69 CO 114/2022-25 — Městský soud v Praze

1. Nalézací soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Z úřední činnosti bylo soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Soud dovodil, že fakticky jde o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b advokátního tarifu. 2. Proti tomuto rozsudku, avšak pouze do jeho výroku II. o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Pochybení nalézacího soudu spatřovala v tom, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nesprávně aplikoval ustanovení advokátního tarifu, ve znění účinném ode dne [datum], když potřeba aplikace tohoto právního předpisu vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 advokátního tarifu a z ústavně konformního výkladu ustanovení § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud při určení výše náhrady nákladů řízení v tomto případě postupoval dle ustanovení § 14b odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky předpokládané tímto právním předpisem. 3. Žalobkyně dovozovala, že aby mohla být určena náhrada nákladů řízení v občanskoprávním řízení podle tohoto ustanovení, musí být naplněno kumulativně několik podmínek. Zaprvé se musí jednat o věc, kde bylo řízení zahájené návrhem, který byl podán na ustáleném vzoru, jenž je žalobcem opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, zadruhé musí jít o věc, v níž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahuje [částka], a zatřetí jde o věc, v níž je žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V předmětné věci nebyla naplněna podmínka první, totiž, že by byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podán na ustáleném vzoru, který by byl užíván opakovaně v obdobných věcech. Nalézacímu soudu vytkla, že ve svém rozhodnutí nikterak nespecifikuje, na jakém základě vyhodnotil podaný návrh jako podaný opakovaně na ustáleném vzoru. Ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu navíc pojem„ ustáleného vzoru“ nedefinuje, a tak je nutné, aby byl tento pojem soudy při jejich rozhodování dostatečně osvětlen, neboť jinak nelze zcela vyloučit, že bude docházet k nejednotnému rozhodování, kdy některé soudy určitý návrh jako podaný na ustáleném vzoru vyhodnotí a jiné nikoliv. Pokud se jedná o„ ustálenost“ podaného návrhu, žalobkyně v každém jednotlivém případě vyhotovuje od počátku jedinečný žalobní návrh, a to s ohledem na konkrétní podklady a okolnosti daného případu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o věc typově jednoduchou po právní a skutkové stránce, je žalobkyně při formulaci žalobního návrhu nucena zohlednit, jaké plnění bylo z úvěrového vztahu poskytnuto, na úhradu jakého dluhu bylo plněno žalovaným v případě nepravidelného plnění, na jaký dluh bylo plnění přijato a započteno, co zůstalo neuhrazeno, kdy a na základě jaké skutečnosti nastala splatnost dluhu, jaké civilní sankce s tím byly spojeny a od čeho se odvíjí jejich výše a splatnost; nejedná se tedy o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci s věcmi jinými. Právní služby poskytnuté advokátem při formulaci takové žaloby, byť vtělené do elektronického formuláře, nelze považovat za mechanickou rutinní činnost, jež by nezasluhovala plné odměny v rámci nahrazování nákladů řízení (s odkazem na usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zdůraznila, že zákonodárce v ustanovení § 174a o. s. ř. vnutil žalobcům, kteří se rozhodli využít výhody elektronické justice a podat na soud elektronickou rozkazní žalobu, povinný formulář a že žijeme ve„ formulářové době“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se svým nárokem u příslušného soudu uspěla, je namístě, aby soud aplikoval základní zásadu, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, tj. zásadu úspěchu ve věci vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovozovala, že nalézací soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout následovně: 1. náhrada za žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] 2. náhrada nákladů právního zastoupení ve výši [částka], která je tvořena součtem částky mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby ve výši [částka] (úkon po [částka]) dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu a částky náhrady hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby ve výši [částka] dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu právní zástupce žalobce jmenovitě učinil následující úkony právní služby: (i.) převzetí a příprava zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, (ii.) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a (iii.) písemné podání návrhu ve věci samé, tj. písemné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, 3. náhrada DPH ve výši [částka], tj. 21 % z celkové částky ad. 2. Celková částka náhrady nákladů soudního řízení tedy měla činit [částka], když v dané věci není dán žádný relevantní důvod ospravedlňující jakékoli snížení náhrady nákladů řízení. 4. Rovněž dovozovala, že v této věci nejsou splněny zákonné předpoklady pro použití mimořádného ustanovení § 150 o. s. ř. Konstatovala, že je původní věřitelkou (nejedná se tedy o situaci, kdy by došlo k postoupení pohledávky novému věřiteli, jenž by s takovými pohledávkami obchodoval) a jejím jediným cílem je domoci se protihodnoty za jí reálně poskytnutou službu; bezúspěšně vyčerpala všechny možnosti mimosoudního řešení a žalovanou k úhradě opakovaně vyzývala, a tudíž jí nelze klást k tíži vedení soudního sporu; jakékoli vymáhání dlužné pohledávky pro ni představuje toliko náklad a nikdy žádný výnos; v případě jeho sankcionování v podobě nepřiznávání náhrad nákladů soudních sporů může dojít k situaci, že bude nucena tyto zvýšené náklady přenést na své klienty, a to na ty, kteří své závazky řádně hradí; je k vymáhání pohledávek nucena účetními předpisy a nelze jí upírat právo na právní pomoc za stejných podmínek, jako mají ostatní subjekty práva. Odvolacímu soudu navrhla, aby rozsudek v napadeném výroku změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před nalézacím soudem částku [částka]. S ohledem na skutečnost, že podání odvolání nelze v této věci klást za vinu žalované, a tudíž by nebylo spravedlivé ji za toto stíhat povinností k náhradě nákladů odvolacího řízení, žalobkyně se vůči žalované vzdala práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo, a to podle ustanovení § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 6 o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Nalézací soud správně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení v plné výši podle úspěchu ve věci (§§ 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř.). Otázkou zůstává, zda je tento případ přiléhavý k použití snížených sazeb dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, zda jej lze podřadit pod skutkovou podstatu tohoto ustanovení, jinými slovy, zda lze návrh v této věci považovat za„ podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“. Odvolací soud dospěl k závěru, že nikoliv. 8. Dikce citovaného ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu podmiňuje rozhodování soudu o nákladech řízení zjišťováním složitě ověřitelných skutko