69 CO 115/2022-312 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a současně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II). Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o spolupráci při multilevel marketingu spočívajícím v prodeji kosmetických produktů TianDe, kterou s žalovanou uzavřela dne [datum] prostřednictvím registračního formuláře. 2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno ujednání žádné konkrétní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, ani že žalobkyně právě žalované poskytla plnění, za které nárokovala předmětnou odměnu, a ani jaká by byla výše takové odměny. Z provedených důkazů se soudu prvního stupně jevilo jako dobře možné, že žalobkyně se zapojila do pyramidové struktury týkající se distribuce výrobků značky Tian, nicméně z toho nevyplývá, že by se na tom dohodla právě se žalovanou. Soud prvního stupně považoval za prokázané, že žalobkyně v letech [rok] a [rok] inkasovala za svou, nijak přesněji nespecifikovanou, činnost finanční prostředky prostřednictvím bankovních účtů v lotyšských bankách. Prokázáno však nebylo, že by jí tyto prostředky vyplácela žalovaná. Zda je žalobkyni vyplácela jiná právnická osoba nějak spojená se žalovanou (např. náležející do stejného podnikatelského seskupení), nebo subjekt nemající se žalovanou žádnou souvislost, soud prvního stupně již nezkoumal, neboť by to pro potřeby posouzení nároku vzneseného vůči žalované nemělo žádný význam. 3. Na základě těchto zjištění posoudil soud prvního stupně věc podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Dospěl k závěru, že podle § 1725 věta první o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Jelikož nebyly zjištěny skutkové okolnosti, z nichž by plynulo jakékoli ujednání konkrétních práv a povinností mezi účastnicemi tohoto řízení, dospěl soud prvního stupně k právnímu závěru, že mezi nimi žádná smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně netvrdila žádný konkrétní objem a druh zboží žalované, které by žalobkyně prodala, nebylo tedy možno uvažovat ani o tom, že by snad žalobkyně žalované něco plnila bez právního důvodu. Vzhledem k absenci uvedeného základního tvrzení se již soud prvního stupně dále nezabýval dalšími skutkovými předpoklady, které by pro hypotetické dovození závěru o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně byly nezbytné. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Především nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že netvrdila ani neprokázala a existenci právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Soud prvního stupně totiž provedl a hodnotil jen ty důkazy, které neměly prokazovat přímo uzavření ústní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, ale zcela nepochybně prokazují, že i osoby, které měly i písemnou smlouvu se žalovanou, byly registrovány stejným způsobem jako žalobkyně. Za nepochopitelný považovala závěr soudu prvního stupně, že navržení svědci nemohli prokázat cokoliv ohledně vztahu žalobkyně a žalované, když např. Bc. [jméno] [příjmení] nepochybně mohla svojí výpovědí prokázat, že byla nadřízenou sponzorkou žalobkyně, kdy právě tato svědkyně již byla u žalované registrována a prostřednictvím jí byla uzavřena ústní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně rovněž považovala za zarážející, že soud prvního stupně nepřenesl důkazní břemeno v podobě vysvětlovací povinnosti na žalovanou, a to v rozporu s ustálenou soudní judikaturou, která řeší obdobné situace, kdy je účastník v tzv. informačním deficitu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání vyvracela odvolací námitky žalobkyně, uvedla, že žalobkyně nemohla být v informačním deficitu, když doložila, že uzavírala smlouvu s osobou odlišnou od žalované a následně za své služby inkasovala odměnu převodem ze zahraničního bankovního účtu, který není žalované. Žalobkyně tedy má dostatek informací o tom, že žalovaná nikdy nebyla jejím smluvním partnerem. K navrhované svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaná uvedla, že mezi žalovanou a touto osobou nejsou žádné právní vztahy, Bc. [jméno] [příjmení] nikdy nebyla zaměstnankyní žalované a žalovaná jí nikdy neudělila plnou moc k tomu, aby za ni jednala a uzavírala smlouvy o spolupráci. Součástí registračního formuláře ani žádná plná moc není. Žalovaná proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 8. Odvolací soud především odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i zcela přiléhavě právně posoudil. 