68 CO 292/2022-127 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Částečně tak vyhověl žalobě požadující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni vinou nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 259/2005, jež bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum], trvalo tak 15 let, 3 měsíce a 26 dní. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený, v řízení šlo o stanovení výživného pro žalobkyni jakožto nerozvedenou manželku, přičemž byla na bývalém manželovi finančně závislá, byla v předdůchodovém věku. Dále uvedla, že u žalované svůj nárok uplatnila dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že jelikož neměla k dispozici předmětný spis, který je nezbytný k projednání nároku žalobkyně, nemohla k věci zaujmout stanovisko, pročež sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z posuzovaného řízení předběžně dne [datum] uplatnila. 4. Na základě provedeného dokazování, kdy soud I. stupně postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť obě účastníce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, s citací pro věc přiléhavých ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poté, kdy soud I. stupně podrobně popsal průběh namítaného řízení, dospěl k závěru, že celková délka řízení vedeného ode dne [datum], kdy žalobkyně podala žalobu, do dne [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“), trvající 15 let a 11 měsíců, není dobou přiměřenou, v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, a vznikla jí tak presumovaná nemajetková újma. K tomuto závěru soud I. stupně vedlo zhodnocení kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž zároveň zhodnocení těchto kritérií vedlo soud I. stupně i k tomu, že jako adekvátní zadostiučinění je zadostiučinění v penězích, když konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující forma zadostiučinění. 5. Stran postupu soudů ve věci soud I. stupně uvedl, že ve věci nebylo postupováno koncentrovaně, když mezi jednotlivými jednáními byly dlouhé lhůty, po rozeslání znaleckého posudku v srpnu [rok] prvostupňový soud vyčkal vyjádření stran, které došlo v listopadu [rok], a až následně v březnu [rok] rozhodl o znalečném. V řízení také docházelo k průtahům, zejména v době od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o procesní otázce, do [datum], kdy odvolací soud rozhodl, od [datum], kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí ve věci, do [datum], kdy odvolací soud rozhodl. K délce řízení rovněž přispělo to, že odvolací soud dva rozsudky prvostupňového soudu zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. 6. Řízení bylo složité po skutkové, právní i procesní stránce. V dané věci proběhlo více jak 25 jednání, která byla odročována zejména pro vyčerpání jednacího času, prvostupňový soud opakovaně vyzýval účastníky k označení důkazů, sám shromažďoval listinné důkazy ohledně výdělkových a majetkových poměrů účastníků, žádal o součinnost banky, zaměstnavatele, správu sociálního zabezpečení, apod. Ve věci probíhalo rozsáhlé dokazování, kdy bylo prováděno dokazování obsáhlým množstvím listin, bylo prováděno několik účastnických výslechů, vyslýcháni svědci, ve věci bylo vypracováno pět znaleckých posudků a vyslechnut znalec. 7. Věc byla projednávána na třech stupních soudní soustavy, když ve věci rozhodoval prvostupňový soud třikrát ve věci samé, opakovaně o předběžných opatřeních a dvakrát o návrzích na osvobození od soudních poplatků, odvolací soud pak rozhodoval třikrát ve věci samé, opakovaně o předběžných opatřeních, o návrhu na osvobození od soudních poplatků, jakož i čtyřikrát o účastníky vznesené námitce podjatosti věc vyřizujícího soudce (zjevně v pozici nadřízeného soudu – poznámka odvolacího soudu). Soud I. stupně k tomuto možnému samostatnému kritériu uvedl, že již samo řízení na několika stupních soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení, přičemž ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení. Dále soud I. stupně k tomuto kritériu s odkazem na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, uvedl, že projednávání věci na více než dvou stupních soudní soustavy, může být samostatným důvodem pro snížení základní výše odškodnění, neboť skutkovou a právní složitost na jedné straně a vedení řízení na více než dvou stupních soudní soustavy na straně druhé, lze vnímat samostatně, protože každá z těchto skutečností může sama o sobě přispívat k prodloužení délky projednávání věci. 8. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, stejně jako žalovaný v posuzovaném řízení, když podali několik návrhů na nařízení předběžných opatření, odvolání proti rozhodnutí o návrzích na nařízení předběžných opatření, žádali o osvobození od soudních poplatků, čtyřikrát vznesli námitku podjatosti věc vyřizujícího soudce, opakovaně žádali o odročení jednání, jednání musela být odročována mimo jiné také pro podaná odvolání či námitky podjatosti. 9. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, soud I. stupně uvedl, že tento shledává běžným. Jednalo se o majetkový nárok, předmětný typ řízení se neřadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, přičemž soud I. stupně tato řízení s typicky zvýšeným významem vyjmenoval. 10. Co se týče výše přiznaného zadostiučinění soud I. stupně uvedl, že vyšel ze základní částky [částka], vypočtené dle sazby [částka] za rok řízení (v prvních dvou letech modifikované na polovinu). Soud I. stupně uvedl, že přikročil k vyšší sazbě za rok řízení z důvodu vlastní délky posuzovaného řízení, kdy vyslovil přesvědčení o tom, že vyšší než spodní hranice judikovaného rozmezí roční sazby zadostiučinění [částka] až [částka] se užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let, přičemž je odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na [částka] za rok řízení soud I. stupně označil jako excesivní. 11. Z důvodu vyšší složitosti věci soud I. stupně snížil základní částku o 40 % O dalších 15 % snížil základní částku z důvodu počtu soudních instancí (opakované rozhodování soudů na dvou stupních soudní soustavy a rozhodnutí soudu dovolacího). Z důvodu postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně naopak základní částku zvýšil o 30 %. Z důvodu významu řízení pro žalobkyni soud I. stupně základní částku nemodifikoval. Soud I. stupně uvedl, že základní částku odškodnění je tak na místě snížit o 35 % na výsledných [částka]. Tuto částku tak soud I. stupně žalobkyni přiznal, ve zbytku (částka [částka]) žalobu zamítl. 12. Soud I. stupně shledal důvodným nárok žalobkyně na jí požadovaný úrok z prodlení z částky [částka], když ten byl požadován od uplynutí šestiměsíční lhůty určené žalované k projednání nároku. 13. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátkou za dva ve věci učiněné úkony právní služby po [částka], dvou režijních paušálů po [částka], daně z přidané hodnoty ve výši [částka] z odměny a náhrad. Platební místo určil podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Lhůtu k plnění stanovil podle ust. § 160 odst. 1 (zjevně část věty za středníkem – poznámka odvolacího soudu) o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. 15. Proti zamítavému výroku o věci samé a nákladovému výroku (jak bylo při