68 CO 399/2021-249 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení původně částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že má proti žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému za rok 2015 dostalo v důsledku bezesmluvního užívání pozemku parc. č. 2087 v katastrálním území Radotín (dále jen předmětný pozemek) v rozsahu 2 463 m2 patřícího žalobci, žalovaný na něm má svůj požární vodovod. Tvrdil, že žalovaný bezdůvodně užívá jeho pozemek v rozsahu záboru ve prospěch stavby protipožárního vodovodu, a žalobci tak za užívání pozemku žalovaným náleží náhrada, její výši stanovil podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] s tím, že v souladu s věstníkem Ministerstva financí činí obvyklá cena nájmu [částka] za m2. Žalobce zdůraznil, že stavba žalovaného je neoprávněná, dosud nebyla zkolaudována, je vedeno stavební řízení o její odstranění. Žalovaný neplnil přes to, že mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne [datum]. 3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět jednak ohledně svého požadavku na zaplacení daně z přidané hodnoty z požadovaného plnění a jednak ohledně toho, co mu bylo žalovaným po zahájení řízení zaplaceno, z druhého důvodu ve vztahu k částce [částka]. Po částečném zastavení řízení byl spor veden o žalobní nárok na zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a o úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že stavba So 322 — Požární vodovod DN 200 je součástí stavby nazvané Silniční okruh kolem [obec], stavba 514 [část obce] — [část obce], na kterou bylo dne [datum] vydáno odborem dopravy Magistrátu hl. m. Prahy stavební povolení. Požární vodovod je umístěn pod povrchem a slouží potřebám Hasičského záchranného sboru České republiky v případě záchranných prací při mimořádných událostech v tunelu [část obce] — [část obce]. Podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod nesmí být vlastnictví veřejně prospěšného zařízení zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. To se vztahuje na zřizování veřejně prospěšných inženýrských sítí. Žalobce se stal vlastníkem předmětného pozemku na základě kupní smlouvy uzavřené se Společností Lesy Steinských spol. s r.o. dne [datum]. Podle údajů ve stavebním deníku byla výstavba požárního vodovodu zahájena dne [datum] a dokončena dne [datum]. Žalovaný navrhla žalobci uzavření smlouvy o náhradě ve výši [částka] za rok a za m2 za dobu výstavby vodovodu a uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene vodovodu, žalobce obě nabídky odmítl. Žalovaný namítl, že v daném případě mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného, dostalo se mu jedině bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé náhrady za zřízení věcného břemene. Poukázal na to, že požární vodovod je umístěn pod povrchem pozemku, nepůsobí žalobci téměř žádnou újmu, ani neobohacuje žalovaného v rozsahu žalobcem tvrzeném. Předmětem řízení není užití pozemku za období [datum] až [datum], tedy pro účely výstavby vodovodu, plocha samotného požárního vodovodu činí 442 m2. Poukázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4335/2007, podle nichž se v případě zřízení součásti inženýrské sítě na pozemku nemůže vlastník pozemku domoci náhrady za užívání věcného břemene z titulu bezdůvodného obohacení, ale výhradně jen z titulu věcného břemene podle §151n odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [účinnost], zkráceně obč. zák., žalobce tak není aktivně legitimován k podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobní nárok žalovaný sporoval i co do jeho výše. 5. Soud I. stupně po provedeném dokazování objasnil skutkový stav věci a svá zjištění obsáhl do odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud na ně v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí plně odkazuje a ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně vychází. Soud I. stupně vysvětlil, že důkazy nezmíněné v odůvodnění svého rozhodnutí dílem nepokládal pro rozhodnutí o věci samé za podstatné, dílem za duplicitní důkazy vedle důkazů významnějších, o něž své rozhodnutí převážně opřel. 