68 CO 393/2021-65 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. V rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené jí nesprávným úředním postupem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jakožto správního orgánu prvního stupně a Ministerstva dopravy ČR, odboru provozu silničních vozidel jakožto odvolacího správního orgánu ve správním řízení o žádosti žalobkyně o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly (dále jen„ STK“) pro silniční motorová a přípojná vozidla, přičemž uvedené řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a docházelo v něm k opakovanému rušení správních rozhodnutí, a to i správním soudem. Žalobkyně byla nucena opakovaně podávat odvolání, správní žaloby, urgence, žádosti o učinění dalšího procesního postupu a žádosti o učinění opatření proti nečinnosti, čímž jí vznikly zcela zbytečně náklady na právní zastoupení. Správní řízení bylo zahájeno dne [datum] a až dne [datum] bylo žalobkyni vydáno povolení k provozování STK, řízení tedy trvalo deset let. Výši odměny za zastoupení advokátem žalobkyně vyčíslila dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, kdy odměna činí [částka] za úkon právní služby, respektive dvojnásobek ([částka]) vzhledem ke složitosti případu v důsledku specifičnosti a ojedinělosti právní problematiky, složitosti některých právních otázek a délce řízení, případně [částka] za žalobu proti nečinnosti. Náklady právního zastoupení byly právním zástupcem vyúčtovány několika fakturami, přičemž tyto byly uhrazeny. Nadto žalobkyně požadovala náhradu za uhrazený soudní poplatek za žalobu proti nečinnosti ve výši [částka]. Dle předložené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (kterou dle tvrzení žalobkyně uzavřela společnost [právnická osoba] jakožto postupitel a manžel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] jakožto postupník, kdy na základě této smlouvy byla postoupena pohledávka ve výši [částka], kterou postupitel uhradil právnímu zástupci žalobkyně za jeho služby poskytované ve správním řízení o udělení oprávnění k provozování STK – poznámka odvolacího soudu), kdy tuto žalobkyně předložila k prokázání úhrady pohledávky (právního zástupce žalobkyně na úhradu odměny za zastupování žalobkyně ve správním řízení – poznámka odvolacího soudu) byla pohledávka postoupena na manžela žalobkyně, a je tak v jejich společném jmění manželů. 3. Žalovaná nepovažovala nárok žalobkyně za důvodný, když namítala, že správní orgány postupovaly při svém rozhodování řádně podle ust. § 16a vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, přičemž od této vyhlášky se nemohly odchýlit, jejich rozhodování bylo možno změnit až na základě závazného pokynu uvedeného ve věci vydaného rozsudku, před ním vydaná rozhodnutí tak nelze považovat za nezákonná. Žalobkyni proto nelze ani přiznat tvrzené náklady řízení, nadto některé úkony spočívaly v odvolání, a tak u nich není splněna podmínka stanovená zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), soudní poplatek pak byl řešen rozhodnutím soudu v rámci nákladů řízení. Namítla také, že z faktur vystavených advokátem žalobkyně není zřejmé, jakých úkonů se týkaly. 4. Po provedeném dokazování a citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., upravujících odpovědnost žalované za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a institut nákladů řízení jakožto součásti náhrady škody, soud I. stupně uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že náklady na zastoupení advokátem v předmětném správním řízení vedeném žalobkyní byly uhrazeny společností [právnická osoba] [IČO], tedy osobou odlišnou od žalobkyně. Není proto splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., dle něhož náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, a to vznik škody na straně žalobkyně v podobě jí účelně vynaložených nákladů na její zastoupení advokátem (zmenšení jejího majetku), anebo v podobě vzniku jí dosud neuhrazeného závazku vůči svému advokátovi. Sodu I. stupně uzavřel, že žalobkyní tvrzená škoda vůči státu tak v době jeho rozhodování neexistuje, neboť náklady na zastoupení hradila za žalobkyni třetí osoba, čímž závazek žalobkyně k úhradě nákladů na zastoupení advokátovi zanikl a zanikla tím i pohledávka advokáta vůči žalobkyni. 