68 CO 352/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 94/2013 (dále jen posuzované řízení) tím, že toto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Tvrdil, že předmětné řízení vedené o vypořádání společného jmění manželů bylo zahájeno jeho žalobou dne [datum], skončilo dne [datum], trvalo tedy 8 let a 2 měsíce. [příjmení] se na délce řízení nepodílel, jakkoli v posuzovaném řízení bylo vypracováno 6 znaleckých posudků, právní složitost délce řízení neodpovídala, v postupu soudu byly průtahy. Význam předmětu řízení pro žalobce nebyl jen standardní, žalobce čekal na vyplacení vypořádacího podílu, aby jej mohl investovat. Žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění dne [datum], ke dni podání žaloby k jeho projednání nedošlo. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne [datum], konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku jeho nepřiměřené délky, proto poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši [částka]. V činnosti soudu shledala nekoncentrovanost a prodlevy, zejména v souvislosti se znaleckým zkoumáním. Celková délka neodpovídala složitosti věci. Pro složitost řízení shledala důvod pro snížení základní částky, stanovené za užití sumy [částka] za rok trvání řízení, u prvních dvou let v poloviční výši, o 30 % s ohledem na předmět řízení a určitý stupeň jeho skutkové i právní složitosti při potřebě obsáhlého dokazování a to, že bylo vedeno na dvou úrovních soudní soustavy. Význam posuzovaného řízení pro žalobce žalovaná shledala běžným. 4. Žalobce vzal v důsledku plnění žalované po zahájení řízení žalobu ohledně nároku na zaplacení [částka] zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. 5. Soud I. stupně věc projednal se souhlasem obou účastníků bez nařízení jednání, provedl dokazování a obsah takto získaných zjištění popsal v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud na ně v tomto rozsahu v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí plně odkazuje a vychází z něho. S citací § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /zkráceně OdpŠk/ a § 31a odst. 1, 3 OdpŠk soud I. stupně vysvětlil, že délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva (zkráceně ESPLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESPLP upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje je s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, shledává porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Posuzované řízení trvalo od podání žaloby (téhož žalobce – poznámka odvolacího soudu) dne [datum] do pravomocného skončení dnem [datum], tedy 8 let a 2 měsíce. Probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodl jednou, odvolací soud rozhodoval o zastavení odvolacího řízení. Řízení vykazovalo s ohledem na rozsah účastníky tvrzených skutečností (vypořádání společného jmění manželů zahrnovalo movité věci, závazky, investice do výlučného majetku žalované a zisk z těchto investic) a potřebu dokazování (šest znaleckých posudků včetně znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem, řadu listinných důkazů opatřených dílem za součinností třetích osob, výslechy znalců) vyšší míru skutkové složitosti. Opakovaně bylo rozhodováno o ustanovení znalce, o znalečném, jeden ze znalců byl opakovaně urgován o předložení znaleckého posudku, bylo rozhodnuto o uložení pořádkové pokuty, žalovaná opakovaně žádala o odročení jednání, oba účastníci byli urgováni o zaplacení záloh na znalecký posudek Právní složitost zvyšovalo, že soud stanovoval hodnotu společného jmění manželů, které zahrnovalo movité věci, investice do výlučného vlastnictví žalované a naopak zisk ze solárních panelů po rozvodu manželství. 6. Na straně žalobce soud I. stupně poukázal na to, že v posuzovaném řízení uhradil soudní poplatek za žalobu až po výzvě soudu, ačkoliv je splatný podáním návrhu, a zálohu na znalecký posudek uhradil až na urgenci soudu, jeho významný podíl na délce řízení ale neshledal. 7. Soud I. stupně konstatoval, že postup soudů v průběhu posuzovaného řízení nebyl zcela koncentrovaný, došlo k prodlevě ve vypracování znaleckého posudku, kdy znalec ustanovený dne [datum] nepředložil znalecký posudek ve lhůtě, což vyústilo v jeho zproštění dne [datum], řízení tím bylo prodlouženo o 1 rok a 3 měsíce. Nekoncentrovaný byl i postup soudu v úvodu posuzovaného řízení po neuhrazení záloh na znalecký posudek. Žalobcem tvrzený negativní vliv střídání věc vyřizujících soudců soud I. stupně neshledal. 8. Ohledně významu řízení pro žalobce soud I. stupně vysvětlil, že vyšší význam předmětu řízení se presumuje u řízení ve věcech trestních, věcech péče o nezletilé, v pracovněprávních sporech, či věcech osobního stavu aj., jinak je význam předmětu řízení standardní. Posuzované řízení nebylo řízením, s nímž je již v obecné rovině spojováno významnější působení do poměrů účastníka, soud I. stupně tak shledal jeho význam pro žalobce běžným s tím, že tvrzený zvýšený stres po dobu řízení ani možné investice vypořádacího podílu nebyly prokázány. 9. Na podkladu uvedeného soud I. stupně dovodil, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, celková délka řízení nebyla přiměřená. Jakkoli bylo posuzované řízení právně, skutkově i procesně složité, s ohledem na jeho celkovou délku, na níž se do značné míry podílel soud, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jeho vinou ke vzniku nemajetkové újmy žalobce, již je důvod odškodnit v penězích. 10. Jeho výši soud I. stupně určil za užití základní částky, kterou stanovil ze sumy [částka] za prvé dva roky a každý následující rok posuzovaného řízení, tedy ve výši [částka]. S ohledem na složitost věci ji ponížil o 30 % na částku [částka] a uzavřel, že pro další moderaci základní částky nejsou dány důvody, když postup soudů v posuzovaném řízení byl důvodem pro závěr, že je třeba nemajetkovou újmu žalobce odškodnit v penězích. 11. V situaci, kdy žalovaná v průběhu řízení žalobci plnila právě [částka], posoudil soud I. stupně žalobu v nároku zbývajícím po částečném zastavení řízení co do nároku na jistinu jako nedůvodnou a zamítl ji. 12. Žalobci soud I. stupně přiznal úrok z prodlení z částky [částka] v zákonné výši za dobu od [datum] (jak žalobce žádal, jakkoli žalovaná se dostala do prodlení dříve) do [datum], tedy do data plnění. Výši úroku stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) s tím, že žalobci byla přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. 14. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Napadl jej v zamítavém výroku o věci samé s tím, že pokud soud I. stupně hodnotil složitost posuzovaného řízení, obecně platí, že rozhodující orgány by měly mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádaly i s náročnějším případem. V posuzovaném řízení odvolací soud rozhodoval pouze o zastavení řízení po zpětvzetí odvolání, nelze tak dovodit, že řízení na druhém stupni přispělo ke složitosti věci. S poukazem na označenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2138/2009) žalobce uvedl, že v porovnání s věcí zde hodnocenou nebylo posuzované řízení složité. Podle ustálené j