62 CO 80/2022-61 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem bylo výrokem ad I/ uloženo žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo výrokem II/ rozhodnuto, že žaloba se v části zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá. Naposledy pak výrokem III/ bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Prvostupňový soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (3 x 8 697) za dlužné nájemné a umístění sídla v prostorách žalobce na základě Smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum] za období od 4/ [rok] do [datum], vč. příslušenství. Dále žalobce požadoval sjednanou smluvní pokutu za každý měsíc prodlení s úplatou za pronájem sídla, za 30 měsíců v období 7/ [rok] do 11/ 2019 vč. požadoval [částka] vč. příslušenství. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), kdy prvostupňový soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů předložených žalobcem, žalovaní byli v řízení zcela pasivní. 4. Na základě žalobcem předložené smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum], ručitelského prohlášení, výzvy a předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně dodejky, při aplikaci ustanovení §§ 1721, 1724 odst. 1 1746 odst. 2, 2018, 2019 odst. 1 a 2021 odst. 1 zák. [číslo] Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) prvostupňový soud dovodil, že mezi žalobcem a 1) žalovaným došlo k platně uzavřené nepojmenované smlouvě, na základě které žalobce poskytl 1) žalovanému umístění sídla na adrese [obec a číslo], [ulice a číslo] a pronájem kanceláře. 1) žalovaný však žalobci po uplynutí předplaceného období neuhradil odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv umístění sídla na dané adrese nadále užívá, resp. je evidované v obchodním rejstříku. Z tohoto důvodu žalobci podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši [částka] bez DPH (tj. [částka] s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých 1) žalovaný užívá sídla žalobce. Jelikož 1) žalovaný neuhradil včas splatnou odměnu za tři po sobě jdoucí období a služeb žalobce užívá (nedošlo k výmazu sídla z obchodního rejstříku), dostal se do prodlení s úhradou svého závazku, pročež žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny. Prvostupňový soud dále s odkazem na § 2018 o. z. rozhodl, že 1) žalovaný je povinen dlužnou částku, představovanou neuhrazenou odměnou za poskytnutí služeb žalobcem, uhradit společně a nerozdílně se 2) žalovaným, jako ručitele, 1) žalovaného, když ručitelské prohlášení bylo platně učiněno v písemné formě. S tímto podstatným odůvodněním bylo rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výroku I/ napadeného rozsudku. 5. Prvostupňový soud dále výrokem II/ rozsudku zamítl žalobu co do požadavku úhrady smluvní pokuty ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kterou představovalo prodlení 1) žalovaného s úhradou odměny za poskytování služeb za 30 měsíců prodlení, tj. za období od června [rok] do listopadu 2019 včetně. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] totiž nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobce 1) žalovaného vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů ode dne doručení takové výzvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vyzval 1) žalovaného k úhradě smluvní pokuty, a že by tak mohla nastat splatnost této smluvní pokuty, jak si strany samy výslovně ujednaly. Z tohoto důvodu, dle závěru prvostupňového soudu, nenastala dosud splatnost smluvní pokuty a tento požadovaný nárok žalobce je v současnosti neoprávněný. 6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaní sice byli v řízení úspěšnější, avšak žádné prokazatelné náklady jim v řízení nevznikly. 7. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to co do výroků II/ a III/ a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Zamítavému výroku rozsudku vytýká, že nevzal do úvahy, že oba žalovaní jsou dlouhodobě nekontaktní, dlužné částky vznikly v důsledku nedodržování zásady pacta sund servanda. 1) žalovaný byl dlouhodobě nekontaktní přes telefon i email, proto se žalobce obrátil přímo na 2) žalovaného jakožto ručitele, kterému zaslal upomínku. Ten si ji převzal, ale opět nereagoval. Dále žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z níž citoval a následně dovodil, že splatnost smluvní pokuty nastala uplatněním nároku podáním žaloby. Navrhl, aby odvolací soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. 8. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili. 9. Odvolací soud přezkoumal v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné. 10. Předmětem odvolání je důvodnost uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty, která, jak bylo zjištěno prvostupňovým soudem, byla sjednána smlouvou o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum] Smlouva byla žalobcem a 1) žalovaným uzavřena na dobu neurčitou, žalobce se zavázal 1) žalovanému poskytnout užívání prostor a rovněž i umístění sídla na adrese [adresa] 1) žalovaný se zavázal za poskytnutí sídla platit odměnu ve výši [částka] bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců trvání této smlouvy s tím, že splatnost byla sjednána do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uplyne doba za předplacené období. 1) žalovaný se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny v případě porušení smluvních povinností. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána tak, že nastává bezprostředně poté, co k její úhradě je 1) žalovaný žalobcem vyzván, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě. Z ručitelského prohlášení, které je nedílnou součástí smlouvy, bylo zjištěno, že se 2) žalovaný zavázal uspokojit dluh žalobce v případě prodlení 1) žalovaného spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut. Výzvou a předžalobní upomínkou ze dne [datum], včetně dodejky, byl 2) žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. 13. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. 14. V daném řízení je třeba vyjít z toho, že žaloba na zaplacení smluvní pokuty v částce [částka] za období od 6/ [rok] - 11/ 2019, s nímž byl 1) žalovaný v prodlení s plněním částky [částka] za období od 4/ [rok] byla dne [datum] dodána do datové schránky 1) žalovaného, dle ustanovení § 49 odst. 4, 6 o. s. ř. byla 1) žalovanému doručena do vlastních rukou v pondělí [datum]. Jak bylo judikováno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]„ Za den splatnosti pohledávky se v případě smluvní pokuty považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Za kvalifikovanou upomínku (žádost věřitele o plnění) lze přitom považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky.“ Není tedy žádných pochyb o tom, že byl 1) žalovaný vyzván k zaplacení smluvní pokuty s účinky předvídanými v § 1958 odst. 2 o. z. a vznikla mu tak povinnost uspokojit pohledávku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“. Je tak evidentní, že podle stavu, který zde byl v době rozhodování prvostupňového soudu, lhůta, kterou měl 1) žalovaný na přípravu a realizaci splnění svého dluhu, dávno uplynula a že tedy pohledávka žalobce na zaplacení smluvní pokuty byla v té době již splatná (dospělá). V řízení bylo rovněž spolehlivě prokázáno, že 2) žalovaný byl žalobcem k úhradě vyzván k úhradě dlužných částek, přičemž ručí též za splnění