68 CO 252/2022-98 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obec Praha, a to [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], p. [číslo] jehož součástí je stavba garáže, je žalobce (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Žalobce se vůči žalovanému domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí označených ve výroku I rozsudku (dále jen nemovitosti), s tvrzením, že je smlouvou ze dne [datum] daroval žalovanému, ve smlouvě bylo sjednáno věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitostí pro žalobce. Učinil tak poté, co mu žalovaný slíbil, že se do domu ihned nastěhuje a postará se o udržování nemovitých věcí a bude pečovat též o žalobce. Ten v domě žije sám a dlouhodobě trpí zdravotními problémy, pro něž není schopen udržovat nemovité věci ani vykonávat každodenní činnosti, například vaření, nákupy nebo návštěvy u lékaře, přičemž je schopen chůze nejvýše na 50 metrů. Žalovaný se však po darování do domu nepřestěhoval, žalobce navštívil pouze třikrát, a to naposledy dne [datum], a neprovedl ani žádnou opravu nemovitých věcí. Do domu přitom zatéká, je v něm proto plíseň a u přístavku stavby je propadlý strop. S každodenními činnostmi je žalobce odkázán na pomoc sousedů a známých. Žalobce rovněž opakovaně poskytl žalovanému jako zápůjčku peněžní prostředky, jež mu dosud nebyly vráceny. [příjmení] též náklady na sepsání darovací smlouvy a správní poplatek za zápis do katastru nemovitostí, ačkoliv je měl podle darovací smlouvy zaplatit žalovaný. Ten se k žalobci choval neuctivě a došlo i ke křiku. Žalobce žalovanému nevděčné chování neprominul a dne [datum] mu zaslal dopis, v němž dar odvolal a vyzval žalovaného k jeho vrácení. V odpovědi na dopis žalovaný pouze žalobci nabídl vymalování. Žalobce tvrdil, že se odvoláním daru stal vlastníkem předmětných nemovitých věcí, není však zapsán jako jejich vlastník v katastru nemovitostí. 3. Žalovaný popřel, že by žalobci slíbil, že se do domu ihned nastěhuje. Po darování navštívil žalobce nejméně ve dnech 31. 3., 7. 5., 16. 5., 29. 5., 13. 6., 4. 7., 31. 7., 1. 8., 16. 8., 11. 9. a [datum]. Nemovitosti jsou v řádném provozuschopném stavu. Žalovaný s rodinou v nich mimo jiné vymaloval, vylepil stropy kvůli zatékání a prováděl práce na pozemku. Žalobce často trval jen na provádění prací okolo domu a na zahradě a jiné opravy odmítal. Ve vztahu k plísni v domě žalovaný žalobci sdělil, že k řádnému ošetření pokoje je uvnitř budovy nutná vyšší teplota, to žalobce odmítl. Žalovaný nabízel žalobci zajištění potřebných služeb formou donášky přes doručovací služby nebo zajištění pečovatelské asistentce na své náklady, i to žalobce vždy odmítl. Všechny peněžní prostředky žalovaný vrátil žalobci vždy přibližně 3 měsíce po jejich zapůjčení. Žalobce sdělil žalovanému, že náklady spojené s uzavřením darovací smlouvy zaplatí sám. Jelikož však následně vyzval žalovaného k jejich zaplacení, žalovaný tak neprodleně učinil. 4. Soud I. stupně provedl dokazování, svá zjištění z něho získaná popsal v odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud, který z nich vychází, na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje. 5. Soud vyšel ze shodných tvrzní účastníků a ze svých zjištění a hodnotil, že žalovaný nabyl nemovitosti na základě darovací smlouvy z [datum], jejíž součástí bylo zřízení věcného břemena doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalobce. Obsahem smlouvy bylo ujednání, podle něhož měl náklady spojené s darováním platit žalovaný. Žalobce dopisem ze [datum] dar odvolal jednak pro nevděk spatřovaný v zanedbání péče o nemovitost, která má být v dezolátním stavu, neuctivé chování ze strany žalovaného a porušení slibu žalovaného se do domu nastěhovat a poskytovat žalobci péči, a jednak pro nouzi, neboť si nemůže dovolit zajistit potřebnou zdravotní péči. Žalobce je v pokročilém věku (79 let – poznámka odvolacího soudu) a trpí zdravotními obtížemi, je však stále schopen se o sebe v základním rozsahu postarat, potřebuje pomoc s nákupy, dopravou k lékařům a s péčí o dům, tu mu poskytují jednak sousedé a jednak jeho syn. Žalovaný do nemovitostí od jejich nabytí neinvestoval žádnou významnou finanční částku a žalobce spíše nenavštěvuje. Vztahy mezi účastníky jsou značně vypjaté, o čemž svědčí i nahrávky telefonních hovorů a projevy žalobce při projednávání věci, z nichž je zřejmé, že žalobce se cítí velmi dotčen postojem žalovaného, účastníci se nedokážou shodnout na společném fungování v rámci nemovitostí a jejich údržbě. 