6. Soud I. stupně s citací ust. § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (zkráceně o. z.) poukázal na to, že analogická věc (spor téhož žalobce proti témuž žalovanému o shodný nárok za jiné časové období vedený u soudu I. stupně pod sp. zn. věci 12 C 57/2014 a u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 22 Co 111, 112/ 2018 – poznámka odvolacího soudu) byla řešena se závěrem, že po faktickém ukončení výstavby požárního vodovodu již žalovaný část předmětného pozemku žalobce v celém rozsahu 2 463 m2 neužíval, tudíž se v tomto rozsahu na úkor žalobce dále neobohacoval. Podstatné je, jakou část pozemku zabírá samotný požární vodovod a ochranné pásmo kolem něj, neboť toliko v tomto rozsahu je předmětný pozemek nadále žalovaným užíván, byť aniž by k tomu měl žalovaný právní důvod a aniž by za to žalobci poskytl úhradu. Dodatečné tvrzení o škodách utrpěných v důsledku chování žalované se týká jiného skutku, jde tedy o odlišný nárok. Ze stavebního deníku vedeného k výstavbě PV pod č. SOKP 514 [část obce] [část obce], SO 322 soud I. stupně zjistil, že samotná výstavba požárního vodovodu na předmětném pozemku započala [datum] a byla ukončena [datum], technickou zprávou SO 322 Požární vodovod DN 200 z července r. 2010 vyhotovenou Ing. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že po ukončení výstavby je požární vodovod přes předmětný pozemek veden v délce 146,21m2 a celkem spolu s ochranným pásmem zabírá v předmětném pozemku plochu 468 m2. V analogickém řízení vyšel odvolací soud z toho, že výše bezdůvodného obohacení byla judikaturou stanovena podle dosažitelného nájmu za užívání pozemku. Se zřetelem k (nekomerčnímu) nepodnikatelskému využití předmětného pozemku žalobcem soud přihlédl k cenám regulovaného nájemného dle tehdy (v roce 2015 – poznámka odvolacího soudu) platných a účinných výměrů ministerstva financí vydávaných na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Judikatura, již soud I. stupně označil, dovodila, že bylo-li nájemné v posuzovaném období cenou regulovanou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout maximální limit stanovený cenovými předpisy. Podle usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 158/16 (ze dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) v obecné rovině lze jako ústavně konformní akceptovat právní názor plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle něhož výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám vynakládaným v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu, jakož i navazující právní názor, že výše bezdůvodného obohacení nemůže přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy, pakliže v rozhodném období bylo nájemné regulováno. 7. Soud I. stupně proto ve shodě s východisky v obdobném sporu vycházel z výše maximální ceny regulovaného nájemného u pozemku nesloužícího k podnikání pro rok [rok] (Výměr [číslo] 2015 (MF) - oddíl A z částky 120 Kč/m2/rok). Poukázal na to, že výše stanovené jednotkové ceny dle výměru se navíc shoduje se znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok], jehož se dovolával žalobce. 8. Soud I. stupně tak uzavřel, že v době od [datum] do [datum], kdy žalovaný užíval část pozemku žalobce o rozloze 468 m2, se žalovaný obohatil na úkor žalobce o [částka]. Žalobce v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1701/2019 - 597 (ze dne [datum rozhodnutí] - poznámka odvolacího soudu) žalobci částku [částka] uhradil dne [datum]. Obranou námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce soud I. stupně odmítl s tím, že žalobce je oprávněn se proti žalovanému domáhat vydání bezdůvodného obohacení. 9. Námitky žalobce stran rozsahu užívání předmětného pozemku a užívacího práva žalovaného v trase požárního vodovodu s ochranným pásmem soud I. stupně odmítl s tím, že stav byl prokázán technickou zprávou SO 322 Požární vodovod DN 200, km 11,75 z července [rok] spolu s přílohami. Ta popisuje rozsah omezení vlastnického práva v souvislosti s probíhající stavbou požárního vodovodu, žalovaný se bezdůvodně neobohatil v celém rozsahu vlastnického práva žalobce k předmětnému pozemku, nýbrž toliko ve vztahu k jeho části vymezené faktick