68 CO 302/2021-292 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím spolu s tzv. zákonným úrokem z prodlení s tvrzením, že žalovaný neoprávněně žalobci odmítá vyplatit tuto částku představující náklady spojené se správou domu, dříve uhrazené žalovanému členy žalobce. Žalobce měl za to, že žalovaný žalovanou částku přijal jakožto dřívější člen statutárního orgánu žalobce. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jakkoliv nesporoval, že žalovanou částku od členů žalobce jakožto náklady spojené se správou domu přijal, nicméně tyto spravoval přímo členům žalobce na základě jejich zmocnění a pouze jim samým je povinen žalovanou částku vyplatit. Žalovaný sporoval, že by byl kdy členem statuárního orgánu žalobce. 4. Soud I. stupně nejdříve uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná částka je částkou, kterou členové žalobce uhradili žalovanému za účelem úhrady záloh a nákladů spojených s užíváním jednotek domu a se správou domu, jehož správu žalobce nyní zajišťuje, a to jak před vznikem žalobce, tak i poté. Za takové situace soud I. stupně zdůraznil, že o výši částky (spíše o výši tvrzeného nároku – poznámka odvolacího soudu) nebylo mezi účastníky sporu, sporným zůstala aktivní hmotněprávní legitimace žalobce ve sporu. 5. Soud I. stupně po provedeném dokazování a vycházeje z nesporných tvrzení účastníků, která vzal za svá, a po citaci ust. § 1195 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), části první čl. II zákona č. 103/2000 Sb., kterým byl (mimo jiné) změněn zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ zákon č. 103/2000 Sb.“), ust. § 9 odst. 1, odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), dospěl k závěru, že žalobce má právo na úhradu jím požadované částky odpovídající souhrnu plateb určených jednotlivými vlastníky bytových jednotek v domě, jakožto členy žalobce, žalovanému poskytnutých, na náklady spojené s užíváním bytových jednotek a správu domu. 6. Soud I. stupně uvedl, že je nutno právně rozlišit platby, které byly žalovanému vlastníky jednotek zasílány před vznikem žalobce tj. před [datum], když žalobce vznikl dle části první čl. II zákona č. 103/2000 Sb., a platby, které byly žalovanému vlastníky jednotek zasílány po vzniku žalobce, tj. od [datum]. 7. K platbám zasílaným přede dnem [datum] soud I. stupně uvedl, že žalovaný byl okamžikem vzniku žalobce povinen veškerý zůstatek plateb, jež mu na základě jejich vzájemného vztahu hradili vlastníci jednotek, povinen zaplatit žalobci, neboť na žalobce okamžikem jeho vzniku přešlo výlučné oprávnění vykonávat práva a zavazovat se ve všech věcech spojených se správou domu dle ust. § 9 odst. 1 zák. o vlastnictví bytů, přičemž účelem plateb zaslaných žalovanému byla právě správa domu. Po vzniku žalobce tak byl žalovaný povinen vyplatit zůstatky na úhradách za správu domu žalobci, nikoliv jednotlivým plátcům, tj. vlastníkům jednotek, neboť tyto zůstatky byly plátci určeny ke správě domu ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Soud I. stupně poukázal na to, že i nyní účinné znění ust. § 1195 odst. 2 o. z. explicitně stanoví, že jedinou osobou oprávněnou z práv a zavázanou z povinností souvisejících se správou domu je žalobce, a to i za závazky vzniklé před jeho vznikem, přičemž takovým závazkem je právě nakládání a případná výplata zůstatku úhrad vlastníků jednotek na správu domu. 8. K platbám zasílaným členy žalobce žalovanému se shodným účelem, tj. k úhradě nákladů správy domu dle ust. § 9 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, po dni [datum], soud I. stupně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný byl ke dni vzniku žalobce jeho členem, tak v souladu s ust. § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů plnil funkci orgánů žalobce, neboť až do [datum] nebyly orgány žalobce zvoleny (dne [datum] byl dle zjištění soudu I. stupně sepsán notářský zápis, a to o rozhodnutích žalobce přijatých dne [datum] – poznámka odvolacího soudu). Žalovaný tak plnil rovněž funkci výboru žalobce, tj. výkonného orgánu dle ust. § 9 odst. 10 (odst. 11 – poznámka odvolacího soudu) zákona o vlastnictví bytů, stejně jako všichni vlastníci jednotek ke dni [datum]. Pokud tak žalovaný přijímal od členů žalobce platby na správu domu, pak tak činil nikoliv jako jejich zmocněnec, jak žalovaný uváděl, nýbrž jako orgán žalobce, tj. jménem žalobce a na jeho účet. Přitom je nerozhodné, že majitelem bankovního účtu, na nějž byly platby členy žalobce poukazovány, byl žalovaný, neboť bankovní účet byl pouze platebním místem. Po vzniku žalobce tak jeho členové plnili své povinné platby na správu domu k rukám žalovaného, nicméně přitom plnili žalobci, a tento je tak oprávněn po žalovaném veškeré své prostředky spojené se správou domu nárokovat. 9. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná částka představuje zůstatek plateb za období do [datum] a za období od [datum], když úhrn zůstatku těchto peněžních prostředků představující žalovanou částku představuje na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2992 odst. 2 o. z. Žalovaný peněžní prostředky drží na základě právního důvodu, který odpadl. Oprávnění držet peněžní prostředky vlastníků jednotek za období do [datum] zaniklo žalovanému vznikem žalobce dne [datum], kdy účinností zákona č. 103/2000 Sb., došlo k zákonnému oprávnění žalobce s těmito prostředky nakládat. Oprávnění držet peněžní prostředky členů žalobce na správu domu za období od [datum] žalovanému zaniklo uplynutím lhůty obsažené ve výzvě žalobce ze dne [datum]. 10. Soud I. stupně konečně uvedl, že žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši, tedy ve výši 8,05 % ročně / dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“) /, a to za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po dni, který byl v předžalobní výzvě uveden jako poslední den lhůty pro poskytnutí požadovaného plnění. 11. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uložil žalovanému povinnost zaplatit zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. 12. Soud I. stupně uvedl, že náklady řízení žalobce v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”; zjevně dle jejího ust. § 7, ust. § 8, ust. § 11 odst. 1 – poznámka odvolacího soudu) za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], odměny advokáta za 15 úkonů právní služby (vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednáních ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), kdy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], počítáno z tarifní hodnoty [částka], 21 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (zjevně dle ust. § 13 odst. 4 a. t. – poznámka odvolacího soudu) a 21 % daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát žalobce je jejím plátcem, jíž odpovídá částka [částka]. 13. O lhůtě k plnění ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 160 odst. 1, zjevně část věty před středníkem, o. s. ř., o platebním místě ve výroku o nákladech řízení rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. 15. Žalovaný zopakoval, že mezi účastníky je nesporné, že přijímal od jednotlivých vlastníků bytových jednotek na základě jejich pověření částky na úhradu nákladů spojených se správou domu. Vyslovil však přesvědčení, že tak činil v roli příkazníka. Povinnost vrátit finanční prostředky žalobci žalovanému tak