68 CO 239/2022-102 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z této částky za období od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z této částky za období od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III). 2. Rozhodl o nároku žalobce na zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] (dále posuzované řízení). S charakteristikou posuzovaného řízení, v němž byl shledán vinným a odsouzen, žalobce uvedl, že svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne [datum]. 3. Žalovaná nesporovala tvrzení o uplatnění nároku, s žalobou ale nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že aniž by měla k dispozici trestní spis, považuje odpovědnost státu za škodu za spornou. 4. Soud I. stupně objasnil skutkový stav věci a svá zjištění obsáhl do bodů 5. a 6. odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud z nich vychází a plně na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje. 5. Poté soud I. stupně s citací označených ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (zkráceně OdpŠk) a popisem obecných předpokladů odpovědnosti státu za škodu podle tohoto zákona nejprve zkoumal, zda soud vydal v posuzovaném řízení rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, přičemž tuto otázku hodnotil za užití kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. V situaci, kdy trestní stíhání žalobce v dané trestní věci bylo zahájeno dvakrát, opětovně poté, co bylo první usnesení vůči němu státním zástupcem zrušeno, zatímco proti druhé stíhané osobě pokračovalo, takže mohly probíhat úkony trestního řízení spojené s fází vyšetřování, dovodil, že před druhým zahájením trestního stíhání žalobce, tedy v době od [datum] do [datum], mu nemohla být způsobena škoda a každou z etap trestního stíhání žalobce v této věci je třeba posuzovat jako samostatné řízení. Ve vztahu k žalobci tak posuzované řízení trvalo od [datum], kdy došlo k zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy bylo rozhodnuto o jeho ústavní stížnosti, celkem 10 let a 4 měsíce. Takovou dobu trvání trestního řízení soud I. stupně posoudil s ohledem na okolnosti případu jako nepřiměřenou a uzavřel, že v posuzovaném soudním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, a že je tak dán odpovědnostní titul. 6. Soud I. stupně popsal a označil judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ohledně výše odškodnění v penězích pro poškozené v obdobných případech s tím, že i konstantní vnitrostátní judikatura považuje za přiměřené stanovit základní částku zadostiučinění v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení s tím, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let, a za odpovídající danému případu posoudil částku [částka] za prvé dva roky a každý následující rok posuzovaného řízení s tím, že jakkoli trvalo dlouho, jeho délka nebyla extrémní. Uvedl, že při jejím určení přihlédl i k nepřiměřené délce tohoto kompenzačního řízení v době rozhodnutí trvajícího 1 rok a 11 měsíců. Základní částku pro určení zadostiučinění v penězích tak soud I. stupně určil sumu [částka]. 7. Základní částku pak soud I. stupně modifikoval s ohledem na okolnosti případu podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Zhodnotil, že posuzované řízení bylo složitější po právní i procesní stránce, základní částku odškodnění ponížil o 20 % z důvodu právní složitosti a o 40 % z důvodu procesní složitosti a uvedl, že složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o trestní věc dvou obžalovaných, projednávané trestné činy patří mezi právně složitější, bylo provedeno širší dokazování (výslechy svědků a obžalovaných, listinné důkazy) a rozhodnutí soudu I. stupně i soudu odvolacího byla opakovaně rušena Nejvyšším soudem. Žalobce byl obžalován ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Před soudem prvního stupně proběhlo 10 hlavních líčení a tento soud rozhodoval ve věci 2x, dále 3x ve věci rozhodoval odvolací soud, 3x dovolací soud a 1x Ústavní soud. Prvním rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn, odvolací soud odmítl stížnost státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně, ale k dovolání Nejvyššího státního zástupce proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně spolu s usnesením odvolacího soudu zrušen z důvodu, že není jasné, jaký skutek vzaly soudy za prokázaný a jaké hmotně právní závěry vzhledem k prokázanému skutku učinily, věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání. Následně soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kterým uznal žalobce vinným. K odvolání žalobce byl tento rozsudek rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] zrušen a žalobce byl zproštěn viny. K dovolání Nejvyššího státního zástupce byl rozsudek odvolacího soudu zrušen proto, že se zproštění pro nenaplnění materiálního znaku trestného činu jeví jako nedůvodné a nezákonné, když spáchané činy vykazují vyšší než nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti, a dovolací soud přikázal odvolacímu soudu o věci znovu rozhodnout. Dne [datum] odvolací soud vydal další rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a znovu žalobce uznal vinným. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dovolání, které bylo rozhodnutím dovolacího soudu ze dne [datum] odmítnuto, následně žalobcem podaná ústavní stížnost která byla dne [datum] Ústavním soudem odmítnuta. 8. Jak uvedl, soud I. stupně dále základní částku zvýšil o 20 %, když pravomocná rozhodnutí ve věci byla dovolacím soudem pro shora uvedené důvody 2x zrušena, teprve třetí přezkoumávané rozhodnutí ve věci před soudem dovolacím obstálo, což přispělo k celkové délce řízení. Soud I. stupně neshledal důvod pro modifikaci základní částky odškodnění pro jednání poškozeného, s ohledem na postup orgánů veřejné moci během řízení základní částku zvýšil o 20 %, když v postupu soudů shledal období nečinnosti především od [datum], kdy byla podána obžaloba, do [datum], kdy bylo nařízeno hlavní líčení, což ani při dvojím prodloužení lhůty pro takový úkon vždy o jeden rok neomlouvá dvouleté období nečinnosti, jakkoli způsobené přetížením soudu a změnou soudce, a dále v období od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí, do [datum], kdy odvolací soud nařídil veřejné zasedání, a od [datum], kdy byla věc předložena dovolacímu soudu k rozhodnutí, do [datum], kdy dovolací soud rozhodl. Při hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného soud I. stupně s odkazem na postoj Evropského soudu pro lidská práva, jenž řadí trestní řízení mezi řízení s typově zvýšeným významem, základní částku odškodnění zvýšil o 10 %. Celkově tak soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ve výši [částka] s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) s ohledem na plný úspěch žalobce ve věci (soud I. stupně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). 10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná. Napadla jej ve vyhovujícím výroku o věci samé a v akcesorickém nákladovém výroku s tím, že namítá nesprávné právní posouzení věci. Napadené rozhodnutí je nesprávné a neodráží relevantní okolnosti řízení. Soud I. stupně nesprávně posoudil význam řízení pro žalobce a intenzitu způsobené nemajetkové újmy, v důsledku čehož byla poskytnuta nesprávná forma zadostiučinění. Soud I. stupně se odchýlil od rozhodovací praxe a pochybil při moderaci výsledné částky zadostiučinění z hlediska zákonem stanovených kritérií. Žalovaná je přesvědčena, že význam posuzovaného řízení pro žalobce nelze posoudit jako zvýšený a že nemajetková újma způsobená žalobci nesprávným úředním postupem soudu nedosahuje takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání relutární satisfakce. Žalobce je osobou opakovaně trestně stíhanou a pravomocně odsouzenou (žalovaná označila řízení vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka]), jež se dopustila úmyslného protiprávního jednání, které zapříčinilo zahájení a trvání posuzovaného řízení. Tvrzená nemajetková újma způsobená žalobci je tak natolik snížena, že relutární satisfakce ne