů základní částku nijak neupravoval. 8. Soud I. stupně došel tedy k závěru, že žalobci náleží náhrada finančního zadostiučinění v částce [částka], když základní částka finančního zadostiučinění byla ponížena o 20 % a zároveň zvýšena o 20 %. Jako oprávněné nároky uznal zákonné úroky z prodlení, kdy se žalovaná dostala do prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku u žalované. 9. Dále soud I. stupně přiznal žalobci i náklady spojené s právním zastoupením ve výši [částka] za 24,5 úkonů á [částka] dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty [částka], dále [částka] za jeden úkon režijní paušál a 21 % DPH. Soud I. stupně přiznal tuto náhradu škody v podobě nákladů spojených s právním zastoupením ve výši [částka] s tím, že má prokázáno, že žalobce zaplatil svému obhájci na základě daňových dokladů částku [částka]. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil [anonymizována dvě slova]. Tuto skutečnost nepotvrdil odvolací soud, naopak rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalobce uznán vinným, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu došetření s tím, že dokazování nebylo provedeno dostatečně a nebyly dostatečně zhodnoceny důvody. Pouze soud I. stupně ve svém konečném rozhodnutí, kterým zastavil [anonymizováno] řízení, uvedl, že se žalobce dopustil [anonymizována dvě slova], nicméně toto nemůže být hodnoceno jako prokázání viny žalobce. Na daný případ tedy nedopadá žalovanou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]. 10. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně rozhodoval pouze částečným rozsudkem, nerozhodoval ani o nákladech řízení. 11. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. 12. Žalovaná své odvolání ze dne [datum] doplnila podáním ze dne [datum] a napadla výrok č. I. V odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že [anonymizováno] stahání žalobce bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Litoměřicích, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], podle § 223 odst. 1 tr. ř., neboť [anonymizována dvě slova] je promlčeno / § 11 odst 1 písm. b) tř. řádu V odůvodnění tohoto usnesení bylo pak tamním soudem konstatováno, že obžalovaný jednal nedbalostně. Dále tamní soud konstatoval, že jednání obžalovaného rozhodně nebylo morální, když využil informace, které by jako řadový občan nezískal a měl tak oproti jiným občanům výhodnější pozici. Dle citovaného rozhodnutí je tak zjevné, že žalobce jednal nedbalostně a [anonymizována dvě slova] si přivodil sám svým jednáním. K protiprávnímu jednání tedy došlo, ale toto nelze trestně stíhat z důvodů uplynutí promlčecí doby, jež způsobila zánik [anonymizováno] odpovědnosti. Žalobce nevyužil ani možnost dle ust. § 11 odst. 4 tr. ř. a vzdal se tak možnosti příznivějšího výsledku [anonymizována dvě slova] tím, že nepožádal po oznámení uvedeného usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova], že na projednání ve věci dále trvá, ačkoliv byl o této možnosti řádně poučen. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že je namístě aplikovat ust. § 12 OdpŠk a zároveň odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. S ohledem na uvedené okolnosti je dle žalované samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě zcela přiměřeným a dostačujícím zadostiučiněním. V tomto směru pak žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], kde dovolací soud konstatoval, že v případě zastavení [anonymizována dvě slova] z důvodu promlčení nastává pro obviněného ten příznivý výsledek, že již mu nemůže být uložen trest, a to dokonce ani v případě, že by trval na projednání věci a byl shledán vinným. 13. K nároku žalobce představující náhradu škody za náklady spojené s právním zastoupe