5. Soud I. stupně dodal, že žalobkyni takovou úhradou nákladů vznikl pouze závazek z titulu bezdůvodného obohacení či ze smlouvy na základě plné moci, která však nebyla doložena (soud I. stupně učinil zjištění, že žalobkyně doložila plnou moc ze dne [datum], na základě níž před začátkem správního řízení zmocnila svého manžela [jméno] [příjmení] k uzavření dohody o společném záměru, vzájemné spolupráci a o úhradě nákladů spojených s řízením o udělení oprávnění k provozování STK a měření emisí a o úhradě nákladů spojených s provozováním této stanice s panem [jméno] [příjmení], jenž dle dalšího zjištění učiněného soudem I. stupně jako jednatel společnosti [právnická osoba] uzavřel již uvedenou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]), avšak vůči osobě, která pohledávku uhradila (tedy vůči společnosti [právnická osoba] – poznámka odvolacího soudu) a která nebyla účastníkem správního řízení. Taková pohledávka třetí osoby však nemůže být nárokována žalobkyní dle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně k námitce žalobkyně, že pohledávka postoupená společností [právnická osoba] na jejího manžela je ve společném jmění manželů, uvedl, že pokud by takové tvrzení bylo pravdivé, pak by pohledávka zanikla splynutím, kdy žalobkyně by od jmenované společnosti postoupením nabyla svou vlastní pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (myšleno pohledávku za svojí osobou – poznámka odvolacího soudu). Žalobkyní tvrzená škoda by tak neexistovala ani v takovém případě. 6. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení zcela úspěšné žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] odpovídající dvěma režijním paušálům za vyjádření k žalobě a účast na jednání podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). 8. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. 9. V něm vytkla soudu I. stupně závěr stran nedůvodnosti žaloby z důvodu, že nárok žalobkyně na náhradu škody neexistuje, neboť náklady, které žalobkyně vynaložila za své právní zastoupení v důsledku nesprávného úředního postupu, neuhradila, respektive, že je za ni uhradila třetí osoba, a to společnost [právnická osoba] Tento závěr je nesprávný, neboť soud I. stupně pominul ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy škodou je již závazek dluh zaplatit, zde dluh osobě, která uhradila právní zastoupení, přičemž škodou se pak míní újma na jmění dle ust. § 2894 o. z., kdy se jí rozumí nejen snížení majetku (aktiv) poškozeného, ale také zvětšení jeho dluhů (pasiv). Nově je tak možné nahlížet jako na škodu již na samotný dluh, přičemž škůdce je povinen poškozeného tohoto dluhu zbavit (jeho zaplacením, dohodou s věřitelem o jeho prominutí, anebo převzetím), nebo mu za něj poskytnout náhradu dle ust. § 2952 o. z. Navíc tento dluh již byl uhrazen a majetek žalobkyně se již zmenšil, toto své tvrzení žalobkyně přislíbila dále rozvést. 10. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že zatížil řízení procesní vadou, neboť ji nepoučil o svém odlišném právním názoru a odlišném právním hodnocení věci oproti žalobním tvrzením žalobkyně. Nedostatečné procesní poučení a změna původního žalobkyní předpokládaného právního názoru soudu I. stupně vyplývá z usnesení soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 214/2019 - 21, kdy soud I. stupně žalobkyni uložil, aby doložila a vyjádřila se k výši žalované částky, přičemž žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum], kdy tak měla za to, že výzvu soudu I. stupně splnila, a to za situace, kdy soud I. stupně výzvou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 214/2019 - 27, pouze požadoval doložit, které faktury právního zástupce žalobkyně zahrnují ten který úkon. Z uvedeného postupu soudu I. stupně tak měla žalobkyně za to, že otázka úhrady, a tedy vzniku škody je zřejmá a