9. Žalobkyně ani přes velmi podrobné poučení soudu prvního stupně učiněné při jednání konaném dne [datum] dostatečně nedoplnila tvrzení ohledně uzavřeného smluvního vztahu, především náležitě nekonkretizovala práva a povinnosti vyplývající z tvrzené smlouvy o spolupráci, tedy jaké konkrétní činnosti měla pro žalovanou vykonávat a jakým způsobem měla za tyto činnosti být odměňována. Výslech navrhovaných svědků, především Bc. [jméno] [příjmení], by na tomto závěru nemohl nic změnit. Žalobkyně by totiž nejprve musela splnit svou povinnost tvrzení, tedy náležitě tvrdit obsah předmětné smlouvy o spolupráci, a následně by bylo výslechem navržených svědků možno tato tvrzení prokázat. Z registračního formuláře, na který žalobkyně opakovaně poukazovala, vyplývá pouze skutečnosti, že byl sepsán s Bc. [jméno] [příjmení]. Žádný vztah k žalované z tohoto registračního formuláře zřejmý není, rovněž u něho není připojena plná moc, která by prokazovala, že paní [příjmení] jednala jménem žalované. Výslechem paní [příjmení] by tato tuto skutečnost prokázána být nemohla. 10. Pokud jde o vysvětlovací povinnost, jejíž uložení žalované se žalobkyně opakovaně v průběhu řízení domáhala, odvolací soud v této části znovu odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně. Žalobkyně z judikatury vztahující se k této povinnosti zjevně vyvozuje závěry o obrácení důkazního břemene. Nejvyšší soud však např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], konstatoval způsob řešení tzv. informačního deficitu procesní strany v civilním řízení. V situacích, kdy strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, může nastoupit vysvětlovací povinnost protistrany. Vysvětlovací povinnost ovšem nelze ztotožňovat s povinností strany nezatížené důkazním břemenem k iniciativě působící proti sobě samé. Vysvětlovací povinnost může nastoupit pouze za situace, kdy strana zatížená důkazním břemenem přednese opěrné body skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení. Taková situace však v nyní projednávané věci nenastala, když žalobkyně nevymezila ani základní kostru obsahu smluvního vztahu, jehož uzavření s žalovanou se dovolává. Pouhá povšechná tvrzení (v daném případě především nekonkrétní tvrzení týkající se práv a povinností smluvních stran) strany zatížené důkazním břemenem k uložení vysvětlovací povinnosti žalované nedostačují. Jak správně uvedl soud prvního stupně, pokud by tak učinil, fakticky by tím eliminoval povinnost tvrzení a důkazní ze strany žalobkyně a nutil žalovanou k iniciativě působící proti sobě samé. 11. Ani tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení není důvodný, když žalobkyně netvrdila žádné konkrétní činnosti, které pro žalovanou vykonala, či konkrétní objem zboží, které pro žalovanou prodala či dodala jiným prodejcům. Z tvrzení žalobkyně (i přes poučení soudem prvního stupně v souladu s § 118a o. s. ř.) nelez učinit závěr o tom, zda vůbec pro žalovanou cokoli plnila bez právního důvodu. 12. Důkazy předložené žalobkyní v odvolacím řízení jsou nepřípustné ve smyslu § 205a o. s. ř. Žalobkyně navíc ani v odvolacím řízení řádně nedoplnila uvedená tvrzení týkající se obsahu smluvního vztahu, a proto provádění jakýchkoli dalších důkazů bylo nadbytečné. 13. Odvolací soud ze všech uvedených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když jako věcně správný shledal též jeho výrok o nákladech řízení. 14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla i v této fázi řízení zcela procesně úspěšná. Náleží jí proto náhra