68 CO 432/2021-159 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků tak, že se žalobci tato náhrada nepřiznává (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě požadující náhradu majetkové újmy vzniklé trestním stíháním žalobce, které bylo zahájeno dne [datum] usnesením Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby ze zvlášť závažného zločinu vraždy podle ust. § 219 odst. 1, 2, písm. b), h), zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství, tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum], téhož dne bylo odvolání proti němu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Celkové náklady na obhajobu žalobce v uvedeném trestním řízení činily podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“), částku [částka], přičemž se skládaly z odměny advokáta za úkony konané v rámci trestního řízení, režijních paušálů, z cestovného, z náhrady za promeškaný čas strávený na cestě a daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“) z odměny a náhrad. 3. Žalovaná v průběhu řízení uznala částku ve výši [částka] představující odměnu za 72 úkonů právní služby po [částka], 72 režijních paušálů po [částka], navýšeno o DPH, cestovné ve výši [částka] včetně DPH a náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] včetně DPH, celkem tak částku [částka], kterou žalobci uhradila. Stran zbývající žalobcem požadované částky uvedla, že co se úkonů právní služby týče, tyto dílem žalobce nedoložil, dílem se nejedná o úkony, které by měly oporu v advokátním tarifu, dílem se nejednalo o účelné úkony; co se týče cestovného, žalovaná náhradu vypočítala z kombinované spotřeby vozidla, nikoliv z aritmetického průměru hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, jak učinil žalobce, a z části nárok na cestovné nebyl žalovanou žalobci přiznán z důvodu neúčelnosti takového nákladu, respektive neuznání úkonu právní služby; za nepřiznané cestovné pak nenáleží od něj odvislá náhrada za promeškaný čas strávený na cestě. 4. Soud I. stupně poté, co identifikoval mezi účastníky sporné úkony právní služby a náhrady cestovného a za promeškaný čas, kdy identifikoval, že cestovné dne [datum] nebylo žalovanou uhrazeno ve výši žalobcem požadované z důvodu jiné trasy cesty obhájce žalobce, poté, kdy zdůraznil, že cestovné nebylo žalovanou žalobci přiznáno v jím požadované výši z důvodu výpočtu vycházejícího z kombinované spotřeby vozidla, po provedeném dokazování ve vztahu k těmto sporným položkám obhajného a po citaci ust. §§ 1 odst. 1, 5, 7 odst. 1, ust. § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), nejdříve shledal, že v předmětném trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, jehož účinky byly zrušeny rozsudkem, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, a rovněž shledal, že žalobce vynaložil na náklady obhajoby částku v celkové výši [částka]. 5. Soud I. stupně uvedl, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu újmy ve smyslu ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., proto věc může být projednána před soudem ve smyslu ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Soud I. stupně v této souvislosti uvedl, že žalovaná tím, že žalobci zaplatila částku [částka], svůj závazek splnila, čímž její dluh podle ust. § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v této části zanikl, přičemž jakkoliv byl nárok žalobce částečně uspokojen na základě stanoviska žalované ze dne [datum], tedy až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, toto uspokojení až v rámci řízení nezavinila žalovaná, která žalobce dne [datum] vyzvala k doplnění podstatných informací, žalobce však zůstal pasivní. 