69 CO 116/2022-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vydaným formou rozsudku pro uznání nalézací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s přísl. (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku [částka] (výrok III.). 2. Z odůvodnění se podává, že nalézací soud rozhodl formou rozsudku pro uznání za procesní situace, kdy žalovanému byla dne [datum] doručena žaloba společně s výzvou ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Současně žalovanému určil lhůtu 30 dnů od doručení usnesení k podání vyjádření, když jej zároveň poučil, že, pokud se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že žalobou uplatněný nárok uznává. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nalézací soud tuto procesní situace posoudil podle ust. [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Konstatoval, že žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto se má podle § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalobou uplatněný nárok uznal, a soud proto podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. Nejedná se rovněž o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. 3. Při právním hodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky vznikl závazek z bezdůvodného obohacení dle [ustanovení pr. předpisu]. Z tohoto titulu pak povstal závazek toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil (žalovaného), ochuzenému (žalobkyni) vydat, oč se obohatil. Povinnost zaplatit sjednanou smluvní pokutu vyplývá z § 2048 a násl. o. z. Požadovaný úrok z prodlení je odůvodněn podle [ustanovení pr. předpisu] Soud proto žalobě vyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle [ustanovení pr. předpisu] 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ze zákona od soudních poplatků osvobozena, povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu má podle [ustanovení pr. předpisu], žalovaný, který nebyl ve věci úspěšný. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uznal, že mu žaloba i výzva k vyjádření k žalobě byly řádně doručeny, avšak namítl, že byl od [datum] v pracovní neschopnosti pro velké obtíže s páteří – omezená hybnost, omezená pozornost, velká bolestivost. Tato pracovní neschopnost mu byla ukončena [datum]. Druhý důvod je psychický a velmi bolestivý. Dne [datum] se žalovanému narodila vnučka [jméno] [příjmení], která však hned následujícího dne [datum] skonala. Toto úmrtí vybočilo celou rodinu z normálního fungujícího režimu. I rodina dědy a babičky (tedy rodina žalovaného) zcela přestala fungovat. Pokud tedy žalovaný obdržel dne [datum] žalobu s výzvou se vyjádřit, toto nevnímal. Nebyl schopen v uvedenou dobu ani pochopit, co se vlastně od něj chce. Jeho psychický stav byl velmi narušený. Teprve až přišel rozsudek dne [datum], začal zkoumat, co se vlastně před tím stalo, na co citovaný rozsudek poukazuje a na co se odvolává. To, že měl již v ruce žalobu i výzvu k vyjádření, si žalovaný vůbec nepamatuje, vůbec tuto záležitost nevnímal. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému řízení. 7. Posléze odvolání doplnil a uvedl, že je od [anonymizováno] [rok] v důchodu, podnikání zcela ukončil. Tím i ochabla jeho aktivita v rámci navštěvování DS, když neočekával žádná rozhodnutí či jakékoliv„ obsílky“. Navíc, spor se žalobkyní o výši nájmu, resp. o bezdůvodné obohacení, řešil dlouhodobě jeho advokát JUDr. [jméno] [jméno] s tím, že byl v písemném styku se žalobkyní a nic nenasvědčovalo tomu, že by se žalobkyně se svým nárokem bez oznámení právnímu zástupci obrátila na příslušný soud. Žalovaný tedy neočekával žádné písemnosti ani v této souvislosti. K tomu byl práce neschopný. Se vším se snoubí úmrtí vnučky v rodině. Tedy veškeré uváděné skutečnosti – odchod do důchodu, administrativní klid, pracovní neschopnost, úmrtí v rodině, existence právního zastupování v jediném sporu se žalobkyní, vedly žalovaného k určitému klidu vynuceného všemi okolnostmi. Navíc zkušenosti žalovaného byly takové, že pokud je zastupován advokátem v nějaké záležitosti a pokud dostává jakoukoliv korespondenci žalovaný, tak stejnou korespondenci musí obdržet i jeho advokát. 8. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Odvolací argumentaci zcela odmítla. Odkázala na ust. § 153a o. s. ř. a na to, že žalovaný byl řádně poučen o následcích, které nastanou v případě, že se k žalobě řádně nevyjádří. Dále zdůraznila, že pracovní neschopnost bez dalšího automaticky neznamená, že se jedná o vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Žalovaný netvrdí, že by mu pracovní neschopnost zcela znemožňovala činit písemná vyjádření. I kdyby tomu tak bylo, žalovaný byl právně zastoupen. Tedy písemná vyjádření vůči soudu v takovém případě běžně sepisuje právní zástupce žalovaného. Úmrtí v rodině je pak sice zásadní, závažnou a smutnou událostí v životě člověka, avšak mezi doručením žaloby žalovanému (dne [datum]), resp. uplynutím lhůty pro vyjádření k žalobě (30 dní ode dne jejího doručení, tj. do [datum]) a tvrzeným úmrtím v rodině ([datum]) uběhly téměř 3 měsíce. Žalovaný v odvolání zmiňuje, že žalobu s výzvou k vyjádření nevnímal a nebyl schopen pochopit, co se od něho chce. Důvodnost takto vymezeného odvolacího důvodu je notně snížena existencí právního zastoupení žalovaného. Nadto žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce v předmětné době (březen - červenec roku [rok]) s žalobkyní písemně komunikoval. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek potvrdil. 9. Odvolací soud rozhodl za procesní situace, kdy obě procesní strany se vzdaly práva účasti na projednání věci. 10. Odvolací soud, aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a, § 205b o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 11. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 12. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 5, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ [anonymizováno] odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 13. Bylo-li usnesení obsahující výzvu k vyjádření s poučením o možných následcích doručeno žalovanému spolu se žalobou do vlastních rukou (čemuž je rovno doručení do jeho datové schránky) dne [datum], bylo povinností žalovaného alespoň sdělit nalézacímu soudu důvody, které mu ve vyjádření brání. Jistě bylo i v jeho možnostech kontaktovat jeho advokáta, když sám žalovaný poukazuje na skutečnost, že advokáta v rozhodné době měl. V tomto kontextu ovšem není důvodná námitka žalovaného o tom, že žaloba měla být doručena i jeho advokátu, neboť v té době žalovaný nebyl v řízení advokátem zastoupen. Nalézací soud postupoval zcela správně, pokud žalobu a výzvu k vyjádření doručoval přímo žalovanému, do jeho vlastních rukou. 14. Nerozhodná je z pohledu fikce uznání skutečnost, že žalovanému zamřela vnučka den po narození. Jakkoli je tato skutečnost jistě velice bolestná a zraňující, takové tvrzení nelze zohlednit, neboť s fikcí uznání nároku nijak nesouvisí. 15. Nalézací soud postupoval správně, rozhodl-li rozsudkem pro uznání, když byly splněny všechny podmínky dle § [anonymizováno] ve [anonymizováno] s [ustanovení pr. předpisu],