6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jakkoli byl poučen o své důkazní povinnosti a o následcích neunesení důkazního břemene, žalobce neprokázal, že by mu žalovaný dal v souvislosti s darováním slib, že se k žalobci bezprostředně po darování nastěhuje. Z dokazování bylo jen zjištěno, že žalobce uvažoval o darování nemovitostí po dobu několika let a s žalovaným o tom nějakým způsobem hovořil, během této doby se hovořilo i o tom, že se žalovaný s rodinou k žalobci nastěhuje, pravděpodobně i„ ráz na ráz“, nicméně nebylo jednoznačně zakotveno, kdy a za jakých podmínek. Obě strany počítaly se společným soužitím v nemovitostech, avšak jejich časové představy se lišily a nepanovala na nich shoda. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na to, že slyšení svědci měli vždy informace zprostředkovány od jednoho z účastníků a na obsahu zjištění nemohly nic změnit žalobcem předložené vlastnoruční zápisky. S ohledem na to, že okolnosti půjčky žalobce na opravu automobilu žalovaného a platby související s převodem vlastnického práva nebyly tvrzeny jako důvod odvolání daru v žalobě, posoudil soud I. stupně skutková zjištění o nich jako pro posouzení věci nepodstatné. 7. S citací § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zkráceně o. z.) a § 2072 odst. 1 o. z. soud I. stupně zhodnotil, že mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva podle § 2055 odst. 1 o. z., kterou žalobce převedl do vlastnictví žalovaného nemovité věci a žalovaný dar přijal. Žalobce odeslal žalovanému dopis, v němž mu sdělil, že od darovací smlouvy odstupuje pro nevděk (a z nouze – poznámka odvolacího soudu), a vyzval žalovaného k vydání celého daru. Žalobce mohl od darovací smlouvy odstoupit pro nevděk jedině tehdy, pokud mu žalovaný ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy (zde soud I. stupně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 2425/98) s tím, že chováním obdarovaného odůvodňujícím odstoupení od darovací smlouvy je pouze velmi závažné jednání, které se jednoznačně příčí dobrým mravům, směřující primárně proti osobě dárce, i když nedosáhne intenzity trestněprávního jednání. Důvody pro odvolání daru musí dárce dostatečně skutkově specifikovat v právním jednání, jímž dar odvolává, důvody tvrzené v odvolání daru a poté v žalobě se musí shodovat, v řízení musí být prokázány právě důvody uvedené v odvolání daru. V dané věci žalobce netvrdil nic o své nouzi, proto se soud I. stupně, jak uvedl, těmito důvody nezabýval. 8. Hodnotil, zda ze strany žalovaného byl dán slib bezprostředního přestěhování se a osobní péče o žalobce, žalobce takové své tvrzení ohledně existence tohoto slibu, jeho obsahu, zejména jeho časového vymezení neprokázal. Takovou podmínku darování žalobce nezakotvil ani do darovací či jiné smlouvy, ačkoli tvrdil, že hlavním nebo dokonce jediným důvodem pro darování mělo být právě zajištění péče o něj a o dům. Soud I. stupně uvedl, že představa žalobce o vytržení rodiny dvou zaměstnaných dospělých a školou povinného nezletilého z jejich současného života a jejich přesun do nového vzdáleného města„ ráz na ráz“ je poněkud nereálná, a to i s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu syna žalovaného. Soud I. stupně tak nedospěl k závěru o důvodnosti odvolání daru pro porušení daného slibu. 9. Soud I. stupně dále posuzoval obecně chování žalovaného k žalobci, zhodnotil je jako odraz poněkud vyhrocené situace mezi účastníky s tím, že bylo zjištěno, že chování žalovaného k žalobci se co do četnosti návštěv po darování změnilo, avšak pouhé snížení frekvence návštěv nelze pokládat za jednání porušující dobré mravy. Žalovaný navštívil žalobce v období od března [rok] do podzimu roku [rok] několikrát (cca 4 x) nelze tedy dovodit, že by o něj ztratil zájem, v této souvislosti soud I. stupně zhodnotil také objektivní obecně známé skutečnosti trvání pandemie onemocnění Covid-19, jež vypukla na jaře [rok] a jejíž druhá, silnější vlna se dostavila na podzim 2020. V jejím důsledku bylo omezení počtu návštěv, zvlášť u osob vyššího věku a se zhoršeným zdravotním stavem, žádoucí a doporučované pro jejich ochranu. Při návštěvách navíc žalovaný plnil ohledně prací přání žalobce. Žalobce nevyžadoval celodenní péči, s dopravou na nákupy nebo k lékaři mu vypomáhal syn nebo soused. Soud I. stupně uzavřel, že jakkoli je s ohledem na příbuzenské vztahy a dar na místě očekávat, že i žalovaný se bude v péči o žalobce