6. Soud I. stupně k nároku na obhajné odpovídajícímu zbývajícím sporným úkonům uvedl, že nejdříve posuzoval, zda nepřiznané náklady obhajoby ze strany žalované byly řádnými a skutečně účelně vynaloženými náklady v rámci obhajoby žalobce v předmětném trestním řízení, neboť od některých z nich se odvíjí případný nárok na cestovné a promeškaný čas. 7. V této souvislosti uvedl, že žalovaná nepřiznala žalobci náhradu škody za úkony ze dne [datum] – sepis žádosti o zpřístupnění celého spisu, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] – návrh na doplnění dokazování, [datum] – žádost o odtajnění spisu, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] návrh na doplnění dokazování, [datum] – nahlížení do spisu, [datum] – písemný návrh na opravu chyb v protokolech z hlavního líčení a [datum] – nahlížení do spisu. Soud I. stupně uvedl, že uvedené úkony nemají oporu v ust. § 11 advokátního tarifu, obhájci žalobce tak za tyto úkony odměna v rámci trestního řízení nepříslušela. 8. K žalovanou sporovanému úkonu ze dne [datum] – účast na výslechu obviněného [jméno] [příjmení], kdy žalovaná přiznala žalobci náhradu ve výši jednonásobku odměny oproti žalobcem požadovaného dvojnásobku odměny, soud I. stupně uvedl, že tento úkon se nekonal v době mimo běžnou pracovní dobu advokáta, přičemž žalobce nijak netvrdil ani neprokazoval běžnou pracovní dobu advokátní kanceláře (obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu), pracovní doba v advokacii není jednotná, nýbrž se různí, jakož je tomu obvyklé v podnikatelském prostředí. 9. K žalobcem požadovanému úkonu ze dne [datum] – prostudování spisu při skončení vyšetřování, kdy žalovaná přiznala žalobci náhradu za jeden úkon právní služby oproti žalobcem požadované odměny za dva úkony právní služby, soud I. stupně uvedl, že tento úkon se konal v době od 9:15 hodin do 10:05 hodin, a nikoliv až do 12:35 hodin, není tak důvod k přiznání odměny za dva úkony právní služby. 10. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum] a [datum] – porady obhájce s obviněným žalobcem ve Vazební věznici Liberec, soud I. stupně uvedl, že tyto úkony se konaly v době od 14:45 hodin do 15:30 hodin a od 8:40 hodin do 9:30 hodin, byly tak kratší jedné hodiny, přičemž v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu náleží obhájci odměna za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, uvedené porady tak toto kritérium nesplňovaly. 11. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum] – právní rozbor ve věci (extradiční podmínky), [datum] – další porada s obviněným ve věznici Spušť (Černá Hora), [datum] – právní rozbor ve věci (vazební lhůty), [datum] – právní rozbor ve věci (dokazování ve věci – utajený svědek), [datum] – právní rozbor ve věci (útěk poškozeného v zahraničí) a [datum] – právní rozbor ve věci (policejní provokace v trestním řízení) soud I. stupně uvedl, že žalobce, ačkoliv byl poučen postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázal, že by mu byly tyto služby obhájcem poskytnuty, neunesl tak břemeno důkazní. 12. K žalovanou nepřiznané náhradě škody za úkony ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy obhájce navštěvoval žalobce ve Vazební věznici Liberec, za úkony ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy se žalobce sešel se svým obhájcem v advokátní kanceláři v [obec], ulici [ulice], soud I. stupně uvedl, že žalobce, ačkoliv byl poučen postupem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., neprokázal účelnost těchto vynaložených nákladů, kdy ze záznamů o úkonech právních služeb nelze nijak seznat, čeho se měly porady obhájce s žalobcem týkat, a to jakkoliv je nutno ctít povinnost mlčenlivosti (zjevně obhájce žalobce – poznámka odvolacího soudu). Nadto se tyto porady, obzvláště po dobu pobytu žalobce ve Vazební věznici Liberec, bez zjevného důvodu velmi často opakovaly. Tvrzení žalované, že těmto úkonům nepředcházel žádný úkon ve věci, ani z nich nebyl učiněn žádný výstup, žalobce nesporoval, nadto důkaz trestním spisem (listinami z něj – poznámka odvolacího soudu) žádná ze stran řízení nenavrhovala. 13. K cestovnému soud I. stupně nejdříve uvedl, že pokud žalobci nenáleží náhrada škody za výše uvedené úkony právních služeb jeho obhájce, nenáleží mu tak ani náhrada škody na cestovném a s tím souvisejícím promeškaným časem. 14. Dále pak uvedl, že se zabýval tím, zda žalobci náleží náhrada cestovného vypočítaná aritmetickým průměrem hodnot spotřeby z technického průkazu vozidla, či zda náleží náhrada vypočítaná z údaje o kombinované spotřebě uvedeného v technickém průkazu vozidla, zda náleží žalobci náhrada cestovného (cesta vyko